Z České republiky do Velké Británie: Zkušenosti z prvního roku na UWE Bristol

Moje cesta začala v České republice, kde jsem snil o studiu v zahraničí. Studoval jsem na Střední průmyslové škole elektrotechnické Ječná, která mi poskytla solidní technický základ. Praktické dovednosti a technické znalosti, které jsem tam získal, hrály zásadní roli při formování mé budoucí inženýrské kariéry. Vždy jsem ale chtěl vědět ještě víc, učit se a získané znalosti převádět do praxe – to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem chtěl studovat ve Velké Británii.

Strávil jsem nespočet hodin procházením webových stránek a zkoumáním potenciálních univerzit, abych našel tu nejvhodnější. Po pečlivém zvážení jsem sestavil seznam, na jehož vrcholu byla UWE Bristol. Na rozdíl od britských studentů čelí zahraniční studenti výrazně vyšším poplatkům za studium, což může odradit mnoho ambiciózních uchazečů, kteří si je nemohou dovolit. UWE pro mě byla jasnou volbou – kromě kvalitního vzdělání nabízí jednu z největších robotických laboratoří ve Velké Británii (splněný sen každého inženýra) za přijatelnější cenu ve srovnání s ostatními univerzitami.

Stejně jako mnoho dalších studentů jsem na střední škole tvrdě pracoval a aktivně se zapojoval do mimoškolních aktivit. To mi pomohlo nejen osobnostně růst, ale také mi otevřelo nečekané příležitosti, které podpořily mé studijní ambice a zároveň mi ulehčily finanční zátěž. Velkorysé částečné financování mého studia mi poskytla nadace The Kellner Family Foundation. Tato organizace podporuje české studenty v plnění jejich snů o studiu na prestižních zahraničních univerzitách a já jsem hrdý na to, že patřím mezi ty, kterým pomáhá.

Jakmile jsem měl zajištěné financování studia i ubytování, odletěl jsem do Bristolu a po trochu komplikované cestě městem jsem dorazil do kampusu Frenchay. Během prvních dnů jsem se zaregistroval jako student, vyřídil si studentskou průkazku a přihlásil se u lékaře. Jakmile však opadlo počáteční nadšení, uvědomil jsem si, že se poprvé v životě musím spolehnout jen sám na sebe. Moje rodina a přátelé byli tisíce kilometrů daleko a pocit osamělosti na sebe nenechal dlouho čekat.

Naštěstí univerzita pořádá mnoho akcí, které novým studentům pomáhají s aklimatizací. Na Veletrhu prváků jsem našel spoustu příležitostí, jak zapadnout – od různých studentských spolků až po sportovní kluby. Přidal jsem se ke spolkům Robotiky a Vzpírání a ještě k několika dalším, což mi hned zajistilo zajímavé aktivity na volný čas. Setkání v rámci Global Café mi navíc umožnila poznat lidi z celého světa a rychle si najít nové přátele.

S adaptací mi pomohlo i objevování Bristolu se spolubydlícími a účast na aktivitách spolku Student Life. Byl to skvělý způsob, jak poznat zajímavá místa a skryté poklady města, například most Clifton Suspension Bridge nebo muzeum letounu Concorde. Díky těmto zážitkům jsem brzy překonal počáteční obtíže.

Postupem času jsem se také sblížil se svými spolužáky. Protože je naše třída poměrně malá, jen asi pětadvacet studentů, bylo snadné navázat kontakt a poznat všechny osobně. Společné zážitky nás stmelily a nakonec jsem převzal roli zástupce studentů ve třídě. Díky této pozici mohu podporovat své spolužáky a zároveň rozvíjet cenné vůdčí a komunikační dovednosti, které mi určitě přijdou vhod i v budoucnu.

Nyní, s blížícím se koncem prvního ročníku, mohu s jistotou říct, že mi vše, co UWE Bristol nabízí, velmi pomohlo. Překonal jsem stesk po domově, osamostatnil jsem se a získal zdravé sebevědomí. Setkávání s lidmi z různých kulturních prostředí mě obohatilo o nové perspektivy a výzvy, kterým jsem čelil, posílily mou odolnost.

Přestože moje cesta na UWE Bristol teprve začíná, těším se na vše, co mě čeká.