Co nám pomáhá odhalit, že se děti skutečně učí?

Po přečtení textu můžete společně hledat odpovědi na otázky:

1. Jaké zdroje důkazů o učení převážně využívám? Proč?

2. Na jaké zdroje zapomínám? Proč by mi mohly pomoct?

3. Jak začlenit do své praxe sběr důkazů i z dosud opomíjených zdrojů?

4. Jak si v tom můžeme vzájemně pomáhat?

Důkazy o učení z různých zdrojů

Učení z velké části probíhá skrytě. Do hlav nevidíme. Můžeme nicméně sledovat a shromažďovat leckteré projevy učení. John Hattie rozšířil do pedagogického myšlení představu „zjevného učení“, „viditelného učení“ (visible learning). Učení, které zanechává viditelné stopy, z nichž můžeme usuzovat na to, co se odehrává v mysli učícího se žáka. Mimochodem, slova „visible“ a „evidence“ mají stejný základ „-vis-/-vid-“ a i v češtině ho máme ve slovech vidět, viditelný.

Viditelné a slyšitelné stopy žákova učení se zájmem zkoumáme – rozebíráme je a interpretujeme, když posuzujeme žákův posun a to, jak k němu přispěla naše vlastní práce. Využívá je i žák sám, když reflektuje a hodnotí své učení.

Hovoříme o důkazech o učení. Někdy používáme pojem evidence, který má v tomto kontextu stejný význam.

Informace o žákově učení získáváme, zjednodušeně řečeno, třemi způsoby:

• z pozorování žáka při učení (a naslouchání tomu, co žák při učení říká);

• z rozhovorů se žákem;

• z produktů, které vznikají při žákově učení.

Je užitečné porovnávat mezi sebou data (informace) pocházející ze všech tří zdrojů a vytvářet si plastičtější i přesnější a spolehlivější obraz o žákově učení. Říkáme tomu triangulace.

Důležité je včas připomenout, že to neděláme (většinou) proto, abychom dali žákovi spravedlivější známku, ale především proto, abychom lépe vyučovali – lépe rozuměli svým žákům a jejich potřebám.

Triangulace neznamená, že současně žáka pozorujeme, vedeme s ním rozhovor a ještě sbíráme jeho produkty. Jde o to, abychom se dlouhodobě nezaměřili převážně jen na jeden zdroj důkazů, třeba na produkty v podobě vyplněných pracovních listů.

Když si učitelé sami pro sebe dělají přehled o tom, na základě čeho vyhodnocují žákovo učení, velmi často přicházejí na to, že přeceňují práci s produkty a mnohem méně pozornosti věnují rozhovorům a pozorování k získání informací o žákově učení.

Produkty vznikající v průběhu žákova učení mají velkou výhodu v tom, že jsou materiální a uchovatelné. Při pozorování a při rozhovorech se žáky nemůžeme spoléhat na paměť. Živý zážitek překryjí další události a my po čase zjistíme, že nám zbyl jen jakýsi dojem, který nám v porozumění žákovu posunu moc nepomůže. Vyplácí se zavést si nějaký zvládnutelný záznamový systém.

Připomeňme si některé konkrétní zdroje informací o žákově učení, které patří do jednotlivých oblastí.

Rozhovory

„Jak mohu hovořit se svými žáky, abych zjistil/a, jak moc rozumí tomu, čemu se učíme?“

• Konzultace učitel – žák (známe dobře z dílny čtení a z dílny psaní)

• Rozhovor nad žákovým portfoliem nebo nad dílčím produktem

• Formy řízeného rozhovoru s předem zvolenými otázkami

• Pozorování

„Jak mohu pozorovat své žáky při učení, abych zjistil/a, jak moc rozumí tomu, čemu se učíme?“

• Epizodické záznamy z pozorování / průběžné záznamy (tip uveden níže)

• Poznámky do předem připravených formulářů

• Audio nebo videonahrávka (případně s přepisem)

• Fotky

• Produkty

„Které produkty žáků mám rozebírat, abych zjistil/a, jak moc žáci rozumí tomu, čemu se učíme?“

• Drobné dílčí žákovy produkty vznikající v průběhu učení (v evokaci, v uvědomění, v reflexi)

• Výstupy z projektů, kulminační zadání (takové, které vyžaduje současnou aplikaci postupně získávaných dovedností a znalostí)

• V badatelství záznamy z různých fází procesu bádání (otázky – hypotézy – návrh experimentu – záznam z experimentu – vyhodnocení)

• V pisatelství texty z různých fází psaní a podklady pro vlastní texty, portfolio textů

• Kvízy, testy, písemky

• Sebehodnoticí listy a záznamy

V ideálním světě máme předem dobře rozmyšleno, jaké informace o žákově učení potřebujeme, abychom mohli jeho posun v učení posoudit (my učitelé, ale i žák sám). Co budeme sbírat? Co nám opravdu prozradí, nakolik se žák přiblížil ke sledovanému cíli učení a naplnil kritéria úspěchu?

Tip na epizodický záznam z pozorování

Napište si, co a proč chcete v dané hodině pozorovat. (např. Jak si žáci budou navzájem zdůvodňovat, proč jsou podle nich důležité ty informace, které si individuálně v textu podtrhli jako důležité.)

Určete si žáky, které budete pozorovat (2–4; příště budete pozorovat zase jiné děti).

Pořiďte si podložku s klipem.

Při pozorování dvojice si přepulte papír A4 – každá polovina je pro jednoho žáka.

Zapisujte, co žák řekl, popř. co při tom udělal. Představte si, že jste rekordér nebo kamera – nic nehodnoťte.

Po pozorování můžete vzniklý záznam uložit do složky k jednomu ze žáků, který vás z nějakého dobrého důvodu v danou chvíli více zajímá, nebo můžete záznam okopírovat a vložit ho do složek obou žáků. (V některých třídách se kopie takového záznamu dostane i do žákova portfolia.)