Lidé, čtěte!

Máte dnes půl hodiny čas? Pak tedy vyslyšte naši prosbu: udělejte něco pro sebe i svět kolem nás. Pohodlně se usaďte a začtěte se do knížky. Při dopoledním lenošení, odpolední siestě, večer před spaním. To už je na vás.

Čtení má na lidi blahodárný vliv. Nejenže se tím vzděláváte, zaměstnáváte mozek, ale také relaxujete a odbouráváte stres. Potvrzují to studie. Třeba výzkumníci z univerzity v americkém Texasu zjistili, že starší lidé, kteří pravidelně čtou knihy, jsou mnohem spokojenější se svým životem než nečtenáři téhož věku.

Badatelé z anglického Sussexu zase přišli s tím, že pouhých šest minut čtení sníží úroveň stresu o 68 %, zpomalí srdeční frekvenci a zmírní celkové svalové napětí. Takže pokud dočtete tento článek, budete se (podle vědců) cítit uvolněně jako po krátké procházce či poslechu hudby.

„Ponořit se do knihy je nejlepší relax. Víc než pouhé rozptýlení, protože vytištěná slova zapojí vaši představivost,“ říká k výzkumu psycholog David Lewis. „Zvlášť je to důležité v těžké ekonomické době, kdy všichni toužíme aspoň po krátkém úniku.“

Jak aktuální, že? Přitom David Lewis to vyřkl v roce 2008, kdy zveřejnil citovanou studii.

Zlatý věk skončil dávno

Na tom, že je čtení prospěšné, se shodneme nejspíš všichni. Horší je, že času na četbu nám ubývá. Nebo přesněji: věnujeme čas něčemu jinému. Literární teoretik Jiří Trávníček říká, že je to záležitost posledních 100 let a zlatý věk knihy skončil po první světové válce, protože postupně přicházela nová média: film, rozhlas, televize a následně internet.

Právě současnost vnímáme jako nejkritičtější. Raději než po knize kdekdo sáhne po mobilním telefonu. Je to jednodušší, od reality se odpoutáme také, ale odpočinek v té pravé podobě to není. Při sledování sociálních sítí se nám málokdy zklidní tepová frekvence, o snížení hladiny stresu v návalu negativních zpráv ani nemluvě.

Pokračuje Jiří Trávníček: „Je dokázáno, že když si text přečteme v knize, porozumíme mu mnohem lépe, než pokud ho čteme z obrazovky. Čtení není jen dvojrozměrné, nýbrž trojrozměrné, protože k němu potřebujeme také jemnou motoriku a tělesnost. Díky ní se nám v hlavě uloží víc informací, lépe si dlouhodobě pamatujeme. Když listujeme knihou, na stránkách zanecháváme paměťovou stopu,“ popisoval v nedávném rozhovoru pro časopis Téma.

Profesor Trávníček z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR se v minulých letech zabýval výzkumem, kolik lidí v Česku čte. „U nás se hodně četlo skoro pořád. Dokonce i za totality, kdy bylo čtení jakýmsi alternativním programem proti škole, kde se nám některé knihy nutily, a o některých se naopak mlčelo.“

Z posledního výzkumu, který s kolegy dělal v roce 2018, vyšlo najevo, že aspoň jednu knihu za rok přečetlo 78 % obyvatel starších 15 let. Oproti údajům z roku 2013 poklesl počet čtenářů o 6 %. Mírně padl také prodej knih a postupně ubývá návštěvníků v knihovnách.

„Dílem za to asi opravdu může internet a sociální sítě,“ připouští Trávníček. Z průzkumu dále vyšlo, že se v průměru denně věnujeme četbě 31 minut (proto ta půlhodina v úvodu textu), ale sociálním sítím 37 minut. Ze čtení také přestává být každodenní záležitost.

Rodič jako vzor

Láska ke čtení se formuje v mládí. Komu rodiče předčítali pohádky, kdo hltal dobrodružné romány v dětství, tomu záliba obvykle v dospělosti zůstane. I když i tento vztah musí přečkat složité období v pubertě.

Dalo by se říct, že se čtení knih dědí. Ve zmiňovaném průzkumu uvedlo 15% dotazovaných, že jim nikdo v mládí nepředčítal. Právě z nich se v dospělosti stali nečtenáři a většina těchto lidí nepředčítá svým dětem. Rodinná tradice přetrvává.

