Miriam Veselá

Obavy z porozumění byly zbytečné

Již od začátku střední školy jsem měla ráda biologii, a jelikož jsem převážně v ostatních předmětech bojovala s dyslektickými a dalšími obtížemi, tak jsem věděla, že mé možnosti jsou omezenější, než například mých spolužáků. Díky radám kariérního poradce jsem se nakonec dostala k oboru, který sice zahrnoval chemii (ve které jsem tehdy nijak nevynikala), ale o kterém jsem věděla, že je užitečný a bude mě bavit - výživa a potraviny. Tento obor jsem chtěla zkusit na české univerzitě, ale potom co jsem objevila možnost studovat ho ve Velké Británii, rozhodla jsem se jít do neznáma a zkusit britskou univerzitu. Stejně jako spousta lidí jsem se bála jít studovat do zahraničí, kvůli obavám z nezvládnutí jazyka. Ale teď zpětně bylo nejtěžší zvládnout mezinárodní jazykovou zkoušku a rozumět některým spolužákům, jelikož veškerý akademický personál má velmi lehce srozumitelnou angličtinu.

Oceňuji kombinaci teorie a praxe

Na začátku studia jsem očekávala, že stejně jako mí čeští spolužáci budu mít šest nebo sedm předmětů plné zkoušek a testů. Byla jsem ale velmi mile překvapená, když jsem některé týdny šla do školy jen 3x týdně. Vůbec jsem nečekala, že se nebudu muset tři měsíce psychicky připravovat na zkouškové období jako mí bývalí spolužáci ze střední školy. Místo toho jsem měla různé eseje a praktické zkoušky během semestru. Testů jsem měla jen minimum. Samozřejmě to bylo náročné, ale já věřím, že tento smíšený systém testů a praktických zkoušek mi umožnil excelovat. Byla jsem nesmírně ráda, jelikož nabiflovat se celou učebnici nazpaměť nebyl nikdy můj styl učení. Kdybych mohla, tak bych změnila český vysokoškolský systém, jelikož si myslím, že systém, který je jen o učení se na testy, zkouškovém a zapamatování si skript slovo od slova je špatně nastavený. Takový systém nedává šanci studentům, kteří jsou jinak nastavení a nadaní v praktické stránce věcí a kterým stejně jako mně, je učení se prezentací a učebnic nazpaměť cizí.

Placement

Součástí mého oboru je možnost jít na rok praxe, tzv. Placement, kterou si každý student musí najít sám a přihlásit se na ni jako do normální práce a zvládnout pohovory a podobně. Já jsem začala hledat placement ještě před začátkem mého druhého univerzitního roku. Najít ho v mém oboru bylo velmi obtížné, kvůli velké specificitě, ale měla jsem štěstí a našla jsem pozici ani ne hodinu cesty z Newcastlu. Tato praxe mě neskutečně posunula ve všech ohledech a dala mi možnost pracovat v potravinářském průmyslu ještě před dokončením studií. Výživa a potraviny jsou na mé univerzitě dvouobor, ve kterém jsem se rozhodla pro potraviny, jelikož mě pohltila mikrobiologie a s tím související bezpečnost jídla, do které se budu moct plně ponořit příští rok v mém posledním roce bakalářského studia. Rozhodla jsem se, že tento zájem ještě chci rozšířit magisterským studiem, které mi otevře možnost pracovat jako hygienička, což je momentálně práce, kterou chci v budoucnu dělat a dosáhnout jí, je můj životní cíl. Cesta k němu bude ještě dlouhá a náročná, ale já jsem si jistá, že to jistě zvládnu.