Je středa půl třetí odpoledne – v podkroví jedné základní školy v Liberci se schází 11 pedagogů na setkání tzv. koncepční skupiny. Tento poradní orgán vedení školy dává příležitost k setkání pedagogických lídrů, neboť jejich úkolem je tvorba koncepce a vyhodnocování plnění Plánu pedagogického rozvoje školy, reflexe práce učících se skupin a jejich dopad nejen na učení učitelů, ale zejména na učení žáků, reflexe ŠVP a plánování společného vzdělávání celé sborovny. Členy jsou zástupci všech pracovišť – vedení školy se tak obklopuje učiteli z 1. a 2. stupně, vedoucí asistentkou pedagoga a vychovatelkou, učitelkou z mateřské školy a externí pedagogickou konzultantkou. Pracovní jednání trvá dvě hodiny – stejně jako každý měsíc.
Hana Antonínová Hegerová, zdroj: Řízení školy
23. 02. 2022
4 minuty čtení
Koncepční skupina vznikla z potřeby propojit vedení školy s pedagogickým terénem a jako příležitost pro pedagogické lídry ovlivnit další směřování školy. Vedení školy se tak obklopilo kolegy, kteří nabízejí kvalifikovanou podporu jak jednotlivým pedagogům, tak i zpětnou vazbu vedení školy. Jsou ochotni přemýšlet, plánovat a realizovat pedagogický rozvoj školy, mají podporu ostatních kolegů a mohou být lídry na cestě profesního učení pedagogů. A tak jsou již čtvrtým rokem na srpnovém výjezdu školy voleni noví (staronoví) členové koncepční skupiny. Současně se každý pedagog vyjádří, zda nominaci přijímá.
Na cestu k profesnímu učení učitelů se ostašovská škola vydala již v roce 2015/2016, kdy se stala součástí sítě projektových škol projektu Pomáháme školám k úspěchu financovaného Nadací The Kellner Family Foundation. Filozofie školy souzněla s vizí projektu „Každý žák se učí naplno a s radostí a své učení si řídí“ a tu již několik let se snaží naplňovat, jak nejlépe dokáže. Mezi dlouhodobé cíle patří: Každý pedagog rozumí vzdělávacím potřebám žáků a pedagogičtí lídři rozumějí vzdělávacím potřebám pedagogů. Jsme přesvědčeni, že cestou k naplnění vize je péče o klima školy, jež má vytvářet bezpečnou kulturu pro vzájemné učení pedagogů a jež má podporovat prostředí pro růst pedagogických lídrů. Podporu dostatečně silných pedagogických lídrů považujeme za klíčovou, neboť právě oni dokážou držet krok s novým poznáním a jsou autentickým příkladem i modelem pro další pedagogy v jejich rozvoji.
V současnosti jsou všichni pedagogové (tj. nejen učitelé, ale i asistenti pedagoga a vychovatelé) zapojeni v tzv. učících se skupinách (Teacher Learning Communities). Učící se skupina je příležitost pro pedagogy ke sdílení úspěchů (a neúspěchů) při realizaci Plánu osobního pedagogického rozvoje, slouží k poskytování a přijímání zpětné vazby k pedagogické práci, je to ale i příležitost pro pedagogické lídry nahlédnout do zkušeností a potřeb pedagogů, a nakonec je to příležitost pro pedagogické lídry k přenosu příkladů dobré praxe. V současné době nám pomáhají právě učící se skupiny k tomu, abychom se společně učili porozumění kritické gramotnosti (zaměřujeme se na oblast čtenářství a pisatelství).
Cestu k učícím se skupinám jsme hledali a samotné učící se skupiny několikrát proměnili. Na samém začátku (v roce 2018/2019) nás oslovil formát učících se skupin v pojetí D. Wiliama a S. Leahyové (2016) a také zkušenosti z jiných projektových škol sítě Pomáháme školám k úspěchu. Měli jsme za sebou neformální setkávání učitelů, metodická sdružení i expertní týmy (týmy pedagogů, kteří promýšleli cíle a jejich evaluaci v určitých oblastech pedagogického rozvoje školy). Nic z toho ale nemělo dopad na učení žáků, nic z toho neproměnilo trvale pedagogickou praxi. Formát učících se skupin nám dával smysl – oceňovali jsme jasnou a pevně danou strukturu, každoměsíční pravidelnost (pedagogové vědí, že jedno středeční odpoledne v měsíci si mají nechat k dispozici pro školu, žáci v tento den nemají odpolední výuku), časový rozsah (hodina a půl) i počet účastníků ve skupině (8 – 12 pedagogů). Ze začátku se pedagogové spojovali do skupin podle stupně (skupina pro 1. stupeň a skupina pro 2. stupeň) a role (skupina pro asistenty a vychovatele). Zástupce ředitele byl člen druhostupňové skupiny, ředitel ale účastníkem žádné skupiny nebyl. Obávali jsme se ztráty bezpečného prostředí a nedokázali jsme odstranit bariéru hierarchického nastavení mysli. Časem se ukázalo, že některé skupiny mají potřebu ředitele na své setkání pozvat a že se rády podělí o své zkušenosti.
Při vyhodnocování přínosu a dopadu učících se skupin na učení pedagogů a v důsledku též na učení žáků předložilo vedení školy koncepční skupině nový model. Po konzultaci a dopracování jsme dospěli k aktuálnímu stavu: ve škole pracuje šest učících se skupin , jež vedou členové koncepční skupiny. Oba členové vedení školy jsou součástí vybrané učící se skupiny a pracují ve stejném modelu jako každý jiný pedagog, tzn. na setkání skupiny přinášejí důkazy z praxe, sdílí s ostatními své závazky a plánují, na čem budou se svými žáky pracovat dál. Učící se skupiny jsou nastaveny tak, aby jednak pokrývaly (aspoň většinově) profesní potřeby učitelů v oblastech, na něž cílí ve svém Plánu osobního pedagogického rozvoje, a jednak podporovaly celkové směřování školy. Co se daří či nedaří, moderátoři skupin sdílí na koncepční skupině.
V tomto školním roce jsme zavedli novinku; jednu učící se skupinu tvoří jak učitelé z naší školy, tak učitelé z jiných základních škol. Vyhodnocení nás čeká na konci školního roku. Už teď ale víme, že je před námi stále velký kus práce – jako obtížné se nám jeví paradoxně to, co je podstatou profesního učení – naučit se společně učit a dopad tohoto učení dokázat rozpoznat na žákovských výstupech.
Mgr. Hana Antonínová Hegerová
pedagogická konzultantka při ZŠ a MŠ Ostašov v Liberci, projektové škole Pomáháme školám k úspěchu
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION