Labyrint studentova světa za pandemie

Mikuláš Benda
obor všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Česko 

Čtvrtý ročník měl být pro Mikuláše Bendu prvním vysněným „klidným“ rokem na medicíně. Těšil se na možnost nahlédnout do kliniky, kdy výuka už nebude jen o ležení v učebnicích. Nakonec je všechno jinak. V učebnicích už skutečně tolik neleží, ovšem hlavně proto, že je jeho fakulta částečně uzavřená.

Všechny přednášky přešly na distanční výuku a na klinické předměty můžeme docházet pouze v omezeném počtu zhruba do deseti studentů. Znamená to pro nás zmenšení klinické výuky, ale zároveň i více času na domácí přípravu na zkoušky.

Mikuláš Benda

náš stipendista, student 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy

Karanténu a výuku touto formou prý zvládá s přehledem. Chybějí mu ale přátelé a fitness centra, která jsou podstatná pro zachování psychického zdraví při všem tom biflování. 

Dopoledne teď tráví Mikuláš na praxi v rámci školy, domácí učení začal prokládat „školou života“. Aby „pomohl českému zdravotnictví v těchto těžkých časech“, rozhodl se nastoupit jako dobrovolník do nemocnice. Po pěti dvanáctihodinových směnách během devíti dnů může říct, že práce na plicním COVID oddělení v Thomayerově nemocnici není žádná sranda. Na vlastní kůži pocítil, jaké je člověku v ochranných oblecích vedro, že hůř vidí a jak je veškerá péče o pacienta náročnější. Nejtěžší zkouškou pro něho zatím byly odběry krve. „Přes tři páry rukavic je opravdu neskutečně těžké najít žílu, ze které by byl odběr možný. Nakonec jsem se do toho ale dostal. S touto praxí se trochu zlepším v ošetřovatelských postupech a postupně se přibližuji ‚opravdové medicíně‘,“ bilancuje Benda. 

Cesta kolem jezera
Tea Vulasová
obor BSc Human Resource Studies: People Management, Tilburg University, Nizozemsko

Nizozemský Tilburg je obklopený nádhernou přírodou. Během dvaceti minut na kole se dostanete do lesů, ke kanálům či k překrásným jezerům. U těch, která jsou proslulá neuvěřitelně čistou vodu, se po večerech scházejí skupinky mladých lidí. O jiných zase jako by nikdo nevěděl, takže je máte celé jen pro sebe. „Zrovna minulý týden bylo opravdu krásné počasí a mnoho studentů ještě zůstalo ve městě. Dny jsme tak trávili koupáním v místních jezerech,“ psala loni v květnu Tea Vulasová z Tilburgu, kde zůstala kvůli koronakrizi tak trochu uvězněná i poté, co ukončila první rok bakalářského studia. Závěrečné zkoušky už skládala online. První vlna znamenala celoplošné uzavření vysokých škol i v Nizozemsku. Výuka začala probíhat přes Zoom a skrze nahrané přednášky v kombinaci s následnými kontaktními hodinami. 

Přednášky, semináře i zkoušky letos nabízí univerzita také kompletně online. První ročníky bakalářského studia mají každý týden dobrovolnou docházku na kontaktní hodinu a magisterští studenti mají možnost docházet na semináře. Stále je možné využívat většinu budov, ale každý musí dodržovat 1,5metrové rozestupy, což kontrolují zaměstnanci školy. Ačkoliv se Tea po prázdninách vrátila do Nizozemska, kde teď nejsou omezení nijak přísná, vybrala si možnost studovat ze svého pokoje.

První seznámení se s online vzděláváním bylo na jaře pro všechny náročné, ale musím říct, že od září probíhá všechno naprosto špičkově. Většina přednášek má teď interaktivní části a pro přednášky, které jsou nahrávané, je každý pátek možnost hodinu a půl cokoli konzultovat s profesory. Kdybych měla školu za něco pochválit, tak je to neustálé povzbuzování o zpětnou vazbu a návrhy na zlepšení čehokoli.

Tea Vulasová

naše stipendistka, studentka Tilburg University

Tea nakonec zjistila, že jí klid na učení a možnost rozvrhnout si, kdy se na přednášky podívá, vyhovuje, a má i lepší známky, přestože sedm hodin denně u notebooku je dost náročných. Jestli jí v něčem online prostředí nesvědčí, tak především v tom, že se už od března s nikým novým pořádně neseznámila. „Já si přeju, aby přednášky zůstaly online už natrvalo, ale moc ráda bych se vrátila k seminářům na kampusu,“ má jasno o tom, jak by korona mohla proměnit její školu. 

