Země tanga, maté a hovězího

Náplní stáže je vyučování angličtiny na školách či institutech. Vyučovácí hodiny se samozřejmě velmi liší podle věku studentů. S menšími dětmi a teenagery spíše procvičujeme gramatiku, rozšiřujeme slovní zásobu, ale také jim povídáme o našich zemích a probíráme, jaké můžeme najít podobnosti či rozdíly. S dospělými už potom píšeme eseje a bavíme se o denních a světových tématech, jako globální oteplování, Brexit, politika v Argentině, apod. Párkrát za měsíc také pracujeme na třídenních táborech, jež se nacházejí 2 hodiny od Buenos Aires. CII tam má svůj vlastní prostor určený k realizaci těchto táborů a podobných aktivit. Tyto tři dny jsou zábavnější a hlavně uvolněnější, než vyučování ve školách, jelikož máme šanci se s dětmi více poznat, hrát hry, a ony mají šanci se opravdu ponořit do “studia” angličtiny, ale v zábavnější formě.

Tuto stáž jsem si také vybrala, protože jako jedna z mála nabízela bydlení s místní rodinou - jak lépe se taky něco dozvědět o Argentině? Před příjezdem jsem nevěděla, co očekávat jak od země samotné, tak od jídla či lidí. Hned od první interakce s místními mi ale bylo jasné, že jsou Argentinci velmi milí, usměvaví a nápomocní. Stačí se tvářit trochu ztraceně a někdo vám přiběhne poradit se vším, co potřebujete. Absolutně každý, od prodavačů v kiosku, taxikářů, až po průvodce v muzeu o vás chce zjistit co nejvíc to jde. Ale hlavně - Argentinci jsou velmi hrdí, takže vám při každé příležitosti dají tipy místa, která musíte navštívit, či jídlo, jež byste měli před odjezdem ochutnat.

V probíhajícím semestru se nás do programu přihlásilo jen 15, díky čemu spolu trávíme spoustu času a měli jsme šanci se opravdu sblížit. Pokud zrovna nepracujeme, máme možnost cestovat a poznávat krásy Argentiny. Jako první jsme se vydali na úplný sever Argentiny, do provincie Misiones, a viděli jeden ze sedmi divů světa - naprosto úchvatné vodopády “Cataratas del Iguazu”. Tohle byl opravdu unikátní zážitek, na který nikdy nezapomenu. Naší druhou destinací bylo město Bariloche, ležící na úpatí pohoří And, vzdálené více než tisíc kilometrů od Buenos Aires. Tam se nám naskytly ty nejkrásnější výhledy na hory a křištálově čistá jezera. Bariloche je prohlášeno za národní město čokolády, což jsme si samozřejmě také nemohli nechat ujít.

Za toto uplynulé období jsem toho zažila opravdu hodně a s jistotou můžu říct, že to zatím byla ta nejlepší zkušenost v mém životě, za kterou jsem nesmírně vděčná. Chtěla bych poděkovat jak Nadaci, tak i rodině za veškerou podporu, bez které bych tady nebyla. Občas se při cestování či jen procházení po Buenos Aires pozastavím a zamyslím nad tím, že jsem sama na druhém konci světa a jak je život šílený. Nicméně, stále je teprve listopad, a tak před sebou mám ještě dlouhou dobu a doufám, že i následující měsíce budou tak skvělé jako doteď.