Jak jsme zaváděli dílny čtení ve třídě a ve škole

Ovlivnila ji i její učitelka, která sice dílny čtení nedělala, ale přemýšlela o žácích jako o čtenářích a o osobnostech. Občas našli od ní na lavici nějakou knihu se vzkazem: „Myslím, že se ti to bude líbit. Dej mi vědět.“ Vybírala pro ně knížky na míru a zjišťovala, proč se jim knížka líbila, nebo čím je odradila. Když teď Emilie nakupuje knížky do třídní knihovničky, vždy má před očima svoje žáky. Ví, co mají rádi. Vybírá knížku pro konkrétního žáka, řadí je do sekcí, např. příběhy o koních, s chlapeckým hrdinou, sportovní příběhy, … Když si někdo nemůže vybrat, jdou ke knihovně spolu a povídají si, o co by měl zájem, a vyberou třeba tři knížky. Dotyčný si knížku osahá, prohlédne obálku, ilustrace, velikost písma. Učitelka sama knihu často očichá. To znamená, že sama musí číst i knížky pro děti.

Důležité je pro čtení získat také rodiče žáků, protože někteří sami nečtou, nemají doma knihy a nevědí, jak a kde je vybírat. Emilie doporučuje, kde mohou sehnat levné, ale kvalitní knížky. Nabádá je, aby vzali dítě s sebou a ono si mohlo samo vybrat.

Když přišla do školy Klára Voldhonsová, učitelka českého jazyka a dějepisu, byla už cestička i na 2. stupni prošlapaná. Kláře se líbila především svoboda - výběru knihy, náročnosti, tématu, ale třeba i to, kde budou sedět při čtení, nebo s kým si o knize budou povídat. Děti už dílny čtení znaly a ve škole byla komunita učitelů, kteří jeli na stejné vlně, a zároveň nebyli nijak invazivní. To ji vtáhlo.

Také se jí líbilo, jak se dokážou žáci o knihách bavit. I Klára vede děti k tomu, aby si knížky z třídní knihovničky půjčovaly domů. Před dvěma lety jeden Klářin žák stále prohlašoval, že pro něj čtení není a vůbec ho to nebaví. Komunita čtoucích dětí a určitý společenský tlak ale způsobil, že i on je dnes aktivní čtenář. Potřeboval čas, klidný a osobní přístup, nabídky titulů, pak už mu nedělalo problém se zařadit do čtenářského společenství.

Zavádění dílen čtení však probíhá postupně a přirozenou formou. Sami učitelé pozorují, jak se mění atmosféra a komunita ve třídách, kde dílna čtení funguje. Děti se o sebe více zajímají a poznávají se prostřednictvím knih. Čtenářství postupně pozitivně ovlivňuje kulturu a klima celé školy a zároveň se třinecká škola dělí o své zkušenosti s dalšími školami z okolí.

Kateřina Gaszková

učitelka na 1. stupni ZŠ Koperníkova, Třinec, pedagogická konzultantka

Kateřina Gaszková, učitelka na 1. stupni ZŠ Koperníkova, uvádí, že v třinecké škole se dozvěděli o dílně čtení asi před 13 lety při návštěvě ZŠ Mendelova v Karviné, když si všimli nástěnek se čtenářskými vizitkami žáků. Katka s kolegyní se pokusily tento formát převést i do své školy, zpočátku spíše intuitivně - doporučovaly žákům nosit si do hodin čtení vlastní knížku a dávaly jim příležitosti k volnému čtení.

Pak objevily materiál ČŠI Čtenářská gramotnost jako vzdělávací cíl pro každého žáka, kde byl i text věnovaný právě dílně čtení. Mnohé se jim objasnilo - jakou strukturu může dílna čtení mít, jaká témata dětem předkládat, aby si mohly o přečteném povídat. Dílna čtení se proměnila a dostala se nastálo do rozvrhu. Děti si zvykaly na její pravidelnost, strukturu a sdílení čtenářských prožitků se spolužáky.

Katka se s některými dalšími kolegyněmi začala intenzivněji zajímat o knihy pro děti. Začala o dílně čtení více mluvit i s ostatními kolegy a nadšení se pomalu šířilo.

Největší zlom v zavádění dílen čtení do více tříd ve škole, a to i na druhý stupeň, přinesla Výzva 56 ve školním roce 2015/2016. Obměna ve vedení školy vedla nejen k získání grantu, ale hlavně se začal podporovat na škole rozvoj čtenářství. Pořídily se knihovničky do každé třídy s aktuálními přitažlivými tituly. Vytvořily se tematické plány. Tento „soupis“ možných témat, otázek a zadání ke sdílení kolegyním zprvu velmi pomohl se zaváděním dílen čtení. K větší sebejistotě kolegům pomohly také otevřené hodiny, které Katka ve své třídě s podporou vedení školy začala organizovat. Učitelé přímo ve výuce viděli a slyšeli, co děti dělají, co si říkají, které knihy si k četbě vybírají, jak se těší na 25 minut tichého čtení, která ze zadání si volí, jak o přečteném mluví, jaký mají slovník. Vnímali, jak a čím se může tvořit čtenářské prostředí ve třídě.

Postupně se stalo, že knihy byly všude kolem, děti si četly o přestávkách i v hodinách pod lavicí. Těšily se z nových knih ve třídách, které škola získávala díky sponzorským darům a Vánočnímu jarmarku, na který přivezli ve spolupráci s knihkupectvím mnoho knih do určitých ročníků a rodiče je nakupovali.

Začali pořádat dílny čtení pro kolegy s vlastními knihami nazvané „kavárničky s knihou“. Schází se jednou za měsíc odpoledne a jeden z učitelů připraví dílnu velmi podobnou formou, jak to chodí ve třídách. Přestože jsou setkání dobrovolná, účastní se stále více kolegů. Do dospělácké knihovny ve sborovně přispívají svými oblíbenými knihami a čtenářskými objevy.

Pro rozvoj čtenářství na škole byla důležitá podpora vedení školy, které si dalo za cíl stát se Čtenářskou školou. Zavádění dílen čtení však probíhá postupně a přirozenou formou. Sami učitelé pozorují, jak se mění atmosféra a komunita ve třídách, kde dílna čtení funguje. Děti se o sebe více zajímají a poznávají se prostřednictvím knih. Čtenářství postupně pozitivně ovlivňuje kulturu a klima celé školy a zároveň se třinecká škola dělí o své zkušenosti s dalšími školami z okolí.

Dnes jsou dílny čtení pravidelně v rozvrhu hodin ve všech třídách. Neznamená to ale, že mají hotovo. Stále se snaží dílny kultivovat, obohacovat třídní knihovničky, vzájemně se učit a inspirovat, monitorovat, jak jsou na tom se čtenářstvím žáci a co potřebují k tomu, aby čtení a čtenářství zůstávalo stále silnou hodnotou.