Týden pro wellbeing ve školách: Vztahy musí být vyladěné, říká ředitelka školy

Jak jste přišli na to, že je nutné se ve škole zabývat i mezilidskými vztahy?

V roce 2015 naše základní škola vznikla nově, a tím pádem se třídy začaly skládat z dětí, které byly do té doby v různých prostředích a byly zvyklé na něco jiného – v rodině i ve škole. A také jsme chtěli dělat školu jinak – tak, aby se v ní děti dobře cítily a učení jim dávalo smysl.

Na začátku jsme zjistili, že některé z dětí narušují klima třídy natolik, že se v ní nedalo efektivně vyučovat. Na univerzitě jsem spolupracovala na psychologických projektech, kde jsme modifikovali autogenní trénink pro vrcholové sportovce, a také jsem cvičila jógu. Věděla jsem tedy, že pohoda a klid je to nejdůležitější pro jakoukoli práci.

Chtěli jsme školu dělat jinak – tak, aby se v ní děti cítily dobře a učení jim dávalo smysl.

Jana Hirková

Ředitelka ZŠ a MŠ Hovorčovice

Jaké kroky jste konkrétně podnikli?

Ve všech ročnících jsme zavedli jednou týdně třídnické hodiny. Společně jsme si začali vytvářet pravidla, aby nám spolu bylo dobře, a posilovali jsme nacvičování zpětné vazby. Děti se také učily pravidlu STOP. Do výuky také zavádíme malé relaxační chvilky na zklidnění – například práci s dechem nebo zavření očí a vnímání klidu.

A jak pracujete s učiteli?

Pokud nebudou vyladěni zaměstnanci, nebudou dobře fungovat ani vztahy, ani výuka. Proto pro učitele pravidelně pořádáme seberozvíjející aktivity typu gongová relaxace, cvičení autogenního tréninku, úvod do Wim Hofovy metody, otužování nebo strategie proti vyhoření. Dvakrát týdně zaměstnancům nabízíme cvičení jógy. A s každým ze zaměstnanců jsme se potkali nad seberozvojovým dokumentem Můj rozvojový čtyřlístek, kde jsme mluvili o úkolech, na které se chce každý do budoucna zaměřit, ale třeba i o tom, co potřebuje daný pedagog od školy. Z těchto rozhovorů vyplynulo, že oblast sebepéče je u učitelů často velmi slabá. Proto bych ráda dále pracovala na tom, aby u každého člena týmu fungovala rovnováha mezi dáváním a braním a abychom u všech ve škole podpořili duševní rovnováhu.

Společně jsme si začali vytvářet pravidla, aby nám spolu bylo dobře, a posilovali jsme nacvičování zpětné vazby. Děti se také učily pravidlu STOP.

Jana Hirková

Ředitelka ZŠ a MŠ Hovorčovice

Jak vypadá taková třídnická hodina třeba v první třídě?

Za začátku školního roku si všechny třídy nastavují pravidla – ta formulují sami žáci spolu s paní učitelkou. Učitelka pak děti vede a ptá se jich například: „Když nás někdo vyrušuje, co uděláme?“ A je na dětech samotných, aby vymyslely, co by se v takové situaci mělo dělat. A paleta je široká – vyrušujícího například učitelka upozorní nebo mu zadá vypracovat nějaký úkol. To už je na dětech, jaká opatření vymyslí. Míváme ve třídě maximálně deset pravidel a ta se v průběhu roku mohou podle potřeby měnit.

Dříve se formulovala pravidla jako zákazová: „nesmíš mluvit při hodině“. Pak jsme se posunuli a sestavovali pravidla příkazová typu „mluví jen jeden“. Letos se pravidla poprvé snažíme formulovat jako opatření, tedy „co uděláme, když...“. Tato opatření budou vycházet z konkrétních potřeb žáků, kteří si je sami definují.

Jinak v šesté třídě s dětmi jezdíme na adaptační kurz, protože do těchto tříd přicházejí noví žáci. Někdy tyto adaptační kurzy vedou i externi lektoři, kteří se zabývají klimatem třídy, a učitel pouze pozoruje. Velmi pomáhá, když se takové programy konají venku, v jiném prostředí mimo třídu.

Tímto nápadem jsem se inspirovala ve Finsku a bylo až neuvěřitelné, jaký má pohyb na děti efekt; děti byly klidnější a soustředěnější.

Jana Hirková

Ředitelka ZŠ a MŠ Hovorčovice

Toto všechno je vlastně takový software, ale máte i nějaký hardware, kterými wellbeing ve škole podporujete?

Na chodbách jsou relaxační vaky, kancelář psycholožky je relaxačně vybavená zklidňující tapetou, kobercem a pískovnicí. Důležitý je dostatečný prostor, protože si každý může najít své místo a volit aktivitu, na kterou má právě chuť. Někdy také hraje na chodbách někdo z učitelů na trubku nebo na housle, občas pedagogové v tělocvičně pořádají i přestávkové diskotéky. Na základě přání ze strany žáků jsme též zrušili běžné zvonění a na každou hodinu zvoníme hudebními melodiemi, kdy na závěr hodin zvoní uklidňující relaxační zvonkohra Shanti.

Ve škole používáme mobilní telefony jen pro výuku a spíše podporujeme přirozenou komunikaci mezi dětmi a podporujeme je v jiných aktivitách, jako je fotbálek, pohybové aktivity venku a v tělocvičně. Ve škole máme také fyzickou i elektronickou schránku důvěry, kam žáci mohou psát své podněty.

Jaké další kroky plánujete k většímu vylaďování školy?

Chceme rozšiřovat naše školní poradenské pracoviště, kde letos nově přibyla funkce mediátora. Je to člověk, který pomáhá řešit spory mezi dvěma stranami. Cílem je, aby byl mezi znepřátelenými stranami obnoven vztah a od mediátora účastníci odcházeli s tím, že spolu zase mohou zdravě komunikovat. V naší sborovně vznikají tento školní rok nová pravidla komunikace, abychom v ní zajistili jak klid pro práci, tak prostor pro vzájemné sdílení pedagogů.

Do budoucna bychom rádi v rámci výuky zavedli jednu hodinu denně pohybu venku, kdy by si každý žák mohl vybrat, co bude dělat – hrát fotbal, badminton nebo běhat, ale podmínkou by bylo, že se pohybuje. Tímto nápadem jsem se inspirovala ve Finsku a bylo až neuvěřitelné, jaký má pohyb na děti efekt; děti byly klidnější a soustředěnější. Ideální by také bylo, kdybychom na druhém stupni začínaly s výukou až v devět hodin. Jeden den v týdnu také připravujeme s kolegy společnou snídani a rádi bychom ji rozšířili i na žáky, abychom si to užívali společně.

ZŠ a MŠ Hovorčovice je od roku 2020 zapojená v programu Pomáháme školám k úspěchu, který podporuje učitele v rozvíjení potenciálu žáků prostřednictvím kvalitní a podnětné výuky.

Projekt Pomáháme školám k úspěchu Nadace The Kellner Family Foundation je odborným partnerem iniciativy Partnerství pro vzdělávání 2030+, která organizuje Týden pro wellbeing ve škole.