Bojí se výšek, přesto míří vysoko. Český student si plní sny o vesmíru

Vidinu zářné kariéry spojuje mladík s Evropskou kosmickou agenturou (ESA) díky stipendiu Nadace The Kellner Family Foundation, která právě začala přijímat žádosti o nové granty pro studenty zahraničních univerzit. Na jedné z nich – v Anglii – je Michálek. Odtud si do domovské Ostravy odskočil na Vánoce, přičemž jeden dárek si pod stromeček nadělil sám.

„Z Itálie jsem si nechal poslat mikinu s nápisem ESA. Kdekdo nosí na hrudi NASA, ESA má logo chráněné, takže jsem musel investovat třicet eur, abych mikinu měl. Evropská kosmická agentura, jejíž je Česko členem, slibuje velké věci a já chci být jejich součástí,“ konstatuje.

Velmi zajímavým projektům, u nichž nechce Michálek chybět, v případě ESA chybí propagace, což dokládá i studentova zkušenost: „Když lidé uslyší, že chci jít do ESA, mnoho z nich si myslí, že hodlám jít do známého autobazaru pro ojetého fiata…“

Kdepak, žádná ojetina, nýbrž uplatnění nejmodernější a absolutně špičkové techniky. A to ve prospěch stále hlubšího poznání vesmíru, stále odvážnějšího pronikání do něj. Přesně v tomhle smyslu si Ota Michálek představuje kariéru a zaujatě o ní hovoří.

Evropská kosmická agentura, jejíž je Česko členem, slibuje velké věci a já chci být jejich součástí.

Ota Michálek

Že o ní vůbec hovořit může, na tom ale nemá zásluhu pouze jeho nadání. Bez něj by to samozřejmě nešlo, stejně tak by to ovšem nešlo bez peněz – studium v cizině je v tomto ohledu náročné. A zatímco talent se Oty drží od narození, o finanční jistotu krátce před nástupem na univerzitu přišel.

Ztratil ji kvůli velmi smutné události, o níž bohužel musí být – a záhy bude – řeč. Povzbuzující je, že i tak může Ota Michálek na University of the West of England v Bristolu studovat. Umožnil mu to grant Nadace rodiny Kellnerových, o jehož udělení mohou noví zájemci čerstvě žádat od prvního dne nového roku až do 10. března.

Coby končící středoškolák se Ota rozjel na ostrovy vybírat případné místo studia společně se svým otcem. V kapse už měl přijetí na pražském ČVUT, nicméně lákalo jej zkusit studovat zvolený obor v akademickém světě za La Manchem – po exkurzi na několika univerzitách mu jako nejlepší volba připadl Bristol, kam byl také přijat.

V Anglii nechtěl být Michálek závislý pouze na penězích otce, avšak skutečnost, že je synem úspěšného podnikatele, mu poskytovala komfort, že se po materiální stránce nemusel příliš stresovat. Týden před maturitou ale vpadla do jeho života nevýslovná tragédie: otec zemřel.

K truchlení se přidaly starosti, jak realizovat studium. Otu napadlo požádat o grant a obrátil se na The Kellner Family Foundation. Tedy myslel si, že se na nadaci obrátil. Pakliže v roli budoucího inženýra bude jeho profesním zadáním předbíhat dobu, v souvislosti se žádostí o grant předběhl dobu též, jenže nebylo to žádoucí.

Když lidé uslyší, že chci jít do ESA, mnoho z nich si myslí, že hodlám jít do známého autobazaru pro ojetého fiata…

Ota Michálek

„Podíval jsem se na termín pro žádost o grant předčasně. S novým rokem se uzávěrka jejího podání změnila, jenže já žil v tom, že mám čas, takže jsem termín zmeškal,“ vrací se Michálek k někdejší patálii.

Dnes už s úsměvem, tehdy mu do smíchu nebylo. S gymnazijní ředitelkou marně žádal o nápravu, přihlášky pro daný rok již byly uzavřeny. Do Bristolu nakonec přesto odletěl: umožnily mu to peníze po otci, další pomoc rodiny a ostravských nadačních fondů Nabla a Proxima. Následně byl mladík pečlivější a do druhého ročníku nastoupil i s grantem od „Kellnerů“.

Ten nepobíral pravidelně, protože studium proložil placenou stáží. Nyní mu peníze opět náleží a v červnu by se měl stát magistrem.

Částka, jež Michálkovi umožňuje dosáhnout špičkového vzdělání, je ve výši 280 tisíc korun na školní rok. Nadace však ke každému vybranému studentovi přistupuje individuálně, takže jednotlivé sumy jsou variabilní a od statisíců se mohou přehoupnout přes milion.

Otovi stačí necelých 300 tisíc, aby si mohl hýčkat sen. Nečeká, že mu padne na hlavu jablko a on vymyslí gravitaci, čímž metaforicky naznačuje, že kosmické projekty se realizují v týmech. A také to, že je inženýr, nikoli vědec. „Mou rolí bude aplikace fyziky. Tedy, že za mnou přijdou s objevem a já budu zkoumat, jak ho vyzkoušet a jak by se dal realizovat.“

Jednou z věcí, o níž sám Michálek říká, že k ní má predispozici, je využití laserových systémů ve vesmíru. Ty mohou například zlepšit komunikaci mezi eventuální posádkou letící v kosmické lodi na Měsíc nebo Mars. Michálek ví, že se studiem vybraného oboru trefil do skvělé doby.

Mou rolí bude aplikace fyziky. Tedy, že za mnou přijdou s objevem a já budu zkoumat, jak ho vyzkoušet a jak by se dal realizovat.

Ota Michálek

„Do zlaté doby,“ upřesňuje a míní tím ohromný a rychlý pokrok vědy, komercializaci vesmírných letů a přísun značných peněz do kosmických projektů a také velké ambice ESA, jejíž logo nosí hrdě na mikině a v jejíchž službách hodlá pracovat.

Pracovat pro firmu spolupracující s ESA plánuje v Česku, v tom má jasno. Po studiu by ještě rok či dva rád pobyl kvůli zkušenostem mimo republiku, ale poté je přesun do vlasti nezpochybnitelnou prioritou.

Evropská kosmická agentura už Michálkovi připravila vzrušující zážitek: v Norsku za polárním kruhem vypustil s týmem dalších stážistů do devítikilometrové výšky raketu. Lze to brát jako příslib věcí budoucích: práce na cestách kosmických lodí do vesmíru, ke hvězdám.

A on sám? Nepředstavuje si, že se třeba i on jednou do vesmíru podívá? „Tuhle otázku mi položili i při pohovoru u The Kellner Family Foundation, když jsem usiloval o grant. Odpověděl jsem zhruba jako nyní: Přestože mám strach z výšek, asi bych takovou příležitost neodmítl, ale mým primárním cílem to není.“

Jedno je jisté. Navzdory svému strachu z výšek míří Ota Michálek hodně vysoko.