Psycholožka Eva Šimotová doplňuje: „Vztah ke čtení u dětí ovlivňuje nejen to, zda jim rodiče čtou, ale také zda děti vídají své rodiče, jak si sami čtou.“ Vnímá, že vztah dětí ke čtení je čím dál tím vlažnější. „Čtení vyžaduje čas a koncentraci. S rozvojem moderních technologií je pro některé rodiče jednoduší dát dětem tablet nebo jim pustit televizi. Rodiče jsou příliš zaměstnaní, nemají dostatek volného času a pak volí pohodlnější cestu.“

I podle ní je však četba nezastupitelná při vývoji člověka. „Díky četbě si dítě rozvíjí slovní zásobu, vyjadřovací schopnosti, jazykový cit, paměť i koncentraci pozornosti. Čtení má také přesah do psychologické práce, v některých případech si tím mohou děti kompenzovat nějaký neúspěch a četba pro ně může být jistou formou terapie,“ vysvětluje Eva Šimotová.

Pokud jsou rodiče nečtenáři, může být nadějí na změnu škola. Ovšem velmi bude záležet na konkrétním pedagogovi, jakou literaturu dětem předloží – zda starší, neaktuální, nebo naopak zajímavé a atraktivní současné knihy. „U menších dětí sehraje důležitou roli opět rodič, protože na něm bude, aby knihu opatřil, budoval dítěti vlastní knihovničku nebo ho poprvé vzal do veřejné knihovny,“ připomíná psycholožka Šimotová. Čtení se v nejlepším případě může proměnit v rodinnou zábavu, kdy mezi sebou rodič s dítětem sdílejí příběhy a emoce.

Od beletrie k zamyšlení

Čtenáři beletrie jsou podle odborníků pilířem dobře fungující společnosti. „Beletrie umožňuje nahlédnout do hlav jiných postav, zjistit, jak uvažují a jak se k sobě chovají, poznat jejich city a emoce. Čtenáři beletrie díky bohatší slovní zásobě dokážou řešit konfliktní situace mírovější cestou. Ve chvíli, kdy počet čtenářsky gramotných klesne pod 50 %, je ohrožena demokracie,“ říká Miloš Šlapal, učitel dějepisu, českého jazyka a literatury a propagátor čtení ve školách.

Od beletrie podle něj vede cesta k vyšší gramotnosti a kritickému myšlení, které dává čtenáři nástroje, jak s textem pracovat – umí nalézt zásadní myšlenky, odlišit fakta od názorů autora i odhalit jeho způsoby, jakými chce přesvědčit o své pravdě. „Je důležité si uvědomit, že za texty stojí lidé. Pokud nejsme schopni vidět autora a dopad jeho textu, můžeme snadno uvěřit dezinformacím a manipulacím,“ varuje Miloš Šlapal.

Denně na síti

Nahlédněme krátce do dat Národní knihovny ČR z roku 2017, která se od těch aktuálních nebudou příliš lišit: v průběhu druhého stupně základní školy u dětí rychle roste využívání internetu, sociálních sítí a hraní her. Ve věku 13–14 let se této činnosti denně věnuje 59% chlapců a 27% dívek. Sociální sítě pro ně představují klíčový zdroj informací o světě i důležitý komunikační nástroj. Víc než polovina dětí uvedla, že čtení je nebaví.

Je prokázané, že děti, které čtou pravidelně a hodně stránek, se lépe učí i soustředí a mají lepší známky i v ostatních předmětech. Zvlášť to platí na druhém stupni, kdy se na ně nahrne spousta učiva. Čtení zajišťuje vzdělávací úspěch.

Miloš Šlapal

člen odborného týmu Pomáháme školám k úspěchu

Jak to změnit? Jedním ze způsobů jsou dílny čtení v rámci projektu Pomáháme školám k úspěchu, kde se angažuje právě Miloš Šlapal. Vysvětluje učitelům, že je důležité, aby děti v hodinách českého jazyka měly prostor číst si vlastní knihu a spolu s tím také pravidelně četly texty v odborných předmětech.

„Věříme, že učitelé hrají významnou roli v tom, zda děti dostanou chuť číst. V dílnách čtení má každý svůj svobodný výběr knihy, určuje si své tempo,“ vysvětluje s tím, že čtení knih ale není individuální činností. Diskuse nad přečtenými stránkami, sdělování si zážitků z četby a popisování příběhů je nedílnou součástí výuky. Žáci si tak prohlubují další jazykové dovednosti a vytvářejí mezi sebou hlubší sociální vazby.

