Společné plánování, vyučování i reflexe. Párová výuka podporuje nejen žáky, ale rozvíjí i kompetence učitelů

Na základní škole Za Nádražím v Českém Krumlově mají s párovou výukou už zkušenosti. Na začátku šlo o dobrovolnou aktivitu pedagogů, a to když Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vypsalo a financovalo šablony – kdo z pedagogů chtěl, připojil se. Prvním předmětem, ve kterém škola párovou výuku zkoušela, byla matematika, později se přidal český jazyk, tělocvik nebo dějepis. Dnes už je díky programu Pomáháme školám k úspěchu tandemová výuka pevnou součástí tamního rozvrhu, a to ve všech ročnících od první do deváté třídy. A už zdaleka nejde jen o jednotlivé předměty. Součástí je i výuka, která se prolíná napříč prvním a druhým stupněm – například v dějepise. „Učitelé si lépe uvědomí, co se učí už na prvním stupni, a že by nemuseli stejnou látku opakovat znova. Někdy se také stává, že druhostupňoví učitelé mají pocit, že přišly malé děti. Ale když se s nimi v rámci párové výuky předem setkají, umějí je lépe odhadnout a lépe se na ně připravit,“ říká zástupkyně ředitelky ZŠ Za Nádražím v Českém Krumlově Iva Hermannová. Cílem je zajistit plynulejší přechod mezi pátou a šestou třídou.

Ale není to jediný efekt, který škola po zavedení párové výuky vidí. Učitelé si pochvalují, že si rozšíří svou ověřenou paletu cvičení, příkladů či způsobu komunikace se žáky. „Člověka může obohatit, když je sám třeba trochu chaotičtější a vidí, jak kolega pracuje systematicky a jaké může mít strukturovaná výuka výhody a že to může v hodině lépe fungovat,“ doplňuje učitelka matematiky Iva Hermannová a dodává: „Atmosféra ve třídě je příjemnější. Když jsem tam sama, nemohu se rozčtvrtit a někdy hodina nemusí běžet tak, jak bych si přála.“ A lepší se i vztahy se žáky, nové oči vidí třeba konkrétního žáka či opakující se situace ve třídě jinak.

„Párová výuka může být účinným nástrojem k naplňování potřeb jednotlivých žáků, individualizaci a zajištění kvalitnější výuky,“ shrnuje Hana Košťálová v manuálu 3S - Scénář symetrické kolegiální podpory. Aby tandemová výuka, jak se jí také říká, v praxi fungovala, měla by být postavena na třech S – tedy společné přípravě, společné výuce a společné reflexi.

Klíčem je důkladná příprava

„Samozřejmě by byl jeden učitel s přípravou hotov rychleji, ale tak dobrou hodinu jako ve dvou by asi připravit nedokázal,“ říká prvostupňová učitelka Kateřina Sládková a vysvětluje, jak by mělo společné plánování na hodinu vypadat. Plán na hodinu by měl obsahovat několik bodů. Hlavním bodem je cíl učení, který je postaven na vyhodnocení vzdělávacích potřeb žáka. Ten by měl být doplněn formulací slovy žáků, tak aby konkrétnímu cíli také rozuměli, když jim to učitel sděluje. Dále by plán hodiny měl obsahovat důkazy o učení, tedy popis toho, z čeho učitel i žák pozná, nakolik dosáhli cíle a rozdělení, kdy a jak hodnotí žák a kdy a jak učitel. Samozřejmě si učitelé předem připraví i činnosti, postupy a metody, které plánují ve výuce využít. „Pokud se hodina bude vyvíjet jinak, než říká plán, je možné předem rozmyslet i varianty, po kterých učitelé mohou sáhnout či například různě náročné verze úkolů,“ doplňuje Kateřina Sládková, která dnes na škole působí jako pedagogická konzultantka. Samozřejmě by učitelé měli předem připravit i texty či jiné materiály, se kterými budou žáci pracovat, a měli by se zamyslet nad didaktickým potenciálem těchto materiálů. Při párovém vyučování je dobré si předem pro práci v hodině rozdělit úkoly. Pro části hodiny, kdy bude jeden vyučovat a druhý pozorovat, by se předem učitelé měli domluvit, na co se má pozorovatel především zaměřit a co přesně má zaznamenat.

Samozřejmě by byl jeden učitel s přípravou hotov rychleji, ale tak dobrou hodinu jako ve dvou by asi připravit nedokázal.

Kateřina Sládková

pedagogická konzultantka

A praxe říká, že dvojice si laťku většinou položí výše než jednotlivec. „Zkušenost nám ukázala, že pokud hodinu plánují dva, mají větší ambice a vyšší cíle. Důvodem je, že na vysvětlování látky jsou dva. Dokonce jsme měli i žákyni, která říkala, že se vždy těší na párové hodiny, protože se prý vytasíme s nějakým těžkým úkolem, a to ji baví víc,“ říká Iva Hermannová.

Učitel není na rozhodnutí sám

Párová výuka může mít několik různých forem – střídavé vedení hodiny podle předchozí domluvy či model, kde jeden vyučuje a druhý pozoruje. „Pozorovatel se zaměřuje na dohodnuté jevy, zvláště na ty, které souvisejí s cíli učení. Obvykle zapisuje formou krátkých epizodických nebo anekdotických záznamů a sleduje, jak se žáci vyrovnávají se zadanými problémy. Zároveň také pozoruje vybrané žáky,“ píše se v publikaci Hany Košťálové 3S - Scénář symetrické kolegiální podpory. Samozřejmě párová výuka nabízí i další formy jako například diferencovanou výuku, kdy každý z dvojice vyučujících pracuje s jednou ze dvou skupin žáků a volí jiné výukové strategie podle potřeb žáků. Paralelní výuka naproti tomu znamená, že sice každý pracuje s jednou ze dvou skupin žáků, avšak oba k naplnění cílů volí stejné výukové strategie.

