Funguje jako v Harry Potterovi. Studium v Cambridge je velký kolotoč, říká Čech

Jak lidé reagují, když řeknete, že jste vystudoval Cambridge?

Většinou se trochu podiví, ptají se na porovnání s Českem a na to, jak jsem se tam dostal. Je to jedna ze zahraničních škol, kterou tady znají téměř všichni.

Vezmeme to postupně. Jak jste se tam ocitl?

Chodil jsem v Praze na Gymnázium Jana Keplera a řada starších studentů šla studovat do Velké Británie, ať na Cambridge, Oxford, nebo Imperial College v Londýně. Pochopil jsem, že i student z Česka se tam může dostat. Začal jsem o tom také uvažovat.

Myslím si, že by nějaké školné pomohlo i u nás. Třeba by to motivovalo studenty, aby při studiu byli efektivnější.

Od úvahy k poslání přihlášky vede ještě dlouhá cesta.

V sextě jsem byl tři měsíce na stipendijním pobytu na Winchester College v Anglii, což je prestižní střední škola, kde jsem poprvé zažil rozdíl mezi britským a českým školstvím. Tam kladou velký důraz na to, aby člověk na věci přicházel sám, zatímco u nás mu to často jen suše sdělí, a to se mi zalíbilo. Navíc se v Británii studenti mohou už během střední školy intenzivněji zaměřit na předměty, které je baví a kterým se hodlají v budoucnu věnovat.

Tak jste poslal přihlášku na Cambridge.

Ještě jsem si musel vybrat, na jakou kolej se budu hlásit.

U nás je kolej jen studentská ubytovna. Co si mám představit pod kolejí anglické univerzity?

Funguje to podobně jako v Harry Potterovi, koleje slouží k identitě studentů. Je to systém, který má za cíl podpořit sociální kontakt mezi studenty různých oborů. V rámci koleje máte se skupinou studentů téhož oboru i společná sezení s profesory, takzvané supervize. Takže si vybíráte kolej i podle profesorů, se kterými byste chtěl spolupracovat, a podle reputace koleje v konkrétním oboru.

Často dostávám otázku, proč jsem se proboha po studiu na Cambridge vrátil do Česka. Já z toho špatný pocit nemám. Na Cambridge jsem nechodil kvůli její prestiži navenek, ale čistě kvůli víře, že mi poskytne to nejlepší dostupné vzdělání. Snažím se předávat a využít zkušenosti a vědomosti, které jsem se tam naučil. Ano, mohl bych se hlásit třeba do Airbusu nebo do jiné prestižní firmy či korporace, možná na to jednou přijde čas, ale teď mi dává smysl doktorské studium a práce na ČVUT. Ani absolvování Cambridge nenahradí roky praxe v oboru.

Daniel Demovič

absolvent University of Cambridge, stipendista projektu Univerzity

Jedna věc je poslat přihlášku, druhá dostat se tam. Je přijímací řízení těžké?

V Británii vyplníte univerzální formulář, kde uvedete volnočasové aktivity, úspěchy v oboru, třeba ze školních olympiád, a napíšete motivační dopis. Ten můžete poslat až na pět univerzit, které vás pozvou na individuální přijímací zkoušky. V Cambridge to byly dva pohovory s profesory z vybrané koleje a test obecných studijních předpokladů.

Na co se ptají?

Profesoři jsou trénovaní, aby v uchazečích odhalili jejich motivaci, potenciál a schopnost řešit problémy. To je pro ně mnohem důležitější, než jaké má člověk aktuálně znalosti, které se nabifloval na test. Chtějí si vybrat nejperspektivnější studenty, proto nedělají testy aktuálních znalostí. Ale samozřejmě z odbornosti si vás při pohovoru proklepnou. Zadají vám příklad a chtějí poznat váš styl uvažování a jakou zvolíte cestu k vyřešení problému. U inženýrství chtějí vidět, zda máte realistickou představu o technických parametrech a podobně.

Uspěl jste. A po prvotní radosti jste musel začít řešit reálné věci, jako je školné.

Naštěstí Británie byla ještě v EU, tak to bylo snazší. Školné bylo 9 000 liber na rok plus musíte počítat náklady na bydlení, stravu a další věci kolem studia. Ubytování na koleji je také mnohem dražší, srovnal bych to s menším bytem v Praze. V tomhle mi pomohly české nadace, které podporují studenty v zahraničí. Měl jsem podporu od Nadace The Kellner Family Foundation a také od Bakala Foundation. Díky nim se mi podařilo pokrýt životní náklady a zčásti i školné, na jehož zbylou část jsem si vzal bezúročnou studentskou půjčku od britské vlády, která se splácí, až když po studiu začnete vydělávat nad určitý limit, který je určen dohodnutým splátkovým plánem.

