Tereza Hausmanová

Právě jsem na letišti v Londýně a přemýšlím o posledních devíti měsících, které mi přinesly nezapomenutelné zážitky z Cardiffu.

Už je zase to období roku, kdy člověk neví kam dříve skočit. Začátek akademického roku byl celkem pozvolný, avšak v druhém semestru jsme doslova a do písmene museli skočit do všech úkolů, co se od nás vyžadují (a i nevyžadují).

Koncem září jsem zahájila magisterské studium na Cardiff University, obor MSc Food, Space and Society.

Čtyři roky bakalářského studia jsou zdárně za mnou. Přemýšlím, zda bych chtěla zastavit čas a vrátit se zpátky či jsem připravená jít dál.

Studium na univerzitě může být bezpochyby náročné a stresující, obzvláště pak poslední rok. Cítit se zahlceni, pod tlakem, nevědět kam dřív skočit je běžností.

Buddha kdysi řekl: „Jsme to, co si myslíme“.

Po dvou celkem náročných ročnících strávených na Warwicku jsem se vydala na 10 měsíců na Erasmus do Španělska. Hned ze začátku mě přivítal kulturní šok, který se týkal hlavně španělské organizace, nebo spíše neorganizace.

Než jsem to stihla postřehnout, byl poslední trimestr za mnou. Čím je člověk starší, tím čas utíká rychleji a rychleji. Stejně je to i s trimestry. První je vždy nejpomalejší a pravděpodobně i nejpohodovější, třetí je jako vytrvalostní běh, kdy jsem přestávala mít ponětí, co je za den, a na otázku rodičů „Co budeš dělat o víkendu?“ jsem vždy odpověděla jen s úsměvem.

Britské univerzity jsou známé pro své nespočetné množství studentských spolků a Warwick v tomto není výjimkou. Najdeme zde přes 200 studentských spolků, počínaje Finance Society, přes Politics Society a konče například u People and Planet. Právě o té poslední zmíněné vám něco povím.

Počáteční pocit bytí znovu za La Manchem a žít na 11 týdnů kompletně jiný život od toho českého byl skvělý! Přijela jsem o týden dřív, abych pomohla na „seznamovacím kurzu“ pro mezinárodní studenty. Byla to moc dobrá zkušenost a dobrý pocit na duši, že Warwick je tak mezinárodní univerzita, kde má zastoupení až 150 různých národností, tudíž neustálé poznávání nových lidí vám dodá mnohem lepší obrázek na svět.

Když se vrátím v čase zpátky na poslední týden září roku 2011, vybaví se mi, jak jsem celá natěšená vystoupila z letadla na londýnském Heathrow, uviděla usmívající se studenty v červených tričkách s nápisem University of Warwick čekající na mezinárodní studenty a poté příjezd na nádherný kampus. V té době jsem vůbec netušila, kolik výzev, nových informací a zábavy přede mnou je.

Je pravda, že čím je člověk starší, tím čas utíká rychleji. Než se stačím rozkoukat, mám za sebou skoro konec druhého semestru na Warwicku. Druhý semestr byl ve znamení mnohem větší práce než ten první. Vzpomínám si, jak nám všichni profesoři říkali na začátku roku, ať se nestresujeme a že na vše máme času dost. Vlídný přístup stále platí, zato nával esejí a skupinových projektů je skutečně rapidní. S radostí ale pozoruji u sebe velké zlepšení v psaní esejí.

Skvělí lidé, zajímavé předměty, program nabitý každý den od rána do večera a uvědomění si mnoha důležitých věcí. Tak by se dal shrnout první měsíc a půl na University of Warwick.