Z Teplic do Oxfordu a zpět. Talentovaná matematička studuje elitní univerzitu a sní o práci učitelky

O čem asi tak mladý člověk řekne, že to je hustý? O bojových scénách ve druhém Avatarovi, o zrychlení Tesly Plaid, před pár týdny možná o Danuši Nerudové a jejím tiktokovém profilu… Pro jednadvacetiletou Kateřinu Panešovou je ale hustá matematika. Dokonce tak moc, že ji odjela studovat do Oxfordu a jednou by ji chtěla učit doma v Teplicích. Ano, tušíte správně, Katka není zcela obyčejná mladá dáma.

Svým způsobem to všechno začalo ještě před covidem, když dostala Kateřina od rodičů k 18. narozeninám výlet do Londýna. Součástí několikadenního pobytu byla i návštěva Oxfordu, kde jí maminka dopředu přihlásila na den otevřených dveří tamní matematické sekce (místo se bookuje on-line). „Vždycky jsem měla ráda Anglii a britskou kulturu,“ říká teplická rodačka. Oxford jí při návštěvě uhranul a zatoužila po studiu na něm.

Matematiku jsem měla ráda už na prvním stupni. Líbí se mi, že je přesná, abstraktní a nezávislá na okolním světě – jakmile máte důkaz nějakého tvrzení, tak to platí a nestane se, že by výsledek byl v budoucnu experimentálně vyvrácen, ledaže by byl důkaz od začátku logicky chybný.

Kateřina Panešová

stipendistka projektu Univerzity

Předpoklady měla dobré, protože patřila k premiantům na víceletém gymnáziu, pravidelně se účastnila studentských olympiád, pomáhala na letních školách matematiky a fyziky, soutěžila v korespondenčních seminářích. Nakonec si tedy podala do Británie pět přihlášek a jednou z nich byl i Oxford – byť s vědomím, že to nejspíš nevyjde, ale že přece není co ztratit, tak proč to nezkusit.

„Přijímací řízení bylo náročné, ale hodně mě bavilo. Řešila jsem velmi náročné úlohy, byla to výzva. Nejdřív jsem musela napsat esej, pak byl test z matematiky a nakonec ještě osobní pohovor,“ připomíná Kateřina, jak vypadala její cesta na univerzitu, kde se natáčela i filmová verze Harryho Pottera.

A přestože historické kulisy Bradavic ji ke studiu až tak nemotivovaly, na něco z potterovské ságy si vzpomněla. „Hodně nervózně jsem pak čekala, až mi přijde dopis. A říkala si, že se třeba stane zázrak.“ S psaním k ní sice nepřiletěla čarodějnická sova, nýbrž obyčejný pošťák, ale kouzelné slovo v něm bylo – přijata.

Na Oxford se tedy dostala, ale čekal na ni a její rodinu druhý problém: zajistit finance. Obrátila se tedy na nadace, které nadaným studentům poskytují stipendia, a zabodovala. Podporu získala od Bakala Foundation a také od Nadace The Kellner Family Foundation, za níž stojí rodina vlastnící investiční skupinu PPF. Ta už takhle pomohla do světa stovkám talentovaných dětí. „Aktuálně přijímáme žádosti o granty pro akademický rok 2023/2024,“ připomíná mluvčí nadace Jitka Tkadlecová.

Bez finanční podpory by rodina Katky Panešové studium nejspíš neutáhla, roční náklady jsou v jejím případě zhruba 20 tisíc liber, tedy přes 600 tisíc korun. Polovinu z toho činí školné, na které si mohla vzít půjčku od britské vlády, zbytek jsou výdaje na život včetně bydlení. „Přesto jsem měla velké štěstí, přišla jsem do Británie tip ťop,“ poukazuje mladá studentka na to, že studium zahájila v roce 2020 a o rok později začal platit brexit.

Ten podmínky pro studenty z EU zásadně změnil, protože pro ně začala platit stejná pravidla jako pro mladé lidi třeba z Asie. Školné se rázem zvýšilo více než čtyřnásobně a zmizela možnost vzít si výhodnou půjčku. Deník Guardian už poukázal na to, že zájem evropských studentů o britské univerzity se v důsledku brexitu prudce propadl: mezi roky 2020 a 2021 o více než polovinu z 68 tisíc na 31 tisíc.

Kateřina se na Oxfordu věnuje studiu matematiky, která je její vášní. „Matematiku jsem měla ráda už na prvním stupni. Líbí se mi, že je přesná, abstraktní a nezávislá na okolním světě – jakmile máte důkaz nějakého tvrzení, tak to platí a nestane se, že by výsledek byl v budoucnu experimentálně vyvrácen, ledaže by byl důkaz od začátku logicky chybný. Prostě je hustá,“ směje se a dodává, že měla na gymnáziu také štěstí na výbornou učitelku, která jí matiku nezprotivila, naopak ji naučila mít jinak mezi žáky velmi neoblíbený předmět ještě radši.

Nejen že má Kateřina matematiku ráda, ona ji chce jednou také učit – a klidně rovnou na střední škole, kam sama jako dítě chodila. „Že bych chtěla učit, jsem věděla vždycky. Asi ještě dřív, než jsem se opravdu zamilovala do matematiky,“ říká. Ke kantorství má ovšem předpoklady, pochází z učitelské rodiny.

„Baví mě to lidem vysvětlovat. Když vidím, že někdo třeba s matematikou tápe, snažím se s ním najít cestu, aby to pochopil,“ popisuje své pedagogické instinkty. Otázkou ovšem je, kdy začne své sny realizovat. A kde.

V Británii už je třetí rok a pokud klapne její plán na magisterskou nástavbu, zůstane v zahraničí ještě aspoň rok. A dál? „Radši o tom nepřemýšlím. Je to pro mě dost stresující a strachováním stejně nic nevyřeším, takže se prostě snažím každý den studovat co nejlíp a uvidím. Česko mám fakt hodně ráda a pořád se chci vrátit, ale teď mám spoustu přátel i tady a bude těžké to opustit. Ale doufám, že se mi podaří zůstat s přáteli tady v kontaktu,“ krčí rameny s tím, že tak jako tak by ráda jednou skloubila práci učitelky na střední škole s působením v akademické sféře.

A co komerční dráha? Zdatná matematička s titulem z Oxfordu by lusknutím prstů získala místo v kterékoli bance na Wall Street nebo v London City… „Jestli to jenom trochu půjde a vyjdu s učitelským platem, ráda bych se nástupu do světa financí nebo tak něco vyhnula. Láká mě teoretická matematika, akademická dráha a učení,“ říká rezolutně Kateřina Panešová.