Miloš Šlapal není zastáncem klasických čtenářských deníků. Navíc v dnešní době si je umí školáci dost ulehčit. Stačí zadat dílo do vyhledávače na internetu a za pár minut mají přečtený obsah i se všemi pikantnostmi. Podle odhadů připravuje tímto způsobem čtenářské deníky a referáty polovina dětí. V průzkumu čtvrtina školáků uvedla, že není spokojena s tím, jak je povinná četba zadávána. Děti jednoznačně preferují volný výběr titulů knížek. Pokud o něco stojí, nebraňme jim v tom.

„Je prokázané, že děti, které čtou pravidelně a hodně stránek, se lépe učí i soustředí a mají lepší známky i v ostatních předmětech. Zvlášť to platí na druhém stupni, kdy se na ně nahrne spousta učiva. Čtení zajišťuje vzdělávací úspěch,“ přesvědčuje Miloš Šlapal.

Kniha je nejčastější dárek

Podle všeho nemusíme mít strach, že by knihy vymizely. Stále je to jeden z nejčastějších vánočních dárků (tipy najdete na dalších stránkách magazínu). V prosinci lidé v knihkupectvích rádi utrácejí peníze. Minimálně jednu knížku za rok obdrží 9 z 10 Čechů.

Patříme v tom mezi nejpilnější na světě. Kromě toho, že jsme v top 10 nejsečtělejších národů (vedou Indové), patříme mezi trojku národností, které vlastní nejvíc knih – v každé domácnosti je jich v průměru přes 200, jen těsně jsme v žebříčku za Estonci a Nory.

Mnohem horší je to se psaním. Přestože platí, že kdo dobře píše, ten i dobře čte, pravopis se dramaticky zhoršuje. Zatímco naše babičky a dědové měli uhlazené písmo, generace našich rodičů i ta naše po sobě sotva přečte naškrábané poznámky (zejména to platí u mužů, ženy jsou pečlivější). Můžeme mít oprávněnou starost, že nejmladší generace bude mít s ručně psaným projevem velké potíže. Vlivem mobilních telefonů neřeší diakritiku, používají zkratky a y/i dokážou správně napsat jen díky automatickým opravám. Poslat ručně psaný dopis, což se stále procvičuje v prvních letech základní školy, je retro. Děti už brzy ani nebudou vědět, jak s takovým dopisem naložit, aby došel adresátovi. Čest mohly zachraňovat pohledy z dovolených, ale i na ty už jsou mobilní aplikace, případně je nahradily zaslané fotografie z mobilního telefonu.

Psaní aktivuje mozek

Jak se chybějící psaní podepíše na celkovém vývoji lidstva? Jisté je, že při psaní rukou musíme mnohem víc přemýšlet, jak klást slova a písmenka za sebou. Při psaní na počítačové klávesnici je to jednodušší – nevhodnou formulaci snadno smažeme a začneme znova.

„Při psaní rukou je náš mozek aktivnější o 30%, než když píšeme na počítači,“ říká pedagožka Martina Simonidesová, zabývající se grafomotorikou (pomáhá dětem, které mají obtíže ve vývoji grafického projevu).

Ručně psané poznámky také pomáhají ve škole. Žák si učivo lépe zapamatuje, při psaní aktivuje různé svaly, procvičuje koordinaci ruky a oka. „Navíc se u dětí rozvíjí intelekt, kreativita a také je to určitý způsob odpočinku a vyjadřování. Některé děti mají potíže s řečí, protože často sedí u počítače nebo televize a nepotřebují mluvit, kreslení je způsob, jak se mohou vyjádřit a třeba si začít povídat s okolím o tom, co nakreslily,“ přidává Martina Simonidesová. Čtení, psaní i mluvení jsou u dětí často propojené nádoby. Kdo má problémy s vyjadřováním, málo také čte a špatně píše.

Podle ní je nepochybné, že naši prarodiče na tom byli s jemnou motorikou lépe. „Dřív holčičky zkoušely háčkovat ve čtyřech letech, dnes si někteří druháci nezavážou ani tkaničku, o přišití knoflíku nemluvě,“ argumentuje.

