Emoce a okamžiky aneb Jak se cítí studentka prvního ročníku biomedicíny na UCL

Následně na vás doléhá panika a vy se nemůžete přestat sami sebe ptát.: Najdu si kamarády? Bude se mi ve škole líbit? Sedíte ve svém novém, bílém, prázdném pokoji vedle nevybalených kufrů a bojíte se, že jste hloupější a méně schopní než všichni ostatní a že se přijímací komise určitě spletla, když vás vybrala. Zpochybňujete, jestli jste si zvolili správný obor, nebo jen prostě přemýšlíte, jestli náhodou neumřete hlady a nesrazíte veškeré své oblečení.

Další emocí je čiré nadšení.  Nadšení z prvních zajímavých hodin a všech možností, které University College London poskytuje. Uvědomujete si, jaké máte štěstí, že můžete studovat na tak jedinečné škole a sedět v učebnách pojmenovaných po nejdůležitějších vědcích moderní doby, kteří zde jednou- stejně jako vy - studovali, popř. pracovali v přilehlé laboratoři, a následně změnili svět vědy. V devět ráno na biologii do učebny J. Z. Young, dále na chemii v „Christopher Ingold“ a večer na fyziku do „Chadwicku“.  

Od prvního dne se vám dostane vřelého přivítání a zjistíte, že není tak těžké si najít kamarády, přidáte-li se do jednoho z klubů, jež UCL nabízí, neboť setkáte-li se  lidmi se stejnými zájmy, konverzace se ihned vede jednodušeji. Díky neuvěřitelné škále spolků si v pondělí v kavárně povídáte o právě proběhlé přednášce na téma alternativní medicíny či o nových využitích wi-fi signálů pro léčení paralyzovaných zvířat, v úterý pak jdete se zdejší „Art Society“ na výstavu expresionismu do Royal Academy of Arts a ve středu jdete s kamarádkami na jógu a následně na hodinu moderního tance.

Bohužel po nadšení přichází stres a pochyby. Nestíháte termíny, máte úkolů až nad hlavu a zkoušky se blíží. Po velkém, velkém množství černé kávy a probdělých nocích však vše zvládnete a dosáhnete zasloužené úlevy.

Nejdůležitější moment je však ten, kdy si na cestě z laboratoře zpíváte nadšením a nemůžete přestat myslet na právě proběhlé laboratorní praktikum. Uvědomíte si, že vám právě 5 hodin uběhlo jako 5 minut a že jste s nadšením v očích pozorovali křeččí střeva, jak se kontrahují v různých roztocích léků, a že vás zajímalo, jestli je atropin opravdu reverzibilní antagonista v receptorech pro acetylcholin. V záplavě adrenalinu a endorfinů dojdete k poznání, že jste na správném místě a že začátky Vám už nepřipadají jako začátky a veškerá prvotní nervozita opadla. Cítíte se jako byste konečně někam patřili a že si už žádný jiný život nemůžete a ani nechcete představit

 ...Či naprosto jinak?  Takto jsem se však během svého prvního semestru cítila já.

Děkuji Kellner Family Foundation, že mi pomohla vydat se touto cestou.