Alinuur Bille Hassan

Since my last blog, I have managed to finish two state exams – Pediatrics and surgery.

Needless to say, this past year has been difficult to all us in one or another.

Within a few months the coronavirus has led to unprecedented global disruption. Lockdown, social distancing, closure of businesses, limitation of day to day activity became the new norm. The education sector was not spared either including medical schools. To facilitate the normal curriculum and continued provision of education distance learning was implemented by the ministry of education. However, this would work just fine with preclinical years as compared to clinical which need clinical attachments to get the necessary credits.

So since my last blog, I have managed to tackle three subjects which were really straining in their own rights.

To sum up

There is no doubt that medicine is time-consuming. Successful students and graduates agree in at least one thing- it is necessary to study regularly and quite intensively. If you have the determination, you have a great chance of successfully completing your studies. Therefore, it is fair to say studying medicine is a kind of constant struggle with time.

‘Have you decided on your specialization yet?’ This is question every doctor asks me every time I have a new block or rather clinical rotation this year. So far, I have been to nine different clinical/surgical departments in FN Motol last semester. Each department had it pros and cons but I know sooner rather than later a decision has to be made.

Having spent the last three in years in endless lectures, seminars and being drowned in long hours of studying, it was time to indulge in clinical practice. Basically, this allows us to apply knowledge from previous three years to real life medical situations. Generally, the clinical years have three parts: lectures as an introduction to the day’s agenda, seminars – doing procedures on dummies and finally practical part that is, visiting the outpatient clinic, wards or surgical theatres.

Needless to say, these are fundamental and backbone of any medical institutions. These years were intense, stressful, burn outs and different coping strategies. Inevitably, they are precursors to being a successful medical student as well as a doctor. Below I have summarized my experiences and general observations.

January and February are among the most stressful and intense months for any student in our faculty solely due to the fact that it is designated examination period. Having said that, the examinations that I tackled were Microbiology and immunology.

Tento rok je během šestiletého studia medicíny prokazatelně nejnáročnějším a nejvíce stresujícím, přinejmenším na naší fakultě. Důvodem jsou dva rozsáhlé a dlouhé předměty, patologie a mikrobiologie, které spolu s dalšími předměty máme v rozvrhu.

Na začátku druhého roku nám studenti vyšších ročníků říkali, že tento ročník je při studiu lékařství vlastně „nejsnazší“..., alespoň tedy na naší fakultě. Musím ale přiznat, že jsem to tak vůbec nevnímal. To nicméně neznamená, že jsem si školní rok neužil. Letos jsem si konečně propojil ostrovy jednotlivých předmětů a uvědomil si souvislosti mezi nimi. Řekl bych, že právě kvůli tomu existují prerekvizity a korekvizity různých předmětů.

V tomto semestru jsme zakončili výuku lékařské biologie (především genetiky) a kombinace předmětů histologie, embryologie a vývojové biologie. Dva úžasné předměty, které jsou nutným předpokladem ke studiu imunologie/lékařské genetiky, resp. patologie.

I když už začal nový školní rok, stále mám ještě nevyřízené účty s histologií, embryologií a lékařskou biologií (genetikou); zkoušky z těchto předmětů budou v lednu.

Byl to mimořádně náročný rok již od prvního dne, kdy jsem dostal bílý plášť a složil lékařskou přísahu. Prázdniny a volno pro mě téměř neexistovaly vzhledem ke stresu a množství práce, kterou studium vyžaduje.

První semestr studia medicíny byl náročný, plný nových úžasných zážitků. Pak byly krátké zimní prázdniny a začal druhý semestr. Přesně podle našich očekávání byl rozvrh ještě nabitější než předchozí. Přibyly nám další předměty jako histologie a lékařská biologie (genetika). Znamená to, že jsem musel změnit studijní zvyklosti, protože tyto dva předměty jsou také časově náročné, stejně jako anatomie.

Po roce nepřítomnosti ve škole způsobené nemocí jsem se vrátil dobývat svět medicíny. Přechod na lékařskou fakultu začal hladce a vlídně, když nás přivítali studenti vyššího ročníku. Jinými slovy, vítejte, nováčci, víme, že je to těžké, ale jsme tu pro vás. Semestr jsme zahájili prohlídkou univerzitního areálu a jedné z největších dětských nemocnic ve střední Evropě – Nemocnice Motol – v doprovodu zástupců školy.