16. 11. 2015
2 minuty čtení
V jednotlivých ročních obdobích obvykle nosívám různé pláště. Mám letní plášť, který postupně uvolní místo podzimnímu, a zimní, který nosím, dokud ho nezažene jaro. Ale tenhle konkrétní plášť, kterému říkám prostě „plášť“, je pro mě neobyčejný a velmi cenný. Ten plášť s sebou nese odpovědnost, věrnost a zásady, za kterými stojím. Když jsem si ho oblékl, složil jsem přísahu, že budu své budoucí pacienty chránit a sloužit jim, že budu jednat vždy co nejprofesionálněji a dodržovat nejvyšší možné standardy. V tomto plášti jsem vykročil do světa, který se těší obrovské úctě kvůli náročnému úkolu pečovat o lidské bytosti.
Hned při příchodu na první přednášku jsem si uvědomil, že vědomosti, které na lékařské fakultě získám, nejsou určeny jen k mému vlastnímu intelektuálnímu obohacení, ale i k prospěchu a pro dobro druhých. Jsem v dobré víře odpovědný za to, že se budu zdokonalovat i kvůli svým pacientům. Před nástupem ke studiu medicíny jsem musel provést mentální ústupky a vyhodnotit si, jaké jsou v této instituci mé priority.
Mým prvním praktickým cvičením na lékařské fakultě bylo perimetrické vyšetření. Bylo to skvělé, protože sám abnormálně reaguji na světlo. Jedná se v podstatě o vizuální test při zrakovém vyšetření, kterým se zjišťují poruchy zraku v periferním vidění, zejména v centrálním zorném poli. Ty mohou být způsobeny různými zdravotními stavy, mezi něž patří nádory mozku, mrtvice, glaukom a různé neurologické poruchy. Při tomto cvičení bylo mým úkolem provést vyšetření glaukomu: vyšetřit, zpracovat data a vyhodnotit je. Zrak je jedním z životně důležitých smyslů lidského těla. Oči jsou propojené s mozkem, který řídí zrakový nerv a zrakovou dráhu. Vyšetření glaukomu je zaměřeno především na pupilární reakce a systematické měření různé citlivosti na světlo v zorném poli pomocí reakcí a identifikace přítomnosti zkušebních cílů, které jsou definovány na očním pozadí, odkud jsou informace předávány sítnici, očnímu nervu a na intrakraniální zrakovou dráhu. V praxi se toto vyšetření používá mj. před řidičskými zkouškami nebo v letectví.
Protože mě čekají další podobně úžasná cvičení a nové lékařské zkušenosti, mohu se jen těšit na to, co mi budoucnost přinese. Vím, že doktorem se člověk nestane přes noc. Bude to boj – dlouhé hodiny studia i po soumraku, duševní vyčerpání a tak dále. Jsou to výzvy, které musí člověk překonat, aby se stal lepším a mohl pomáhat druhým. Netřeba dodávat, že jsem na tyto výzvy připraven.
Alinuur Hassan
Student medicíny, 2. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy, 2015
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION