Univerzitu Oxford zná nejspíš každý z nás, jaké ale studium na jedné z nejprestižnějších světových škol skutečně je? O své zkušenosti se s námi podělil Honza Apolín, který se zde už čtyři roky jako stipendista The Kellner Family Foundation věnuje oboru, jenž mu pomáhá chápat svět i předpovídat budoucnost.
zdroj: EDUCA magazín
27. 06. 2024
3 minuty čtení
Na Oxfordu studujete fyziku, což je pro mnoho studentů velký strašák. Co na ní máte rád a proč jste se rozhodl se jí věnovat naplno?
Dřív jsem chtěl studovat spíš biologii nebo chemii, ale postupně jsem zjistil, že ve fyzice toho člověk může mnohem víc vymyslet sám. Můžete si jen tak sednout se sešitem a vypočítat něco, co popisuje náš svět, vesmír, nebo do určité míry předpovídá budoucnost. Fyzika ve škole mě moc nebavila, ale postupně jsem se jí začal věnovat ve volném čase a uvědomil si, jak moc mě zajímá.
Měl jste vždycky jasno, že chcete studovat v cizině? A proč právě Oxford?
V tom jsem vůbec jasno neměl, a vděčím tomu, že jsem se na gymnáziu dozvěděl o stipendiu HMC. Líbila se mi představa pobytu v cizině, tak jsem se přihlásil o stipendium do Velké Británie, kde jsem nakonec strávil dva roky a odmaturoval. Tam jsem potkal spoustu ambiciózních kamarádů a přesvědčil se, že hlásit se na školu jako Oxford má smysl. Oxford jsem si vybral, protože zde můžete studovat fyziku jako samostatnou vědu.
Jak vlastně na takovou školu probíhají příjímací zkoušky?
Není to tak odlišné, jen je několik fází: přihláška, test a interview. Přihláška je přes britský systém UCAS, kam dáte své známky, doporučující dopisy a vlastní eseje. Pak se přihlásíte na přijímací test, který můžete psát například přes British Council v Praze. Pokud jste si vedli skvěle, dostanete pozvánku na interview. To je bohužel v dnešní době jen online, ale můj ročník ještě jel na osobní interview do Oxfordu, což byla krásná zkušenost.
Co jste si od studia sliboval?
Nejvíc to, že mě dál rozvine a rozšíří mé obzory. Nemyslel jsem si, že to bude jednoduché, ale chtěl jsem se naučit co nejvíc o našem světě z fyzikálního hlediska, a také poznat další lidi, kteří byli dostatečně šílení na to, aby se hlásili (a dostali) na Oxford.
Jan Apolín
A jak to vidíte dnes, po čtyřech letech?
Hodně mi to dalo, hodně mi to vzalo; doopravdy to není jednoduché. Abych dosáhl nejlepších výsledků ve fyzice, která je mojí vášní, musel jsem často obětovat ostatní části svého života. Je to škoda, protože Oxford je úžasné místo i ohledně sportu, hudby, umění a volného času, ale semestry jsou krátké a plné deadlinů. Každý rok studia jsem ale začal rozumět fyzice, kterou jsem si nemohl minulý rok ani představit, a hrozně mě to bavilo.
Pokud nepočítáme získané vědomosti, co vám studium v zahraničí dalo?
Potvrdil jsem si, že zkušenosti a příležitosti spojené se studiem v zahraničí jsou k nezaplacení. Poznal jsem podobně naladěné a ambiciózní lidi, které spojuje vášeň pro to, co dělají, ať už je to věda, matematika, nebo hudba. Stal jsem se samostatnějším, poznal jinou kulturu, naučil se veslovat a překonal spoustu překážek.
Jak vidíte svoji akademickou a profesní dráhu dál?
Chtěl bych pracovat ve kvantových technologiích, příští rok snad začnu Ph.D. v Barceloně. Do budoucna se asi nevidím přímo na akademické půdě, ale v rámci nějakého kvantového startupu.
Co byste vzkázal současným středoškolákům, kteří o studiu v zahraničí uvažují?
Nikdo nebude hledět na to, co vám nevyšlo. Pokud uvažujete o studiu v zahraničí, existuje spousta příležitostí a stipendií nehledě na vaši situaci. Podle mě byste to měli zkusit. Možná vám to změní život a rozšíří obzory způsobem, který si ani nedokážete představit.
Autorka: Tereza Vacková
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION