Ondřej Zikmund

Abstraktní matematické rovnice a analogie

O fyziku jsem se začal do hloubky zajímat během studia na česko-francouzské sekci Gymnázia Jana Nerudy. Fascinovala mě především možnost chápat okolní svět prostřednictvím abstraktních matematických rovnic a analogií. Současně mě však zajímaly i praktické aplikace tohoto oboru. Vzhledem k vynikající úrovni výzkumu, důrazu na prakticky orientovanou vědu a francouzštině jsem se proto dlouhodobě připravoval na studium na École Polytechnique Fédérale de Lausanne (EPFL) ve frankofonní části Švýcarska. Toto přání se mi i díky podpoře nadace Kellner Family Foundation splnilo a v září tohoto roku jsem zde nastoupil na obor fyzika. Studium v rámci 1. (propedeutického) roku je velmi podobné jako na českých školách – převážnou náplň hodin tvoří mechanika, termodynamika, matematická analýza, lineární algebra a základy programování.

Kouzlo studia v zahraničí

Studium je značně časově náročné. Na přednášky vždy navazují cvičení, neboť jak s oblibou říká náš profesor analýzy: „Matematiku se člověk neučí četbou, ale psaním.“ Mým velkým štěstím je, že jsem si velmi rychle našel přátele, se kterými se učím. Pocit sounáležitosti s ostatními studenty na kampusu a naprostá euforie, „že jsem se sem konečně dostal“, mi také pomohly překonat počáteční ostych z nového prostředí. Ostatně podle mých dosavadních zkušeností je život ve Švýcarsku velmi příjemný, a to především díky ohromné vstřícnosti obyvatel a překrásnému prostředí Ženevského jezera a Alp. Občas sice člověk musí překonat různé překážky (například pokud neumí vařit a menza je o víkendu zavřená), ale právě v tom tkví neopakovatelné kouzlo studia v zahraničí. Nutnost postarat se sám o sebe mi také umožnila začít nahlížet na překážky spíše jako na zajímavé výzvy než jako na nepřekonatelné problémy. Jako středoškolák jsem jednou slyšel profesora Semeráka z MFF UK říci krásnou větu: „Dělejte cokoliv, co vás baví, neboť jen tak to budete dělat pořádně.“ Zatím mu musím dát zcela za pravdu a hodlám se tímto heslem dál řídit.

Tužka, papír, počítač – a housle

Jednou z oblastí, jež mě nejvíce baví ve fyzice, jsou numerické simulace. Již na gymnáziu jsem začal poznávat, jakými základními způsoby lze modelovat fyzikální děje a během vysokoškolských studií v tom jednoznačně hodlám pokračovat. Pokusím se například získat stáž na Swiss Plasma Center, vědecké instituci v rámci EPFL, cílící mimo jiné na numerické simulace plazmatu. Mým velkým snem do budoucna je pak práce na řízené termonukleární fúzi na Zemi v rámci projektu ITER. Nerad bych však v budoucnu zůstal jen u vědy. Říká se, že studentům fyziky stačí ke štěstí tužka, papír a počítač. Já bych však k tomu přidal ještě housle, protože právě hudba pro mě představuje lákavý odpočinek od studia, a proto jsem nesmírně rád, že mohu hrát v místním studentském orchestru.