Inspirativní rozhovory s řediteli škol o spolupráci pedagogů

Každá ze zastoupených škol pracuje přirozeně v jiných podmínkách, v jiném kontextu, a tak je velmi zajímavé podívat se na to, které zkušenosti jsou univerzální a kde volila každá škola svoje originální řešení.

Se spoluprací učitelů máme v projektu Pomáháme školám k úspěchu dlouholeté zkušenosti. Před dvanácti lety jsme v ZŠ Kunratice v Praze a v ZŠ Mendelova v Karviné s pokusy s párovou výukou začali. V prvním roce projektu jsme zaměstnali asistenty učitele, kteří ale neměli asistovat jen přímo v hodině. Úkolem dvojice učitelka – asistentka bylo nejprve spolu výuku naplánovat a po hodině ji reflektovat. A podle toho plánovat hodinu další. Naši asistenti proto museli mít pedagogické vzdělání nebo být studenty pedagogiky.

Už v následujícím školním roce jsme přešli od označení „asistentka“ k označení „párová učitelka, párový učitel“. Zrovnoprávnění obou dospělých ve třídě se osvědčilo. Pro tehdejší začínající učitele byla tato forma uvedení do kariéry pedagoga k nezaplacení. Chválili si ji ale i zkušení učitelé – dostalo se jim přirozeně řady podnětů pro zlepšení vlastní praxe. To, co si učitelé vyzkoušeli v bezpečí dvojice, dokázali pak přenášet i do hodin, kde vyučovali sólo. Párová výuka tak představuje velmi účinný nástroj profesního učení, k němuž by ostatně spolupráce mezi pedagogy měla vést.

Zrovnoprávnění obou dospělých ve třídě se osvědčilo. Pro tehdejší začínající učitele byla tato forma uvedení do kariéry pedagoga k nezaplacení. Chválili si ji ale i zkušení učitelé – dostalo se jim přirozeně řady podnětů pro zlepšení vlastní praxe.

Hana Košťálová

programová ředitelka projektu Pomáháme školám k úspěchu

Dnes je párová výuka ve školách běžná, podporují ji šablony a taky změna financování škol. Otázka je, zda se vždy realizuje důsledně tak, aby si z ní učitelé odnášeli poučení pro zlepšení praxe.

Ve stejné době jsme zahájili i další formu spolupráce, které jsme tehdy říkali sdílení. Odehrávalo se jak uvnitř škol, tak mezi oběma tehdy zapojenými školami. Sdílení byla tak trochu předobrazem učících se skupin. Neměla tak promyšlenou strukturu a procesy, ale naučila nás být otevření, ukazovat si úspěchy, ale i odhalovat slepé skvrny.

V dalších letech jsme v projektu vyzkoušeli řadu dalších forem spolupráce mezi pedagogy. Smyslem pro nás není spolupráce jako taková, ale příležitosti pro společné profesní učení, které otevírá.

Kniha inspirativních rozhovorů vám nabízí vhled do toho, jak může vypadat kvalitní spolupráce v rámci školy i širší komunity kolem ní.

Hana Košťálová
programová ředitelka projektu Pomáháme školám k úspěchu