Pedagožka je i z těchto důvodů proti tomu, aby se ve školách – zejména v nejnižších třídách – používaly tablety. „Ťuknete na displej a tím napíšete jakékoli písmenko. Při psaní v ruce musíte každému písmenku věnovat mnohem větší úsilí,“ říká a pokračuje: „Díky rukám je člověk tam, kde je. Rukama zpracoval první nástroje, rozvíjel mozek, stával se obratnějším. V poslední době si práci hodně ulehčujeme a je otázka, zda už to není příliš,“ zamýšlí se s tím, že pokud nebudeme udržovat jemnou motoriku v dobré kondici, můžeme tyto schopnosti jednoho dne úplně ztratit.

Pět limonád a tři zmrzliny

Práci si usnadňujeme i při třetí elementární školní činnosti – počítání. Už půl století nám ulehčují výpočty elektronické kalkulačky, v poslední dekádě i mobilní telefony a chytré hodinky. Místo namáhání šedé kůry mozkové a paměťových center máme na dosah pomůcku, která úkol vyřeší za nás.

Pryč jsou časy, kdy kalkulačky byly v hodinách matematiky zakázané. Jenže kvůli tomu zapomínáme na to, že počítání (podobně jako čtení a psaní) umí výborně aktivovat náš mozek, zlepšuje logické uvažování a hlavně – jednoduchou matematiku potřebujeme každý den. Ať už si chceme spočítat, o kolik nám zaměstnavatel přidal, kolik je v restauraci přiměřené spropitné, zda nám vrátil prodavač ve večerce dobře drobné, nebo když potřebujeme při vaření odměřit správně suroviny. Nemluvě o tom, když počítáme úrok z půjčky či platíme za energie.

Možná by všem prospělo, kdyby studenti v letních měsících chodili na brigády do stánků s občerstvením. Rychle sečíst z hlavy, kolik dohromady stojí pět limonád a tři zmrzliny, by jejich mozkové závity prověřilo víc než hodiny matematiky ve školních lavicích.

Digitální demence

Průzkumy, zda jsme se v základní matematice a počítání z hlavy zlepšili či zhoršili, neexistují. Částečně něco naznačují školní testy. „Žáci se mírně zhoršují v rutinních operacích a ‚čistých‘ znalostech, jako je provádění výpočtů a znalost vzorců. Oproti tomu lépe zpracovávají komplexní úlohy, kdy musí zapojit různé dovednosti,“ říká David Souček ze společnosti Kalibro, která studenty pravidelně testuje 25 let. Dodává, že je otázkou, co se žákům bude v budoucnu víc hodit.

Pro většinu lidí je však vyšší matematika neuchopitelná. Proč se mám učit integrály a derivace? K čemu mi budou kvadratické rovnice? Nejde o nic menšího než trénink hlavy. Podle vědců z Oxfordu je důležité neskončit s výukou matematiky v 16 letech. V opačném případě se to může negativně projevit na vaší paměti či schopnosti řešit problémy. Není potřeba nutit se do složitých výpočtů, ale spíš si uvědomit, že matematika aktivuje v mozku stejnou oblast jako logika a uvažování.

Počítání z hlavy malé násobilky, sčítání a odčítání prokazatelně zlepšují dlouhodobou i krátkodobou paměť. Prostě většina technologických „ulehčovačů“ jde proti tomu, abychom lépe mysleli.

Vhodně to popsal německý psychiatr Manfred Spitzer v knize Digitální demence. Dokumentuje to i citátem, že „Steve Jobs a Bill Gates neměli iPad v pěti a laptop v sedmi. Kdyby je tenkrát měli, nic by nikdy nevymysleli.“

Zapojte tedy mozek, počítejte občas z hlavy, vezměte do ruky tužku a každý den knihu.

Ve prospěch svůj i lidstva.

Autor | jiri.kratochvil@mfdnes.cz

Před spaním. Čtení na dobrou noc upevňuje pouto mezi rodiči a jejich potomky, uklidňuje před spaním a zároveň vytváří v dětech pozitivní vztah k četbě. Vyplatí se číst i miminkům.

Mobil vítězí. Pro dnešní mládež je mnohem jednodušší sáhnout po mobilním telefonu a konzumovat zábavu na sociálních sítích, než se začíst do knihy a snít.

Typický český čtenář

Žena, má minimálně maturitu, živí se duševní prací, patří ke střední třídě a bydlí mimo Prahu.

Psaní deníku. Psychologové se shodují, že psaní (například osobního deníku) uklidňuje a pomáhá od stresu. Navíc si procvičíte ztuhlé prsty.

Kolik mi vyšlo? Matematika je pro dost lidí nudná a nepochopitelná. Na druhou stranu zlepšuje logické uvažování, paměť a složitější příklady víc aktivují mozek.