Kovidová opera
Ignác Novotný
Univerzität für Musik und darstelende Kunst, Vídeň
 
Pro Ignáce Novotného udeřila první vlna koronakrize skoro jako na zavolanou. O semestrálních prázdninách zkoušel operní představení střídavě ve Vídni a v Olomouci, začátkem dalšího semestru byl proto vyčerpaný a mrzutý. Když přišla druhý březnový týden zpráva o zavírání hranic, z hodiny na hodinu si sbalil noty, zavolal dirigentovi, že generální zkoušku už nedá, a pádil na vlak, aby stihl první lockdown doma bez karantény. „Bylo to neuvěřitelně zajímavé. Jako bychom všichni v jednom kupé byli kamarádi. Jaké štěstí a příval radosti propukl, když jsme překročili státní hranici před polednem. Všichni skupovali lahve sektu a začalo se slavit. Na ten pocit radosti a vzrušení asi nikdy nezapomenu,“ psal tehdy Ignác. Doma přišlo rozčarování. Po dvou letech bydlení o samotě se nějak nedokázal znovu sžít s pravidly rodinného domu. Každý zvuk, který nepocházel od něj, jej rušil.

Původně prázdné dny beze smyslu, kdy střídal spánek a jídlo s lahví piva či vína, se mu nakonec povedlo beze zbytku využít. Nastavil si pevný režim, začal běhat a zdravě jíst. 

Nastudoval hodně pěveckého repertoáru, napsal mnoho básní, které mu kolega zhudebnil, natočil CD s Dagmar Peckovou a Jaroslavem Krčkem. S kamarádem ještě stihl zorganizovat zářijový hudební festival ClassFest. „Snad z toho bude tradice,“ říká Novotný. 

Podzimní semestr začal Ignácovi vcelku úspěšně. Na rozdíl od jeho přátel v Česku mu studium dosud běželo vlastně prezenčně. Tedy, zatím. I v rakouských zprávách se střídají informace o počtu nakažených a pravidlech nového lockdownu. Na Ignácově univerzitě ale stále běží teoretické předměty online a na ty praktické smí docházet do budovy.

„Je zde mnoho opatření a omezení, ale důležité je, že smíme zpívat. Výuka mě strašně baví. Když si člověk uvědomí, že je každý den ve škole možná naposledy, užívá si i tu cestu tam a zase zpátky. Všichni jsou jaksi milejší, profesoři motivovanější. Z každého prýští ta radost, že může něco dělat,“ píše student hudby. Občas je těžké se v prázdném bytě nezbláznit, ale dokud mu špinavé hrnce, ke kterým občas mluví, nezačnou odpovídat, je prý v suchu. 

Hedvábná stezka v oblacích
Radek Šabatka
obor politická ekonomie, New York University Shanghai, Čína

Bylo těsně před Vánocemi roku 2019, Radek Šabatka úspěšně zakončil semestr a rozloučil se se spolubydlícím Henrym. Ještě dodal, že to nebude na dlouho, přece se za měsíc uvidí. Hodně se mýlil… Tři dny před plánovaným odletem do Pekingu se situace v Číně začala zhoršovat, česká vláda odtamtud stahovala české občany. A Radek vrátil letenku. 

První týdny semestru byly chaotické, ani představitelé univerzity nevěděli, co se bude dít. Na začátku února začaly přípravy na online fázi výuky. Čínští spolužáci zůstali doma. Ostatním dala škola na výběr možnost studovat na jiném z 12 kampusů od NYU, ale Šabatka se rozhodl pokračovat v Šanghaji, aby se mohl soustředit na čínštinu. „Také jsem měl navolené skvělé předměty. Jako například Chudoba a nerovnost na světě, nebo Kapitalismus, komunismus a socialismus – teorie a praxe. Po pár týdnech se ale začaly zavírat i další kampusy, koronavirus se dostal i k nám do Česka. Došlo mi, že do Šanghaje se už tento semestr nevrátím,“ vzpomíná český student. 

Sezení celý den před obrazovkou počítače není úplně nejlepší a občasné výpadky internetu dělají z výuky výzvu, má to ale i pozitivní stránky. „Jak většina zahraničních studentů, především Američanů, přešla na kampus v New Yorku, zůstal jsem zapsán v předmětech skoro sám, v čínštině jsem jenom já. Tudíž jsou mé online hodiny jako konzultace,“ psal v únoru Radek. To ještě věřil, že se svět vrátí do normálu a on do Číny. V červenci si už byl jistý, že tomu tak nebude. 

