Eleni Chliapa

Od listopadu do konce února se toho moc nezměnilo. Školní hodiny stále probíhají online a všechny dny se spolubydlícími stále trávíme hlavně doma. Překvapivě teplé únorové počasí nám ale umožňuje chodit na procházky do parku, který máme hned vedle ubytování, a který je tak přeplněný lidmi, až se zdá, že je všechno normální a žádná pandemie neexistuje.

Po mých neplánovaných, několik měsíců dlouhých prázdninách jsem se v září vydala zpátky do Manchesteru, do kterého jsem se těšila více než kdy dřív.

“Ty, a víš o tom, že je v Číně nějaký virus?” ptá se mamka pár týdnů před mým nedočkavě očekávaným odletem na čínskou univerzitu Nanjing. “Ale joo, prosím tě, to nic není, jenom to zase všichni hrotí” odpověděla jsem sebejistě, aniž bych tušila, kolikrát se téhle konverzaci budu ještě smát.

Zakončení mého semestru v Argentině proběhlo úžasně. Před odjezdem jsme s kamarády stihli ještě pár výletů, ze kterých si odnášíme krásné vzpomínky. Vydali jsme se například na sever Argentiny do města zvaného Salta, ve kterém jsme měli šanci navštívit solná jezera, vidět domorodé obyvatelé anebo zkusit tradiční pokrm - lamu.

Tak už je to tady. Napjatě očekávaný semestr studia španělštiny v jedné z největších zemích Latinské Ameriky, Argentině. Od přijetí do programu CII Teach Argentina a koupi letenky nabralo vše opravdu rychlý spád. Co nevidět jsem seděla v letadle a vůbec porpvé směřovala mimo Evropu. Ještě rychleji jsem se ocitla v Buenos Aires, tou dobou stále poměrně chladném. Po prvním seznamovacím víkendu se všemi ostatními studenty, kteří přijeli za stejným účelem, nás vyzvedli supervizoři. Stáž mohla začít.

Druhý univerzitní rok byl oproti tomu prvnímu skvělý. Zvládla jsem to bez jediného ubrečeného telefonátu domů . Již jsem se vracela do města, které jsem si oblíbila, a které se pro mě stalo druhým domovem. Úspěšně jsme si zařídili hezké ubytování s kamarády, abychom se necítili sami, a společně jsme stihli zažít a pořádně si užít i mnoho tradic či festivalů jako Halloween, Bonfire Night nebo Čínský Nový Rok.

Po vánočním odpočinku a zakončením prvního semestru lednovými zkouškami je škola zase v plném proudu. Týdenní testy a krátké eseje z čínštiny jsou na běžném pořádku jako příprava na náš “year abroad”, který se blíží opravdu rychlým tempem. Jelikož studuji dva jazyky, mám tu možnost rozdělit si svůj příští rok na půl roku v Číně a půl roku ve španělsky mluvící zemi. V Číně smíme pouze studovat, a tak byli všichni studenti již zařazeni na některou z čínských univerzit a začátkem příštího týdne musíme začít rozesílat přihlášky a veškeré potřebné dokumenty pro přijetí. Tím, že je naše úroveň španělštiny už o něco vyšší, tak si smíme vybrat, zda chceme studovat na univerzitě nebo si najít stáž. Já jsem si zvolila stáž, a tak právě hledám všude možně a rozesílám životopisy.

Připadá mi to, jako teprve pár dní od mého odletu z Česka zpátky na univerzitu, ale konec prvního semestru se bezprostředně blíží, a s ním i teď už netrpělivě očekáváné vánoční prázdniny. V porovnání s prvním ročníkem se množství a obtížnost výuky náramně zvýšily, a přibylo jak více hodin, tak i zkoušek. Na druhou stranu, Manchester už poněkud dobře znám, bez problému se vyznám na kampusu a bydlím v novém ubytování s kamarády, což poměrně usnadňuje život.

Ačkoli to uběhlo mnohem rychleji, než bych čekala, svůj první rok univerzitního studia mám již za sebou. Poslední trimestr utekl ještě rychleji než ty dva předchozí, a to i díky měsíci dlouhému zkouškovému období, které jsem již úspěšně dokončila.

Druhý semestr začal dvoutýdenním obdobím zkoušek, takže jsem se z vánoční pohody velice rychle navrátila do reality. Hned poté jsme se začali znovu učit a všechny lekce a semináře nyní běží v plném proudu.

„První rok na univerzitě se stejně nepočítá!“ „Po IB je první rok jako procházka růžovým sadem!“