Z pohledu výběru dvojice, může tandem znamenat spolupráci dvou učitelů, nebo i učitele a asistenta. Na základní škole Za Nádražím v Českém Krumlově mají zkušenosti s oběma formami. „Záleží na aktuálním počtu úvazků a na konkrétních předmětech těch kolegů, kteří by měli kapacitu párově učit. V některých třídách asistenti jsou, jinde ne. Zrovna ti jsou velkým obohacením, protože jsou ve třídě po celou dobu a žáky znají. Učitel může přijít pouze na jeden odborný předmět, proto asistenti výborně fungují jako druhé oči. Mohou učitele například přibrzdit, nebo mu pomoci rozluštit nějakou situaci, která vznikne,“ vysvětluje Iva Hermannová. Samozřejmě je možné pár složit ze dvou učitelů, jednoho zkušenějšího a druhého juniorního. A i tady profitují ze společné výuky oba.

I když v párové výuce stojí vedle sebe dva rovnocenní partneři, v praxi přirozeně vyplyne, kdo z nich má hlavní slovo, i když by to například v českokrumlovské základní škole takto asi nenazvali. „Například když kmenový učitel má pět hodin týdně svého předmětu ve třídě a jednu hodinu z pěti odučí s kolegou, je přirozené, že kmenový učitel třídu lépe zná a zároveň ví, co už probrali a co je teprve čeká. Hodinu ale přesto mohou připravovat kolegové společně,“ vysvětluje Kateřina Sládková. Ale zároveň neplatí, že by během hodiny měl hlavní slovo kmenový učitel, či zrovna on musel řešit případný konflikt. Naopak. Učitelé si užívají, že nejsou na rozhodnutí sami – a to jak během přípravy, tak při hodině. „Dva je vždy víc než jeden,“ směje se Kateřina Sládková.

Bez reflexe to nejde

Asi nejdůležitější částí párové výuky je reflexe. „Rozebereme výkony a produkty žáků vzhledem k cíli. Porovnáváme svoje vidění se žákovským sebehodnocením. Snažíme se rozpoznat, jak na tom žáci v daném cíli jsou, jak přemýšlejí a co umějí,“ shrnuje publikace 3S - Scénář symetrické kolegiální podpory. Ať už jsou pocity vyučujících z hodiny jakékoli, jejich cílem je odhalit, co se v hodině doopravdy stalo a co to znamená pro další práci. Pokud existuje záznam z výuky, je dobré se vrátit ke konkrétní situaci a popsat ji v souvislosti s tím, co dělal vyučují a co žáci, jak se cítili a je to vzájemně ovlivňovalo.

„Pokud investuji jednu hodinu do detailní reflexe, není to jen jedna hodina, kterou jsem tím ztratila, ale je to investice do dalších vyučovacích hodin,“ říká prvostupňová učitelka Kateřina Sládková. Ale pokud čas není, je samozřejmě možné stihnout krátkou reflexi i o přestávce a během ní se soustředit pouze na některé konkrétní otázky. „Když učím, mám v hlavě ten proces učení, a můžu se ztratit v dětech. Proto je dobré, aby tam byl ještě druhý kolega, který děti monitoruje a sleduje, zda se ve výuce orientují,“ doplňuje Kateřina Sládková. Další úrovní reflexe může být i hodnocení výkonu pedagogů, kdy jeden funguje v roli pozorovatele a poskytuje následně kolegovi zpětnou vazbu.

Potřebujeme dvakrát tolik času

Samozřejmě že by párová výuka nefungovala bez podpory vedení školy. „Ideálem by bylo na reflexi vyhradit v rozvrhu prostor, aby učitelé nemuseli hledat volné skulinky ve svém i tak plném časovém plánu,“ říká Kateřina Sládková. Ne všude to ale kapacity umožnují. Někdy dva učitelé spolu hodinu pouze plánují, ale odučí ji každý sám. Později se setkají, aby si sdělili své poznatky, aby si řekli, co se povedlo a co méně. Jindy si nahrají video a při reflexi se zaměří na nějaký konkrétní aspekt. Tedy i konkrétní časová dotace je pokaždé jiná.

Zkušenosti pedagogů říkají, že největší výzvou pro párovou výuku je právě čas. „Párová výuka je časově náročná. Učitelé společně plánují, společně učí a společně reflektují. Celkem to vychází asi dvakrát tolik času, než kdyby pracovat člověk sám. Ale nakonec vidí ten efekt a to, že to má význam tento čas investovat,“ říká Kateřina Sládková a uzavírá, že důležité je si uvědomit, že „párová výuka není žádná hra pro učitele. Ale přináší to velký pozitivní efekt pro děti.“ A nejde jen o to, jestli se děti nakonec zdokonalí v tom či jiném předmětu, což za první dva roky párové výuky na ZŠ Za Nádražím v Českém Krumlově zatím statisticky samozřejmě popsat nejde. „Děti ale vidí, že spolupracují učitelé. O týmové spolupráci se tak dětem teoreticky nepřednáší, ale předvádí se přirozeně v praxi. To je určitě i rozvoj sociálních kompetencí, který je dnes v životě tak důležitý,“ říká Kateřina Sládková.