Žáci se nechtějí biflovat, chtějí poznávat věci z běžného života

Hodina biologie probíhá podle zkratky V-CH-D, tedy vím-chci vědět-dozvěděl jsem se. Nejprve tedy žáci říkají, co o tématu už vědí. Tak například sedmáci sbírají informace k tématu kořeny rostlin a vědí, že například mrkev slouží k jídlu. Hned je začalo zajímat, jaké další kořeny se jedí. Nebo si vzpomněli, že kořeny borovice a smrku vypadají jinak, a chtěli vědět proč. Po počátečním sbírání znalostí si pustí video nebo pracují s textem, kde najdou odpovědi na své otázky. „Každá hodina je jiná, nikdy předem nevím, na co žáci sami přijdou a co se budou chtít dozvědět,“ říká učitelka biologie a chemie na Základní a mateřské škole Horní Planá Markéta Špaková. „Děti se více pootevřou poznávání. Zjistí, že už nechtějí biflování, ale zajímají je věci, se kterými se potkají v běžném životě. Když zjistí, že něco ze života už znají, začne je to hned víc zajímat a také se víc ptají,“ doplňuje učitelka.

Markéta Špaková vystudovala nejprve zemědělskou fakultu a poté pracovala v Bečovské botanické zahradě. Kvůli tomu, aby mohla vést tamní výukové programy dostudovala pedagogiku, osud ji ale v roce 2018 zavál právě do Základní a mateřské školy Horní Planá. A od září 2020 se vzdělává v programu Pomáháme školám k úspěchu. „I když jsem nedávno vystudovala pedagogickou fakultu, učím se spoustu nových metod, například jak pracovat s textem nebo jak práci s dětmi na konci hodiny reflektovat.“ S kolegy z jiných měst si vyměňuje zkušenosti i materiály. S kolegyní z Českého Krumlova připravovala společnou hodinu a vůbec nevadilo, že je navzájem dělí třicet kilometrů a každá učí jiný předmět. „Spolupracujeme i mezi obory. Například v hodině, kde si šesťáci povídali o významu lesa, se propojil přírodopis se zeměpisem,“ vysvětluje učitelka. Učitelství je podle ní o neustálém sebevzdělávání se, protože se vyvíjí nejen obor, který člověk učí, ale i pedagogika samotná. „Trendy se mění, dnes se učí jinak než dřív,“ shrnuje Markéta Špaková.

Proto i ona v hodinách chemie a přírodopisu pravidelně využívá texty, což jako žákyně před lety nikdy nezažila. Žáci tak místo přednášky učitele dostanou text například o vlastnostech uhlíku a mají z něj sami vytáhnout informace. Ty pak sdělují ostatním. V textu o uhlíku se tak osmáci například dozvěděli, kde se vyskytuje grafit, že vede elektrický proud, že oxid uhličitý je ve vzduchu.

Nejen porozumění psanému textu, ale i volné psaní patří v hodinách Markéty Špakové k běžnému programu. Například deváťáci mají během 5-10 minut doplnit větu „Elektrolýza je super vynález, protože…“. Šesťáci zase měli napsat takzvanou životabáseň o klíštěti. Cílem je doplnit následující věty: „Jsem klíště / najdeš mě… / žiju … / živím se …/ jsem pyšné na to, že …“ Žáci v osmé třídě třeba takovou životabáseň sepisují na téma krev. „Děti to baví a probudí se v nich kreativita. Vloni dokonce jeden žák napsal takovou životabásničku, že se to opravdu rýmovalo,“ říká Markéta Špaková. „Od té doby, co takto v hodinách pracujeme, se žákům zlepšil i písemný projev. Když jsem se třeba žáků dříve ptala, co se v hodině dozvěděli, jen slepě opsali tvrzení, které bylo v učebnici. Dnes jsou schopni samostatně napsat, co je opravdu zaujalo. Z toho mám velkou radost,“ shrnuje Markéta Špaková a pro rok 2022 si dala osobní předsevzetí, že bude společně se svými žáky pracovat na tom, aby ještě lépe dokázali vyjádřit, co si myslí.