Na univerzitě se skoro nic nezměnilo, jelikož všechno zůstalo online a momentálně je tu druhý lockdown, tak bych si přála, abych mohla říct, že je na tom nějaká dobrá věc, kromě toho, že můžu celý den ležet na gauči a necítit se kvůli tomu špatně, protože se ve výsledku vlastně učím.
Ale musím říct, že se na začátku prosince stalo něco neuvěřitelného. Měla jsem ve škole jednu laborku! Vím, že to zní neuvěřitelně a taky jsem tomu nechtěla věřit, ale opravdu se to stalo. Bylo nás tam dokonce 5... K tomu navíc tři zaměstnanci univerzity, což, když o tom teď tak uvažuji, nechápu, proč tam byli, když akorát zvýšili riziko nákazy. Ale nikdo se nenakazil, tak předpokládám, že je to v tom případě v pořádku. Na té laborce jsme zjišťovali množství vitaminu C a taky určovali množství tuků v olejích a tucích a bylo to skvělé. Dokud jsem neměla tuhle hodinu, tak mi ani nedošlo, jak moc mi chybělo dělat něco v laborce.
Jelikož dneska začalo zkouškové období, tak přemýšlím nad posledními měsíci a uvědomuji si, kolik se toho vlastně stalo. Celý můj listopad se točil okolo seminárek, které jsem měla čtyři. Nakonec jsem je ale všechny stihla dokončit ještě před termínem, ale stejně si myslím, že za největší úspěch považuji to, že jsem se během tohoto období nezbláznila, nebo to si aspoň myslím.
Na konci listopadu začaly všechny kamarádky odjíždět domů, dokud jsem tu nezůstala sama. Ne, že by to byl úplně takový rozdíl, když jsme se stejně ani nemohly kvůli všem těm nařízením vidět. Takže první půlku prosince strávila přípravami na test ze statistiky, který mám pocit, že jsem úplně rozdrtila, ale na výsledky si budu ještě muset pár týdnů počkat.
Vánoce jsem strávila tady, pryč od zbytku rodiny, ale se svým bratrem, který byl tak hodný a přijel za mnou. Tyhle Vánoce byly naprosto jiné, jelikož jsme neměli žádný tlak na to, abychom museli něco připravovat, prostě jsme si je udělali tak, jak jsme chtěli a bylo to opravdu o tom, že jsme byli spolu, díky čemuž mi došlo, že už jsem opravdu dospělá. Vidím všechny ty rozdíly oproti minulému roku, kdy jsem byla schopná se sotva postarat o sebe. Teď žiju sama v bytě, starám se o všechny účty a jsem jediná odpovědná za všechno, co se tady stane. Je to skvělý pocit být nezávislá!
Celé Vánoce byly taky jiné od všech těch předešlých, protože jsem se kromě jednoho dne učila každý den. Takže doufám, že se to ukáže na testech, které mám příští týden. Naštěstí kvůli nim nemusím nikam chodit, jelikož tu nedávno napadl sníh a znalí vědí, že jakmile napadne sníh, tak Angličané nevědí, co dělat.
Nakonec myslím, že bych asi měla jen napsat, že doufám, že všechno vyjde dobře a všechny ty problémy, kterým momentálně čelíme, budou v době, kdy budu psát příští článek minulostí.
Takže zůstaňme pozitivní (ne na Koronavirus) a snažme se hledat v našich životech dobré věci, protože věřím, že bude líp!
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION