Pouze písemné zkoušky, důraz na samostudium, přednášky nobelistů i fenomén veslování, jemuž nepropadl. Tomáš Heger z Náchodska vypráví o životě na proslulé britské univerzitě v Cambridge. Třetím rokem tam studuje přírodní vědy. Cení si, že se mu otevřely obzory v řadě oborů: Rozhodně je studium náročné, ale zároveň velmi unikátní, prozradil v rozhovoru.
21. 01. 2025
6 minut čtení
Přírodní vědy mu učarovaly už v dětství. Když před lety Tomáš Heger ze Studnice u Starkoče nastoupil na náchodské gymnázium, okamžitě vynikal v chemii i v dalších předmětech. „Chemie mě velmi bavila od prvního roku, kdy jsme se ji začali učit. Ale chvíli mi trvalo, než jsem plně pochopil její krásu a hloubku různých myšlenek, které nám byly prezentované,“ říká jedenadvacetiletý talentovaný vědec, jenž třetím rokem studuje přírodní vědy na prestižní britské univerzitě Cambridge.
Ještě na gymnáziu jste se úspěšně účastnil mezinárodních chemických olympiád. Předpokládám, že už tehdy jste se musel hodně sebevzdělávat i mimo výuku.
To je pravda. V Česku naštěstí máme několik různých akcí, jako je například chemická olympiáda nebo korespondenční seminář KSICHT, které studenty podporují v sebevzdělávání a připravují pro ně přednášky, soutěže nebo letní tábory.
Kdy vás napadlo jít studovat vysokou školu v zahraničí?
Právě na jednom z letních táborů zaměřených na chemii LOS Běstvina po dokončení sexty gymnázia. Mezi vedoucími tam pravidelně bývá několik studentů, kteří se vydali studovat do zahraničí. Rozhovory s nimi byly první inspirací, abych se zamyslel nad přihláškou.
Cambridge patří mezi nejprestižnější univerzity na světě. Nedal jste si zrovna nízkou laťku …
To sice ne, ale díky tomu, že jsem už předtím znal několik lidí z Česka, kteří tam vyrazili studovat chemii, měl jsem poměrně dost informací, jak to na univerzitě chodí a na co se klade důraz při studiu i u zkoušek.
Jak jste na tom byl s angličtinou, když jste nastoupil do prvního ročníku?
Myslím, že poměrně dobře. Vtipným přeřekům se člověk v zahraničí samozřejmě nevyhne, ale obecně věřím, že mnoho mých vrstevníků je na studium v anglicky mluvících zemích jazykově vybaveno velmi dobře.
Máte za sebou dva roky. Jak moc náročné studium je?
Rozhodně je náročné, ale zároveň velmi unikátní. Vzhledem ke struktuře mého předmětu jsem mohl studovat různé oblasti, takže jsem se vzdělal v mnoha oborech, od buněčné biologie přes základy klimatických modelů až po psychologii a základy neurovědy. Tato variabilita je náročná, protože se učíte mnoho nových věcí z různých oborů, ale zároveň úžasná, protože člověku dává prostor pochopit spoustu informací v plném kontextu.
Už máte jasno, čemu konkrétně se chcete profesně věnovat?
Mým primárním zájmem stále zůstává chemie, konkrétně tedy chemie teoretická, se kterou se dnes spíše než v laboratořích setkáte na počítačových úložištích.
Na české univerzitě jste nestudoval, ale určitě jste v kontaktu s českými vysokoškoláky. V čem se výuka na Cambridge nejvíc liší?
Za zmínku určitě stojí třeba mnohem větší důraz na individuální vzdělávání. Studenti mají mnoho supervizí, což jsou setkání dvou až tří studentů s profesorem, kde se probírá látka z uplynulého týdne. Od studentů se očekává, že stráví dostatek času samostudiem. Cambridge se výrazně liší stylem zkoušení. Čeští studenti jsou zvyklí na zápočty a dvě zkoušková období ročně, kdežto na Cambridgi je jenom jedno zkouškové na konci akademického roku v červnu. Všechny zkoušky jsou písemné a výsledky se odvíjí i od výsledků ostatních studentů. Porovnávají se výsledky studentů mezi sebou, od čehož se odvíjí výsledná známka, takže celé zkouškové období má mnohem soutěživější atmosféru.
Udělal jste všechny zkoušky napoprvé?
Naštěstí ano. Cambridge u zkoušek nenabízí druhé pokusy, ale bývá poměrně tolerantní, co se týče nízkých známek, takže je vzácné, že by někdo zkoušku neudělal. Spíš se řeší, jak dobrou známku se vám podaří získat.
Studium na Cambridgi je určitě nákladné. Z čeho je financujete?
V Česku naštěstí existují nadace, které s náklady na studium a život v zahraničí pomáhají. Mám grant od nadace The Kellner Family Foundation, která finančně podporuje studenty na zahraničních univerzitách. Právě díky její podpoře mohu v Cambridgi studovat.
O studentech na takto vyhlášených univerzitách si leckdo může myslet, že celé dny jenom leží v knihách a škole věnují sto procent času. Je to tak, nebo vám zbývá i nějaký volný čas?
Záleží, jak si to kdo zařídí. Znám spoustu lidí, pro které je jejich předmět na Cambridgi základem bytí, ale myslím si, že je zdravé si nějaký ten volný čas udělat. Naštěstí na to v našich osnovách ještě nějaký prostor zbývá. Volný čas se dá vyplnit širokou škálou činností. Cambridge nabízí mnoho sportovních klubů, odborných i uměleckých zájmových spolků nebo třeba speciálních přednášek významných hostů. Fascinující třeba je, jak velkou roli hraje v životě mnoha studentů ono proslulé veslování.
Opravdu?
Rozhodně je to násobně největší sport. Každá kolej má své vlastní týmy veslařů, obvykle osmiveslic, a na konci každého termu se pořádají celouniverzitní závody. Zejména závod Cambridge - Oxford je událostí roku, kterou alespoň do určité míry sledují téměř všichni studenti.
Také veslujete?
Jednou jsem si to zkusil, ale zjistil jsem, že na to nejsem stavěný.
Jak vypadá studentský život na Cambridgi?
Jako na každé jiné univerzitě. Většinu času vyplňuje vzdělávání – dopoledne přednášky, odpoledne laboratorní praktika a supervize. Mimo tento program lidé tráví čas různě, samostudium zabírá samozřejmě velkou část volného času. Mimo to se chodí třeba na sportovní zápasy, kulturní akce nebo na slavnostní večeře při svíčkách. Cambridge má také pár svých zvláštností a tradic, které činí studentský život velmi originální.
Jaké zvláštnosti máte na mysli?
Třeba to, že před formální večeří se vždy přednese krátká modlitba v latině. Tradicí je zajít si na zmrzlinu třeba i v deset večer v zimě, pokud se ocitnete se skupinou přátel ve městě. Pak je to cambridgeský studentský slang, z něhož by spousta slov nikomu cizímu nedávala smysl.
Jak motivující je mít kolem sebe podobně zapálené kolegy? Narážím na to, že na českých školách je spousta studentů, kterým se třeba do práce nechce nebo nevědí, co by v životě jiného dělali.
Určitě je to příjemné, ale myslím, že i na českých školách je mnoho nadšených a zapálených lidí, kteří mají svůj obor rádi. A naopak i tam člověk může narazit na Brity, pro něž je Cambridge jen dalším, relativně běžným a společensky očekávaným krokem v žebříčku, aniž by skutečně projevovali zájem o obor studia.
Cambridge navštěvují desítky Čechů. Jste součástí české komunity, pomáhá vám to, nebo krajany úplně nevyhledáváte?
Češi a Slováci na Cambridgi drží pohromadě. Máme studentský spolek, jehož jsem členem. Aspoň jednou týdně pořádáme nějakou společnou akci, jdeme na brunch nebo do baru. Myslím si, že nám to pomáhá při náročném studiu trochu se uvolnit v přátelském prostředí. Navíc se snažíme poskytovat šanci středoškolským studentům, aby si v našem projektu Experience Cambridge ozkoušeli cambridgeské studium. Středoškoláci z Česka a Slovenska si při něm nanečisto projdou celým cambridgeským přijímacím procesem. Deset nejlepších pozveme přímo do Cambridge, kde si na několik dní mohou zkusit, jaké to je tady studovat.
Mezi nejslavnější tamní absolventy patří Stephen Hawking, Isaac Newton nebo Charles Darwin. Je odkaz ikon světové vědy na univerzitě dodnes patrný?
Rozhodně. Přednášky nobelistů nebo proslulých vědců jsou běžnou součásti nabídky mimoškolních aktivit a i osazenstvo mnoha fakult patří ke špičkám ve svém oboru.
V souvislosti s Velkou Británií se v poslední době hovoří o velkých ekonomických problémech, rostoucích cenách a o krizi ve zdravotnictví. Cambridge asi není úplně typické anglické město. Přesto, doléhají tyto problémy i sem?
V Británii se o nedostatku zdravotnického personálu mluví už delší dobu a je to jeden z problémů, o kterém se všude diskutuje. Ale mám pocit, že Cambridge je spíše ve fázi opatrného optimismu, zejména v univerzitním prostředí potkáte spoustu skvělých a inspirativních lidí, kteří se snaží pro tento i další problémy navrhovat řešení.
Zdroj | MF DNES, 15. 1. 2025
Autor | Tomáš Plecháč
2025 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION