David Popelka

Užitečnost knih

Na střední škole mi literatura přišla zajímavá, ale prakticky nevyužitelná. „K čemu mi bude znalost Čapkovy bibliografie?“ říkal jsem si. Stejnou otázku mi potom kladli mí přátelé i rodina, když jsem jim oznámil, že budu studovat literaturu na University of York v Anglii. „K čemu ti to bude?!“ 

V České republice máme problém vidět užitečnost knih. Dle mého názoru je to tím, že se na literaturu díváme jen povrchně. Spousta z nás dokáže knihu přečíst, popřípadě si ji užít, ale dokážeme ji analyzovat? Jak poznat, že se mnou text manipuluje? Jak vůbec funguje psaní a představivost? Na takové otázky hledám odpovědi v Anglii. Má univerzita nabízí zcela brilantní přístup k literárním studiím. Učení informací je v Anglii zaměněné za kritické přemýšlení.

Knihy jsou fascinující, skrývají myšlenky a životy našich předků, ale i zvyky a normy současné společnosti. Proto je důležité vědět, jak pomocí kritického myšlení odhalit tajemství psaného jazyka. 

Stanovení priorit a cíle

Dle mého názoru poznáte dobrou univerzitu na základě tří faktorů: pořadí katedry ve světovém žebříčku, počet studentů na jednoho profesora a pak učební plán oboru. Třetí faktor je pro mě nejdůležitější, a proto jsem se třeba rozhodl pro University of York místo Durham University (která je v žebříčku výše), protože se mi učební plán Yorku zahrnující celosvětovou literaturu zamlouval více.

Vybral jsem si dobře. Miluji svou univerzitu. Už od prvního semináře jsem se cítil jako literární kritik, protože nás profesoři takto uznávají. S profesory se setkáváme formálně i neformálně, a proto je na mé univerzitě přátelská atmosféra.

Dostat se sem mě stálo hodně úsilí, ale díky tomu, že mě baví to, co dělám, a mám pevně stanovený cíl, bylo vše mnohem snazší. Kdybych nevěděl, proč se vůbec snažím, tak bych se ze všeho toho stresu zbláznil. Proto bych každému, kdo se hlásí do zahraničí, poradil, aby si pevně stanovil své priority a cíle. Studium je jen jedna z milionu skvělých životních cest.

Cesta k učitelské profesi

Vnímám, že se mé vize i plány stále mění. Základ je stejný, chtěl bych být učitelem. Avšak stále přemýšlím nad tím, jakou cestou se k učitelské profesi dostat. Chtěl bych, aby se u nás v České republice změnil způsob učení literatury. Jak toho dosáhnout? To ještě, bohužel, nevím — ale často nad tím přemýšlím. Založím spolek učitelů literatury? Budu provozovat dobrovolné workshopy? Půjdu psát akademické články? Zapojím se do politiky? Takové a podobné myšlenky mě stále pronásledují. Naštěstí mě čeká ještě pár let studia. 

Nicméně mým současným plánem je být výborným studentem, přítelem, kamarádem a synem. Snažím se také prorazit se svým psaním, a tak píši básně a krátké příběhy a docházím do psacích spolků. Momentálně jsem publikován ve dvou univerzitních sbírkách.