Dílna čtení jako příležitost k rozvíjení čtenářských dovedností u žáků

Žáci v rámci dílen čtení zakouší čtenářské prožitky, které jim nabízí beletrie různých žánrů a sdílení čtenářské odezvy ve čtenářském společenství spolužáků. Mohou se však rovněž zlepšovat v různých čtenářských dovednostech, které jim následně pomáhají v lepším učení.

Jindřiščiny první zkušenosti s dílnami čtení

Mé prvotní setkání s dílnami čtení přineslo nadšení z toho, že si každý může ke svému čtení vybrat knihu, která ho zajímá, oslovuje, která ho jednoduše baví číst. Četla jsem tedy se svými žáky různé knihy, sdíleli jsme si dojmy z četby, vyprávěli, co se v knize stalo, a přemýšleli nad postavami. Někdy šlo o volné čtení, kdy bylo na žácích, o čem budou po četbě mluvit, jindy jsem se opírala o různé grafické organizéry. Postupem času jsem si začala uvědomovat, že mi chybí hlubší promyšlení toho, jak v dílnách čtení postupovat, jak vědomě rozvíjet čtenářství žáků. Přemýšlela jsem nad tím, jak dílny čtení účelně zapojit do celoročního tematického plánu českého jazyka, jak je propojit i s dalšími předměty, které učím. Zásadní pro mě byla chvíle, kdy se mi do rukou dostalo Čtenářské kontinuum, které konkrétně pojmenovává čtenářské dovednosti a popisuje úrovně, na základě kterých lze žákovo čtenářství rozvíjet.

Aby docházelo k vědomému rozvíjení čtenářských dovedností je potřebná podpora učitele. Během dílny čtení se při sdílení žáků doptávám, čímž je směřuji k hlubšímu zamyšlení nad četbou. Své odpovědi žáci písemně zaznamenávají, čímž mám možnost se k jejich výkonům vracet, komentovat je jak pro žáky samotné, tak i pro sebe sama, a tím přemýšlet nad možnostmi, jak žáky rozvíjet dále. Umožňuje mi to všímat si individuálního posunu žáků.

Jindřiška Pokorná

pedagogická konzultantka lokality Český Krumlov

Rozvíjení čtenářských dovedností žáků v dílně čtení

K mnoha z těchto dovedností lze žáky vést právě prostřednictvím dílny čtení a Čtenářské kontinuum může učitelům pomáhat plánovat rozvoj těchto dovedností systematicky.

V dílnách se žáci učí například to, jak si vybírat stále náročnější knihy pro vlastní potěšení a obohacení, i z hlediska účelu čtení. Učí se samostatně vyjadřovat pocity a vlastní mínění týkající se textu a opírat je o informace, myšlenky a ilustrace v něm. Mohou přemýšlet o autorském záměru textu a o tom, jaká je jeho účinnost u různých adresátů textu.

V dílně čtení se žáci rovněž učí určovat význam složitějších slov a slovních spojení podle toho, jak jsou v textu užity. Učí se analyzovat, jak může uspořádání beletristického textu přispívat k jeho významu a účinku na čtenáře. Učí se vyhodnocovat, jak perspektiva vypravěče nebo toho, kdo text podává, ovlivňuje způsob, jak jsou popsány události v textu. Učí se pojmenovávat, jak se na události mohou dívat různé literární postavy ze svého úhlu pohledu a okolností, do kterých jsou zasazeny. Učí se poznávat, jak vizuální prvky jako obrázky, piktogramy, nákresy apod. přispívají k porozumění a interpretaci textu a jak mohou být využívány k ovlivňování nebo přesvědčování čtenáře.

Jindřiščin posun ve vnímání potenciálu dílen čtení

Uvědomila jsem si, že potřebuji dílny čtení zasadit do kontextu žákova vzdělávání obecně. To znamenalo přečíst si ŠVP a na jeho základě sestavit svůj tematický plán, ve kterém na sebe bude navazovat to, čemu chci žáky naučit v oboru (to znamená v gramatice, literatuře, potažmo v dějepise), s tím, co s nimi lze rozvíjet v dílně čtení. Viděla jsem mnoho souvislostí, které bylo třeba promyslet.

Dle čtenářského kontinua jsem si stanovila čtenářské dovednosti, které bych chtěla u žáků rozvíjet. Porovnávala jsem to, kam chci žáky vést, s tím, jak v dílnách čtení pracují jiní učitelé. Na základě toho se mi podařilo zformulovat sadu otázek (vycházela jsem z těch, které K. Sládková a J. Majerová zformulovaly pro 1. stupeň), se kterou v dílnách čtení pravidelně pracujeme. Žáci si po četbě vybírají jednu z otázek, na kterou odpovídají. Výběr otázek si zaznamenávají do svého portfolia, což je vede k tomu, aby si vybírali různé otázky, a tedy rozvíjeli různé čtenářské dovednosti.

Aby docházelo k vědomému rozvíjení čtenářských dovedností je potřebná podpora učitele. Během dílny čtení se při sdílení žáků doptávám, čímž je směřuji k hlubšímu zamyšlení nad četbou. Své odpovědi žáci písemně zaznamenávají, čímž mám možnost se k jejich výkonům vracet, komentovat je jak pro žáky samotné, tak i pro sebe sama, a tím přemýšlet nad možnostmi, jak žáky rozvíjet dále. Umožňuje mi to všímat si individuálního posunu žáků.

I já jako učitel se aktivně zapojuji do průběhu dílny čtení, to znamená, že čtu společně s žáky, jsem připravena sdílet své odpovědi. Zároveň tak modeluji, jak je možné nad četbou přemýšlet, co vše je možné v ní najít, jak je možné odpovídat na předložené otázky.

Kromě neměnné sady otázek v dílnách čtení pracuji s minilekcemi, ve kterých prostřednictvím společného textu žákům ukazuji, jak je možné uchopit zadání, jak je možné nad ním přemýšlet. Pro minilekce mohu volit takové texty, které souvisejí s tématy, kterých se dotýkáme v jiných předmětech, čímž dochází k dalšímu propojení dílen čtení s oborovým čtenářstvím. Všechny tyto dovednosti rozvíjené v dílnách čtení může žák zároveň výborně využívat, když čte informační nebo naučné texty v jiných předmětech, než je český jazyk.