Stoupám s žáky po schodech vzdělávání nahoru

Na písničce od Rammsteinů se jde výborně naučit časování slovesa mít a texty rakouské kapely Bilderbuch potrénují modální slovesa. „Začínáme s uměleckými texty, tedy písničkami, pokračujeme třeba s reklamní kampaní berlínského dopravního podniku a sledujeme i scénky německých komiků,“ říká Drahoslava Hauserová a doplňuje, že ve výuce cizího jazyka jde ale vlastně ještě o něco úplně jiného.

Protože škola v Záhoří u Písku má na druhém stupni pouze 75 žáků, nenabízí možnost výběru z několika cizích jazyků a němčinu se tedy učí i ti, kteří by si ji dobrovolně jako druhý cizí jazyk nevybrali. „O to víc se s nimi musím bavit o tom, k čemu němčina člověku může být dobrá a jak se vlastně naučit učit se,“ říká němčinářka.

Učící se strategie

Nedávno například probírala s žáky různé strategie, jak se učí slovíčka, jestli jim to vyhovuje a jestli by třeba svou metodu nepotřebovali změnit. Někdo používá nalepovací post-it lístečky, jiný si zakryje sloupeček slovíček v učebnici, další potřebuje slova slyšet, takže ho zkoušejí doma rodiče. „Komu třeba jeho současná metoda nepřináší žádný efekt, vyzkouší si jinou. Třeba když zakrývám sloupeček s českými výrazy, mohu vyzkoušet příště zakrývat druhou stranu a třeba to půjde lépe. A za dva měsíce si o tom popovídáme znova, abychom zjistili, jestli je to pro každého ta správná cesta,“ doplňuje Drahoslava Hauserová a vysvětluje, že hodiny němčiny tak mohou být také prostorem, jak se naučit lépe pozorovat sama sebe a naučit se o sobě přemýšlet: „Když píšeme nějaký text, tak se můžeme začít bavit o tom, kde se zadrháváme, kde může být problém a jak by to šlo dělat jinak.“ Stejně tak se žáci učí i si říkat o pomoc. „Hodnota učení totiž není primárně v tom, kolik toho umím, ale jestli jsem se naučila sebeřízení,“ upřesňuje.

Pisatelské krůčky

Ale samozřejmě i v hodině němčiny dochází k prvním pisatelským pokusům – žáci mají něco třídit či psát plusy a mínusy k tématům blízkým jejich realitě jako například koníčky, školní předměty nebo oblečení. Nebo mají do textu propašovat dvě lživé věty a spolužák musí poznat, které to jsou. „Nemůžete třeba rovnou říct, aby napsali báseň, už to slovo je zaskočí. Ale když řekneme, že píšeme jedenácterník, tedy větu o jedenácti slovech, tak to už funguje,“ popisuje němčinářka. „Primárně jde samozřejmě už o to, jak hodinu postavím. Pisatelství není jen o tom, že zapojím do hodiny texty, ale i o tom, abych přemýšlela, jak vzít žáky za ruku, aby šli se mnou nahoru po schodech. A aby mi neodpadli někde po cestě,“ říká učitelka a zdůrazňuje, že si před každou hodinou jasně formuluje svůj cíl, co by se žáci měli v těch konkrétních 45 minutách naučit. A tomuto cíli vše přizpůsobuje.

Cílem není zábava, ale co si žáci z hodiny odnesou

Když s učením před devíti lety začínala, tak pro ni bylo nejdůležitější, aby to děti bavilo. „To, co jsem předvedla, by bylo na prknech jeviště určitě ohodnoceno jako skvělý výkon, ale jestli se něco naučily i děti, to nevím,“ reflektuje němčinářka své učitelské začátky, kdy se hodně inspirovala divadlem, které bylo po dlouhá léta jejím koníčkem. „Prošla jsem ale učebním procesem stejně tak, jak procházejí děti,“ přiznává Drahoslava Hauserová, která se se svou školou v roce 2020 připojila do projektu Pomáháme školám k úspěchu: „Vlastně jsme v projektu našli hodnoty, které už žijeme, nebo bychom rádi žili, a projekt nás v tom ukotvuje.“

A od té doby se změnily nejen její hodiny, ale také jejích kolegů. „Jsme otevřenější a více přemýšlíme o tom, jak učíme a jak můžeme být užiteční,“ říká zástupkyně ředitelky. Díky neformálnímu vedení, dobře nastavenému klimatu se všemi kolegy a díky tomu, že celý učitelský sbor hodně o věcech mluví, se podařilo ve škole nastavit bezpečné prostředí. „A také si nepřipadám nijak zvlášť veledůležitá,“ směje se Drahoslava Hauserová a doplňuje tím řadu věcí, které podle ní může vedení školy udělat pro lepší atmosféru v učitelském sboru.

Otevřené hodiny

Dnes aktivně v projektu spolupracuje až 40 procent pedagogů tamní školy. Ale ne všechno šlo samozřejmě na první dobrou – na začátku třeba nebylo jednoduché některé kolegy přesvědčit, aby si do výuky pustili někoho jiného. Nyní je v Záhoří u Písku běžné, že pedagogové otevírají své hodiny ostatním na hospitace, nebo dokonce vyučují ve dvojicích. „Samozřejmě někdo má obavy se jakoby obnažit. Ale jde o to se odprostit od pocitu, že mě někdo jde kontrolovat,“ říká Drahoslava Hauserová. V pozici odborné konzultantky pomáhá třeba i jedné nové kolegyni, která vyučuje matematiku. „Vůbec nejde o to, že bych jí říkala, co má učit, to ani jako němčinářka a češtinářka neumím. Jde o to, že se na její přípravu podívám očima dítěte – jestli jsem schopná výkladu a vedení hodiny následovat. A taková reflexe je pro učitele nejcennější,“ shrnuje na závěr.