Učitelé učí, na co jsou zvyklí. Pomůže jim spíš podpora než proškrtání osnov, říká inovátor dějepisu

Po krátkém opakování na úvod je čas na hlavní náplň hodiny. Učitel Petr Albrecht se s šesťáky podívá, co se u nás dělo v pravěku.

„Vybral jsem tu čtyři kultury, které žily i na našem území v době, kdy byly pyramidy v Egyptě a později Řím a Athény. Od každé kultury jsou tady tři obrázky,“ nastiňuje učitel. Děti si pak vyberou jeden z obrázků, na nichž jsou vyfocené starobylé nádoby.

„Představte si, že jste archeologové, že jste toto vykopali ze země, toto všechno se našlo. A váš úkol teď bude ve dvojici vymyslet, jak by se tito lidé mohli podle svých nádob jmenovat.

Já vám řeknu příklady, jak se ty kultury jmenují podle archeologů: třeba jedna jediná kultura, kterou tu nemáme, má na nádobách klacíčkem napíchané ozdoby, takže se jí říká kultura s vypíchanou keramikou,“ vysvětluje Albrecht.

A děti se pustí do práce. „Vypadá, jako kdyby ho někdo obtiskl pšenicí, chápeš?“

„Jasný, chápu. Tohle je kultura matematického džbánu s tečkami,“ nadhazují si za souhlasu učitele mladí archeologové. Pro skutečně existující kulturu zvoncovitých pohárů třeba děti vymyslely název kultura zvonových pohárů.

Říkají, že takové vyučování je baví. „Odnesl jsem si nějakou kreativitu, třeba ve vymýšlení názvů,“ říká jeden ze žáků.

„Já jsem dřív dějepis nesnášela, ale pan učitel ho dělá zábavnější. Takže teď mi nevadí a docela se na něj těším,“ dodává spolužačka.

Podpora učitelů

O záživnější výuku jde i řediteli školy Pavlu Kopeckému. Už když před sedmi lety do funkce nastoupil, sloučil učivo šesté a sedmé třídy pouze do šesté. „Dějepis se tady nenimral tři hodiny týdně celou 6. třídu pravěkem, ale dostali jsme se někam do 16. století,“ těší jej.

Učitelé se dál drží učebnic, nebo dokonce nějakého folkloru, že se dřív učily punské války, protože jsou tak prostě zvyklí. Ale v rámcovém vzdělávacím programu nic takového není – tam je, že se nějak zamýšlíme nad odkazem antické civilizace.

Petr Albrecht

člen odborného vedení, pedagogický konzultant lokality Zdice

Dějepisář Petr Albrecht díky tomu může lépe zařazovat historické události do širších souvislostí.

„My jsme dělali Řeky, Římany – vyspělost těch civilizací, akvadukty, mocnou římskou armádu... Já jsem chtěl, abychom si ale uvědomili, že se dějiny nedějí na všech místech stejně, že tam je veliký posun do našeho prostoru,“ vysvětluje.

Pro zlepšení kvality výuky dějepisu podle něj není klíčové proškrtání učiva, ale podpora učitelů. „Učitelé se dál drží učebnic, nebo dokonce nějakého folkloru, že se dřív učily punské války, protože jsou tak prostě zvyklí. Ale v rámcovém vzdělávacím programu nic takového není – tam je, že se nějak zamýšlíme nad odkazem antické civilizace,“ poukazuje Albrecht.

Připravovaná reforma výuky s podporou pedagogů počítá. Mají dostat například zpracované učební materiály, aby se inspirovali, jak vést hodiny.

Písemné, obrazové nebo i audiovizuální podklady zatím v Milíně čerpají z programu Pomáháme školám k úspěchu. Ten využívají také na Základní škole Zdice, kde příště navštívíme hodinu angličtiny.