Lockdown 2.0

Přivítacím sborem mi kromě spolubydlících byla také dvoutýdenní karanténa, kterou jsem si společně s nimi užila. Naděje, že budeme mít hodiny prezečně, se kterou jsem přijela, se vzdálila hned s prvním univerzitním e-mailem od profesorů, kteří nám oznámili, že první 2 týdny budou online. A potom vymizela úplně o pár týdnů později spolu s druhým celoplošným lockdownem.

Online výuka je samozřejmě úplně jiná než ta prezenční. Vůbec nemusíme vycházet z domu, z pokoje, dokonce ani z postele. Zda-li je to dobře nebo špatně, to už nechám na vás. Učiva je více než v předchozích letech, a i přes veškerou snahu učitelů je znát, že ten osobní kontakt je důležitý a v tomto roce ho opravdu schází. Všechny zkoušky se v tomto semestru přeměnily na dlouhé eseje a kupu domácích úkolů. Kromě toho taky prozkoumávám své možnosti po promoci. Rozhoduji se, zda-li pokračovat v magisterském studiu nebo začít pracovat. Zatím jsem se přihlásila na několik Graduate Schemes (speciální zaučovací pozice pro nové absolventy), udělala nespočet online testů a pár pracovních rozhovorů, ale stále čekám na většinu odpovědí.

Tento rok jsme si zařídili ubytování spolu se třemi dalšími kamarády, a tak máme hodně času na sbližování, které se převážně skládá ze společného vaření a opravdu hodně dovážek jídla. Těmi si zpříjemňujeme každou možnou chvíli v téhle nevšední době (narozeniny, odevzdání práce, Halloween, pondělí, středa, nebo pátek). Po pár měsících bydlení se dvěma Brity můžu říct, že na mě dopadá vliv britské kultury snad více než kdy dřív. Anglické snídaně, čaje s mlékem a pochytávání slangu je na denním pořádku.