Třetí (ne)semestr

Druhý semestr probíhal poměrně poklidně, zhruba tak, jak by člověk od druhého semestru očekával. Tempo se mírně zvedlo a za rohem už na nás číhaly blížící se květnové zkoušky. To vše se ale změnilo zhruba dva týdny před koncem semestru, kdy se objevil již zmiňovaný virus a svět začal kolabovat. Ve středu jsem volal domů, abych rodiče ujistil, že je vše v pořádku a že přijedu na konci semestru, jak bylo plánováno. O den později jsem velmi narychlo sháněl letenku, abych se vůbec dostal domů. Měl jsem štěstí a v pondělí jsem v pořádku dorazil do Prahy.

Mezi druhým a třetím semestrem měl být měsíc “volna“, takže jsem se sbalil jen na lehko a většinu věcí nechal na kolejích. Vše v dobré víře, že se za měsíc zase vrátím. Globální pandemii jsem bohužel úplně nevzal v potaz, což je škoda vzhledem k mému zájmu o sci-fi a katastrofické knihy/filmy.

V nařízené domácí karanténě mi ovšem začalo pomalu docházet, že zkoušky asi neproběhnou úplně standardně a o pár týdnů později nám toto bylo potvrzeno i z univerzity. Konkrétně byly zkoušky zrušeny a nahrazeny projekty, což se zdá na první pohled vlastně asi fajn, nicméně jednomu rychle dojde, že nám v budoucích ročnících mohou chybět nejen znalosti, ale i zkušenosti. O to těžší je motivovat se k učení, ale naštěstí jsou problémy celkem náročné a myslím, že mě ještě na pár týdnů určitě zabaví.

Myslím si, že letošní akademický rok byl i přes všechno, nebo právě kvůli všemu, velikou zkušeností a hlavně zábavou. Jsem velmi rád, že mi studium nadace umožnila a teď už zbývá jen doufat, že následující rok proběhne se vším všudy.