Od porozumění ke kontextu aneb Jak dávat žákům prostor vytvářet si názory, zaujímat postoje, diskutovat

Když se zamyslím nad svou více jak desetiletou zkušeností s prací s texty v přírodovědných oborech, tak šla jako u většiny kolegů oborářů přes porozumění textu. Je to podle mého názoru logické. Najít v textu důležitou myšlenku, nové poznatky si perfektně shrnout, porovnat informaci z textu s informací z obrázku či schématu. To je přeci pro získávání nových vědomostí nebo prohlubování či ověřování těch stávajících pro obor tak lákavé. Jenomže přírodopis, chemie i fyzika a určitě i další obory přinášejí tolik rozmanitých příležitostí pro další rozvoj našich žáků. Já jsem chtěl tuto příležitost využít. Lákalo a láká mě dávat žákům prostor vytvářet si názory, zaujímat postoje, diskutovat.

U oborářů oblíbené shrnování či vyhledávání důležitých myšlenek navíc začne v některých tématech značně pokulhávat. Příklad můžeme najít v přírodopisu v osmém ročníku, kde mají žáci získávat nové poznatky o orgánových soustavách člověka. V textu napěchovaném novými pojmy je totiž pro žáky opravdu náročný úkol vybrat důležité pojmy či najít klíčová slova, když část pojmů je pro ně úplně nová.

Dostali se tam, kam jsem je chtěl dostat, jen jsem je nechal si na to přijít za pomoci textu, což mělo větší efekt, než kdybych na ně působil v plamenném projevu od tabule. Na jednu stranu WOW, to máme jako učitelé moc. Na stranu druhou UFF, jak s tím jako učitel naložím, jak můžu alespoň trochu přispět k tomu, aby nebylo tak snadné žáky jedním vhodně zvoleným článkem ovlivnit.

Jaromír Kozák

lokalita Liberecko

A v tuhle chvíli se chuť pracovat s texty „trochu jinak“ potkává s potřebou. Proto začaly vznikat lekce zabývající se například kouřením, balenou a kohoutkovou vodou, dodržováním povolené rychlosti v obci. Využíval jsem k tomu cíle ze čtenářského kontinua a to i z jiných oblastí, než je porozumění textu jako například porozumění v kontextech nebo ustálené prvky. Lekce měly u žáků úspěch, bavily i mě, na základě práce s texty vznikala na první pohled velmi zdařilá argumentační psaní. Co víc by si učitel mohl přát?

Když jsem lekci odučil v následujícím školním roce a porovnal žákovské výstupy, které si byly velmi podobné s těmi z loňska, uvědomil jsem si, jak s žáky manipuluji. Ano, určitě bylo dobře, že se téměř všichni rozhodli pro kohoutkovou vodu a že dokázali uvést argumenty proč. Mnou vybraný a upravený text jim příliš jinou možnost ani nedal. Dostali se tam, kam jsem je chtěl dostat, jen jsem je nechal si na to přijít za pomoci textu, což mělo větší efekt, než kdybych na ně působil v plamenném projevu od tabule. Na jednu stranu WOW, to máme jako učitelé moc. Na stranu druhou UFF, jak s tím jako učitel naložím, jak můžu alespoň trochu přispět k tomu, aby nebylo tak snadné žáky jedním vhodně zvoleným článkem ovlivnit. Na internetu i jinde budou přece vystavováni mnoha článkům, které budou chtít ovlivnit jejich názor a které je nebudou směřovat jen pozitivním směrem.

Začal jsem proto do hodin nosit k jednomu tématu více textů, začali jsme se s žáky bavit o záměru autora a začali narážet na to, že rozklíčovat ho v oboru je pro ně o mnoho náročnější než v hodinách českého jazyka. Žáky totiž stálo mnoho úsilí porozumět textu po oborové stránce, a to, s jakým záměrem ho autor psal, už bylo nad jejich rozlišovací schopnost. Z pojmů jako „vlečná síť na dně moře, tuňáková farma a tah sardinek“ mají moji žáci hlavu zamotanou ještě teď, ale k přemýšlení nad tím, jak a kde byly uloveny ryby, které mají v mrazničce nebo spižírně, a co mohou v ochraně mořských ryb dělat jako spotřebitelé, už je naše společná práce nedovedla.

Je řešením upřednostnit prohlubování čtenářských dovedností žáků před oborovou náročností? Je to cesta k tomu, abychom naučili žáky přemýšlet nad texty, kterým jsou vystavováni nejen ve škole? Bude to cesta k tomu, aby měli sami větší zájem získávat hlubší oborové znalosti, které jim umožní formovat si vlastní postoje k tématu? Já tomu teď takto fandím a dávám tomu šanci.

Jaromír Kozák

lokalita Liberecko

Je řešením upřednostnit prohlubování čtenářských dovedností žáků před oborovou náročností? Je to cesta k tomu, abychom naučili žáky přemýšlet nad texty, kterým jsou vystavováni nejen ve škole? Bude to cesta k tomu, aby měli sami větší zájem získávat hlubší oborové znalosti, které jim umožní formovat si vlastní postoje k tématu? Já tomu teď takto fandím a dávám tomu šanci. Nosím do hodin autentické a oborově méně náročné texty, které vyskakují na běžného uživatele internetu. Pro žáky je snazší v nich vyhledávat či porovnávat informace, vysuzovat nové nebo shrnovat. Díky tomu se následně můžeme zaměřovat na náročnější čtenářské dovednosti. V lekci o ochraně žab se na takovém textu například seznamujeme s perexem, zabýváme se rozpoznáváním autorského záměru a diskutujeme o tom, jak rozdílný autorský záměr proměňuje text. A odbočka zpátky k oboru, chceme-li se s žáky takto bavit, je nutné se do textu lekce podívat tolikrát, že bude každý žák odcházet i s tím, co vlastně naše bezocasé obojživelníky ohrožuje a jak jim můžeme pomoct. Úspěch!

Kdo se se mnou někdy bavil o přírodopisu jako o mém nejoblíbenějším oboru, tak by vám potvrdil, jak moc náročné je pro mě vybrat, co žákům na úkor práce s texty nebudu moci představit. Rozhodnout se, na kterých tématech se budeme s texty učit a která upozadíme. Když se však podíváme do tříd, tak naši žáci potřebují obstát jako kriticky gramotní lidé, a my máme šanci jim k tomu na příkladech z různých oborů pomoci.