„Hovoříme-li o návratu k normálu, neměli bychom se v debatě opírat jen ani hlavně o ekonomy,“ zamýšlí se nad budoucností i nad svou specializací – úlohou ekonomů. „Ptejme se také filozofů, ekologů, politologů a nezapomeňme na technické obory. Třeba pak zjistíme, že onen normální předchozí svět nebyl přece jen tak úplně normální, ale že jsme spíše jen oplývali privilegiem mnoho světových problémů, tj. nenormálností, ignorovat. Mohli jsme si dovolit jednoduše mávnout rukou a pohodlně upřít naši pozornost jinam. Možná, a rád bych se mýlil, je covid-19 pouze předzvěstí chaotických let, která nás čekají,“ píše ve svém blogu. 

Radkovi spolužáci, kteří jsou v Číně, mohli v září nastoupit normálně do školy, ti, kdo se rozhodli zůstat doma jako Radek, mohou studovat online. A jak to bude na jaře? To nikdo neví…

Zpochybnění staletých pravd
Dmitry Lubyako
Fakulta inženýrství, Cambridge, Velká Británie

Pokud pomineme monarchii a církev, Cambridge je jednou z nejkonzervativnějších institucí Británie, je přesvědčen její student Dmitry Lubyako. Dokládá to například tím, že se většina kolejí na Cambridge otevřela ženám až v 70. a 80. letech – sto let po zplnomocnění Londýnské univerzity k udělení titulů ženám v roce 1878.

Cambridge i britská společnost se samozřejmě od 80. let změnily. Přesto pravidla, tradice a normy univerzity navazují na její konzervativní minulost, a ta je přísná a nekompromisní. „Proto mě překvapuje, že univerzita během několika týdnů zavedla dálkové studium, zahájila nahrávání všech přednášek, zrušila nebo zjednodušila zkoušky, zrušila studijní výsledky a hodnocení a nařídila, že mnozí studenti postupují do příštího ročníku automaticky,“ hodnotí reakci univerzity na první vlnu pandemie Dmitry. 

Letitou zvyklostí například bylo, že přednášky nejsou nahrávány. Nahrávání přednášek bylo provozováno pouze ve zkušebním režimu, kterého se zúčastnila mimo jiné fakulta inženýrství. Jiné fakulty se o něj nezajímaly, nebo se mu dokonce bránily, přestože pro mnohé zdravotně postižené studenty je jedinou rozumnou variantou (mnohé budovy univerzity a kolejí jsou špatně přístupné, vzdálenosti mezi nimi jsou velké a MHD je nespolehlivá a její trasy nevyhovují potřebám studentů). 

Další normou, která už neplatí, je to, že každý rok všichni studenti skládají písemné zkoušky pod přísným dohledem a dostávají známku. Tento rok proběhly různé zkrácené a zjednodušené zkoušky, studenti je dělali korespondenčně bez žádného dohledu a známky se moc neřešily.

„Pandemie zpochybňuje celý systém vysokoškolského vzdělání od přednášek do zkoušek a nutí studenty i veřejnost se ptát: Je systém takový, jaký je, protože to je opravdu nutné pro kvalitní vzdělání, nebo jen proto, že tak pracuje už staletí a nikdo se neodváží nic měnit? Na to univerzity nenabízejí jasnou odpověď,“ zamýšlí se Dmitry. 

Mimochodem, ve všech otázkách kromě smíšeného vzdělání mužů a žen je Oxford výrazně konzervativnější než Cambridge. Studenti tam nosí talár i na některé videokonference. 

Stipendia od Kellnerů
Studium zpovídaných studentů podpořila Nadace The Kellner Family Foundation. Ta podporuje v tomto akademickém roce 53 studentů  na 36 univerzitách v Evropě, USA a Asii. Vzhledem k současným opatřením zahájila část stipendistů akademický rok distanční formou. Studují například na University of Oxford, University of Cambridge, University of Edinburgh, Yale University a dalších ve Velké Británii, České republice, USA, Nizozemsku, Německu atd. Za 11 let získalo od nadace stipendium 193 absolventů středních škol z celé České republiky. 

Autorka | Hana Boříková

foto Tomáš Novák | týdeník Hrot

https://www.tydenikhrot.cz/clanek/studenti-pandemie-vysoke-skoly-univerzity-benda-vulasova-novotny-sabatka-lubyako