Tomáš Tatran

Pokročilejší matematika

Můj obor na University of Birmingham je tříletý s titulem BSc a začal jsem v roce 2019. Když zmíním, že studuji matematiku, spousta lidí si zřejmě vybaví své dosavadní nepříjemné zkušenosti a trochu se oklepou – případně se zeptají, k čemu to vlastně je. Kromě toho, že mě matematika bavila odjakživa, je dle mého její význam v dnešní době čím dál tím větší – ať už jde o doručování balíčků, umělou inteligenci, plánovaní byznysových rozhodnutí a budgetů, či optimalizaci všeho možného – pokročilejší matematika se skrývá i tam, kde by ji člověk nečekal. Mě osobně nejvíc překvapila spousta možností v potravinářském sektoru. No a proč právě v Birminghamu? Kromě krásného kampusu, významných výzkumů a skvělých profesorů hlavně velice vysoká spokojenost studentů s tím, co a jak se učí (pokud máte v plánu studovat v zahraničí, určitě doporučuji omrknout), a také velký zájem zaměstnavatelů o absolventy.

Schopnosti versus znalosti

Svůj třetí a asi poslední rok studia tady v Birminghamu si zvláště po covidu užívám, co to jde – po roce znovu probíhá prezenční výuka, a tím pádem i vysoká aktivita studentských spolků (kterých tu máme asi 300, takže si každý najde své), umocněná rokem přísných omezení. V mém případě to znamená hlavně šachy a tenis, ale třeba i underground hudbu. Navíc máme letos kompletní volnost ve výběru předmětů, tedy až na jeden projektový předmět (technické obory mívají často místo bakalářské práce právě nějaký projekt, což za mě dává větší smysl), ale i téma projektu je kompletně na nás, takže se člověk může skutečně zaměřit na to, co ho baví, nebo co by chtěl studovat dále. Jen jedna věc by se dle mého měla z covidového roku zachovat – open-book zkoušky, které jsme minulý rok měli. Dokonce se o tom i reálně uvažovalo, ale nakonec z toho z neznámých důvodů bohužel sešlo. Přijde mi, že v dnešní době, kdy jsou veškeré informace jen pár kliknutí daleko, by se raději měly hodnotit schopnosti než znalosti.

Umělá inteligence a strojové učení

Po dokončení bakalářského studia bych rád navázal studiem postgraduálním (v Česku tituly jako Ing. či Mgr.), a tím pádem mě letos čeká další kolo přihlášek na vysoké školy – pár tipů mám, ale kdo ví, kde přesně nakonec skončím? Nejvíc mě láká umělá inteligence či strojové učení, takže moje další kroky zajisté povedou tímto směrem. Zajímavým poznatkem je, že ono navazující studium trvá v Anglii typicky pouze jeden rok oproti českým dvěma, takže po dostudování, které nemusí být tak daleko, jak se zdá, se vidím pravděpodobně v aplikovaném výzkumu právě umělé inteligence, ale jsem otevřený všemu, takže i zde uvidíme, kam mě život zavede.

Závěrem bych si dovolil jen menší „motivační okénko“ určené těm, kteří o studiu v zahraničí uvažují. Stojí to za to! Za ty roky jsem v nadaci ani mimo ni nepotkal člověka, který by tvrdil, že ne, spíš naopak. I když je to spousta starostí, stresu a zařizování navíc, pozitiva jasně převažují – ať už je to jiný styl výuky, osobnější přístup, hromada nových možností, či objevení nové kultury a jiného pohledu na svět. I když si tedy člověk není jistý, za zkoušku nic nedá, takže doporučuji si dodat kuráž a do přihlášek skočit po hlavě. Myslím, že všichni studenti (a že jich je!) z celé republiky, kteří projektem Univerzity prošli před vámi, jsou jasným důkazem toho, že to není nemožné.