Byl byste pro zavedení školného i v Česku?

To je kontroverzní téma. V Británii má studium na univerzitě jiný společenský status. Dědí se z generace na generaci, rodiče zaplatí dětem vzdělání, ty se díky studiu dostanou do práce s vyšším platem a zaplatí školu svým dětem. Navíc v Británii je kratší střední i vysoká škola, takže ji končí ve 22 letech. Myslím si, že by nějaké školné pomohlo i u nás. Třeba by to motivovalo studenty, aby při studiu byli efektivnější. Také by po škole požadovali kvalitní výuku, na druhé straně by to byla i motivace pro učitele, kterým by to mohlo zlepšit platové podmínky, což by zase přilákalo víc kvalitních lidí do akademické sféry.

Vraťme se do Cambridge. Jaký byl první dojem?

Ze začátku to byl velký kolotoč, nové prostředí, noví lidé, člověk musel zjistit, jak vše funguje. Je to mezinárodní škola, odhaduji, že Britů bude zhruba polovina, ostatní jsou z Asie, Evropy a Severní Ameriky. Zajímavé je, jak má každý jiný přístup ke studiu. Asiaté jsou na něj až strojově koncentrovaní, Evropané jsou zodpovědní, ale snaží se zachovat si osobní život, volný čas a sport. Podobně to mají i Američané.

S kým jste byl na pokoji?

Sám. Pokoje jsou většinou samostatné. Nejvíc se člověk seznámí s lidmi ze svého oboru a při sportu. Já jsem vesloval, což bylo parádní odreagování, kdy člověk vypnul hlavu od studia.

Veslování má v Cambridge obrovskou tradici. Všichni známe slavné závody proti Oxfordu.

V Británii je to populární sport. Dřív jsem hrál hokej, v Cambridge jsem chtěl zkusit veslování jako lokální specifikum. Hlavním tahákem pro mě byl rozmanitý kolektiv a skoro až „náboženství“, které kolem tohoto sportu v Cambridge panuje. Poznal jsem i veškerá pro a proti britského počasí. Takový trénink v lednu v šest ráno v dešti byl výživný. Každá kolej má svůj veslařský klub, který se dělí na různé úrovně. Pokud jste v první osmiveslici, máte trénink každý den, já jsem byl většinou ve druhé lodi a měli jsme tréninky čtyřikrát týdně. A to bylo dobře. Při studiu sedíte u počítače, je snadné zapomenout na zdravý životní styl. Sport je vhodný doplněk, kdy si hlava odpočine.

Kdo studuje na Cambridge? Představuji si bohatší vrstvu, která má na školné, a plno ambiciózních studentů.

Značná část studentů má školné zaplacené od rodičů, moc peněz navíc nemají. U pohovorů vybírají zájemce zdravě motivované, ale nikoli přemotivované, kteří by šli za svým cílem tvrdě, neeticky nebo sobecky, že by třeba neporadili kamarádovi. Vybírají uchazeče v souladu s filozofií koleje, která říká, že vzdělání není jen o vědomostech, ale celkově o formování osobnosti.

Jak důležité je umět dobře anglicky?

Člověk se do toho rychle dostane. U technických oborů je výhoda, že nepíšete eseje a nepotřebujete sofistikované slovní obraty. V leteckém inženýrství jsem se od začátku učil termíny v angličtině, takže komunikace v hodině byla snadná. Horší to bylo třeba na večírku, protože hovorová mluva mi nebyla blízká.

Jak často tam bývají večírky?

To byl jen příklad. Ale je fakt, že Britové vyjdou v 17 letech ze střední školy, kde je drželi pod pokličkou na internátu, s naprosto nevybitými hormony a první týdny na univerzitě si musí všechno vyzkoušet – včetně alkoholu a divokých mejdanů. Pro Čechy je to spíš úsměvné, protože s hospodou přišli do kontaktu už na střední škole. Na pivo jde člověk výjimečně, je drahé a není ani tak dobré, takže se spíš socializuje v rámci různých kroužků na univerzitě.

Zmínil jste, že v Británii funguje jiný, méně direktivní systém výuky. Můžete to uvést na příkladu?

Třeba u nás student vyřkne nějakou teorii, učitel ho opraví a řekne mu, jak je to správně. V Anglii by se učitel snažil vymyslet příklad, ve kterém by studentova teorie selhala, a tím by mu dokázal, že je špatně, a nutil by studenta přemýšlet, upravovat svou teorii a pracovat. Ne že se dozví, jak to má být, a to je vše.

Vy teď učíte na ČVUT v Praze. Slyší na to čeští studenti?

Na ČVUT zatím nepřednáším, pouze vedu cvičení, takže nemám přímou zkušenost s reakcí studentů na prvotní přijímání teorie. Ze cvičení je moje zkušenost taková, že potřebný vzoreček čeští studenti často chtějí dostat napsaný černé na bílém bez přemýšlení. Jsou tak naučeni pracovat od základní školy, kde dostanou informaci a zapíšou ji do sešitu. Rád vzpomínám na našeho učitele fyziky na gymnáziu, kdy nám zadal příklad, ale neurčil hodnoty a my jsme je měli odhadnout na základě pozorování světa. Tím jsme si budovali schopnost řešit problém, aniž bychom dostali vše v zadání. Podobně to pak bylo v Cambridge.

Kolik procent studentů dostuduje Cambridge?

Hodně, což je taky rozdíl oproti českému vysokému školství. Vybírají studenty, kteří si uvědomují, že učení není za trest, ale chtějí se vzdělávat. U nás je mnoho studentů, kteří mají vysoké IQ, na gymnáziu se nepotřebují učit, ale na konci prvního ročníku na vysoké škole skončí jejich hranice toho, co pochopí lusknutím prstu, musí se začít učit, ale oni to neumějí. V Cambridge také člověk nemusí řešit nic než studium, má přesný systém a program, vše je zorganizováno.

Jak vypadá takový studijní den?

Máte dvě tři přednášky, jednu dvě hodiny laboratorní práce a dvakrát do týdne individuální sezení s profesory, kde řešíte příklady. Nedostáváte tradiční známky, mají percentily a poznají, jestli dolních 10 procent má na to, aby pokračovali ve studiu.

Jak jste se umisťoval vy?

Byl jsem v lepší polovině. Bavilo mě přemýšlet nad technickými aplikacemi, snažit se věci pochopit, ale zkoušky byly z velké části o tom, jak byl člověk schopen je udělat rychle. Šlo se to naučit, ale pro mě nebylo tak důležité, zda dostanu A, nebo B. Rozhodně jsem nebyl nejgeniálnější nebo nejpilnější ze studentů, a že jich tam bylo hodně.

Studoval jste letecké inženýrství, kterému se věnujete i nyní. Přibližte mi váš obor.

Letecké a kosmické inženýrství byl jeden z důvodů, proč jsem chtěl na Cambridge. Zároveň tam v prvních letech nahlédnete do ostatních technických předmětů. Celkově mě baví aerodynamika, termodynamika, proudění vzduchu, a to se nemusí týkat jen letadel, ale například i mostů nebo klimatizace v budovách. Na strojní fakultě ČVUT se teď při doktorátu věnuji aktivnímu řízení proudění u letadel. V Anglii jsme hodně počítali a programovali, tady je to víc propojené s praktickou strojařinou, takže se stále učím novým věcem.

Nezlobte se za tu otázku, ale neočekává Cambridge od svých studentů vyšší ambice a cíle? Je to škola, jejíchž 83 absolventů získalo Nobelovu cenu. Při vší úctě k ČVUT, není to přece jen trochu málo?

Často dostávám otázku, proč jsem se proboha po studiu na Cambridge vrátil do Česka. Já z toho špatný pocit nemám. Na Cambridge jsem nechodil kvůli její prestiži navenek, ale čistě kvůli víře, že mi poskytne to nejlepší dostupné vzdělání. Snažím se předávat a využít zkušenosti a vědomosti, které jsem se tam naučil. Ano, mohl bych se hlásit třeba do Airbusu nebo do jiné prestižní firmy či korporace, možná na to jednou přijde čas, ale teď mi dává smysl doktorské studium a práce na ČVUT. Ani absolvování Cambridge nenahradí roky praxe v oboru.

V Británii je běžné, že velké firmy jako například Rolls-Royce mají několikaletý zacvičovací plán pro absolventy těchto škol. Uvažoval jsem, že bych se do takového programu přihlásil, ale chtěl jsem se vrátit do Česka a tady takové možnosti nejsou. U nás se hlásíte do práce a rovnou dostanete seznam, co všechno už musíte umět a kolik let zkušeností s tím máte mít. Tréninkové programy tu chybí, to je škoda. Práce na univerzitě mi poskytuje praktické zkušenosti, kontakt s odborníky a možnost dál prohlubovat své znalosti.