Jakub Váchal

Vánoční svátky utekly jako voda a je tu opět zkouškové období.

S odbytím včerejší půlnoci univerzita zpřístupnila výsledky pro studenty posledních ročníků a já měl možnost zjistit, jak jsem dopadl. Hned od první minuty nového dne jsem začal dostávat zprávy od svých spolužáků, ve kterých mi sdělovali své závěrečné hodnocení a zároveň mě popoháněli, abych se podíval na to své.

Ještě jsem se ani nestihl zabydlet a poslední rok je už skoro pryč. Jak už to tak bývá, když se člověk nemá čas nudit, dny a měsíce utíkají, jako by nechtěly, abych si poslední rok v Newcastlu naplno užil.

Jak jsem již zmínil v jednom z mých předešlých příspěvků, i přesto že má stáž byla velice zajímavá a obohacující, posledních pár měsíců jsem si často uvědomoval, že se čím dál tím více těším zpět do školy. Nyní mám za sebou první měsíc zpět na univerzitě a myslím si, že poslední rok mých bakalářských studií bude opravdu ten nejlepší. Počínaje akademickou stránkou přes sportovní a konče tou společenskou, studium na univerzitě má oproti pracovnímu životu opravdu spoustu výhod, na které jsem za uplynulý rok málem zapomněl.

The recommendation letter I received from my manager after finishing the internship.

Devět měsíců v práci mám za sebou a pomalu se blížím do finále své stáže. Za poslední měsíce se toho moc nezměnilo, snad jen to, že jsem si v práci ve všech ohledech jistější a vše dokážu zvládnout mnohem rychleji a efektivněji než na začátku.

Když jsem před téměř pěti měsíci nastupoval do Evropské centrály Warner Bros na roční stáž, mým hlavním přáním bylo, aby má pozice neobnášela pouze vaření kávy pro nadřízené a kopírovaní dokumentů. Naštěstí mohu říci, že se mi mé přání splnilo nad očekávání, dokonce každé ráno někdo vaří kávu mně!

Ani jsem se nenadál a druhý rok univerzitního studia je za mnou. Po vysilujícím čekání na výsledky mohu říct, že vcelku úspěšně. Nedosáhl jsem sice na výsledek z prvního ročníku, ale vzhledem k mnohem větší obtížnosti zkoušek, esejí i seminárních prací v průběhu roku si myslím, že jsem obstál velmi dobře.

První semestr druhého roku je úspěšně za mnou a já si po náročném zkouškovém období zase můžu na chvíli vydechnout. Druhý rok opravdu nastavil laťku o něco výš než rok první a tak nemohu říci, že bych se v Anglii nudil. Tvrdá práce a trpělivost se vyplatila a navíc se na mne usmálo i štěstí, které jsem tak potřeboval.

V polovině září jsem se s radostí vrátil do Newcastlu, abych začal druhý rok svého vysokoškolského studia. Rok minulý se mi podařilo zakončit s výborným průměrem 80 % ze všech předmětů a navíc jsem byl zvolen nejlepším studentem z ročníku.

Kvůli neočekávaným komplikacím v podobě výbuchu islandské sopky jsem se do Newcastlu po jarních prázdninách dostal asi o 10 dní později, než jsem původně plánoval, a proto jsem musel s přípravami na zkouškové období začít rychle a intenzivně.

Tak a je to za mnou. První zkouškové období mého vysokoškolského studia skončilo odložením propisky na stůl při zkoušce z účetnictví. Jestli úspěšně, či ne, zatím s jistotou nevím, ale troufám si tvrdit, že „projít“ bych snad měl.

Původně to vypadalo jako prázdniny, které snad nikdy neskončí. 20. května jsem oslavil úspěšně složenou maturitní zkoušku a další oslavy na sebe nenechaly dlouho čekat. Povedlo se mi složit jazykové zkoušky, které univerzita v Newcastlu vyžadovala pro přijetí, moji přátelé se také dostali na vysoké školy a má sestra byla přijata na gymnázium. Častokrát jsem ani nevěděl, co je za den - byly prostě prázdniny a já se o moc víc nestaral.