České talenty na zkušené: Objevitel nových antibiotik, český rakeťák a hlas školený za oceánem

Léky s rakouskou inspirací

V nadaci Experientia manželů Hany a Dalimila Dvořákových má jméno Ondřeje Kováče zvláštní váhu. Je vůbec prvním, kdo dosáhl jak na stipendium v zahraničí, tak na zdroje pro založení start-upové skupiny. Díky Ondřeji Kováčovi může být Česko blízko vývoji nových druhů antibiotik.

Ondřej začal na Univerzitě Palackého v Olomouci studiem experimentální biologie, ale už během bakalářské práce se dostal k organické syntéze, která ho zaujala. Na magistra přešel na obor bio organická chemie a doktorát už dokončil v oboru organická chemie. V roce 2020 od Nadace Experientia získal stipendium na roční stáž ve skupině profesora Magauera na Innsbruck University v Rakousku. Jeho vedoucí mu stáž nakonec prodloužil až do loňska. Teď Ondřej Kováč staví v Olomouci svoji vlastní vědeckou skupinu a příběh importu zahraničních zkušeností se tím završuje.

Když se dá člověk s Ondřejem Kováčem do řeči, zjistí brzy, že hovoří s člověkem, který před sebou vidí jasný cíl. „Idea je, že bychom se inspirovali v přírodě strukturou daného antibiotika a přenesli ho do laboratoře. Řekněme, že chceme napodobit přírodu a připravit větší množství látky tak, aby byla produkce udržitelná,“ popisuje cestu, kterou začal v Rakousku a jíž kráčí dnes dál v Olomouci.

Ideálem, k němuž má výzkum směřovat, je platforma, která by sloužila jako základ pro nová antibiotika. Vědci by byli díky platformě vždy na dosah výroby nových léčiv, která by pomohla rychle bojovat s rezistencí. „Nynější grant mi pomůže k rozjezdu projektu. Člověk de facto začíná od nuly, už nemá za sebou toho profesora, který je ve světě uznávaný a dosáhne snáze na financování,“ popisuje Ondřej Kováč.

Ona nula, o níž mluví, se může překlopit v plus za pět až sedm let, kdy jeho tým může ostatním odborníkům a zejména investorům představit něco, na čem se už dá dále stavět. Role Ondřeje Kováče bude po zhruba deseti letech v laboratoři stále více manažerská. „Samozřejmě v tuto chvíli ještě nějaký čas mám, abych chodil do laboratoře, ale postupně už to bude tak, že budu vymýšlet projekty, psát články, prezentace. Ve výzkumu se pak musím spolehnout na tým. Proto je hodně důležité sehnat kvalitní lidi, na které se můžu spolehnout,“ popisuje.

Spolupracovníci profesora Holého

Nadaci Experientia, která podporuje mladé vědce z oboru organické, bio organické a medicinální chemie, založili manželé Dvořákovi společně v roce 2013. Hana Dvořáková předtím spolupracovala s profesorem Antonínem Holým na vývoji antivirových látek, Dalimil Dvořák byl profesorem na VŠCHT.

Jen loni nadace podpořila mladé chemické talenty granty v celkové výši téměř devíti milionů korun. „Věřím, že taková iniciativa pomůže pozvednout vědu, abychom byli konkurenceschopní. Studenti, jako jsem byl já, nasají atmosféru v zahraničí a získají know-how. Ve vědě je důležité mít kontakty, mít kde sdílet nápady, získávat zkušenosti. Člověk se musí totiž neustále se učit, i když je profesor,“ říká Ondřej Kováč.

Spíše než že bych se bifloval vzorečky a učil se důkazy a všechny věty v matematice a fyzice, tak se je učím aplikovat a pochopit, protože potom si člověk vytvoří spoje mezi myšlenkami a informacemi.

Ota Michálek

Nadace samotná má v plánu mířit nově i na mladší generaci, než je Ondřej. „Zahraniční stáže a start-up granty vnímáme jako své dva vlajkové programy, které naši nadaci definují a se kterými určitě počítáme i do budoucna. Díky tomu, že jsme s našimi stipendisty a stipendistkami v úzkém kontaktu, však víme, že o tom, že se z nich stali vědci, rozhodli většinou už jejich učitelé chemie na základní nebo střední škole. Proto jsme se rozhodli do budoucna více věnovat podpoře ještě mladších chemických talentů – a to zkvalitňováním výuky na základních a středních školách,“ říká Anna Batistová, ředitelka nadace.

Český rakeťák

Ota Michálek je také známý jako Czech Rocket Man a nyní díky The Kellner Family Foundation působí v Británii. Pochází z Ostravy a už na gymnáziu se začal zajímat o fyziku a vesmír. V současné době studuje Aerospace Engineering (letecké a kosmické inženýrství) na University of the West of England (UWE) v Bristolu. „Nejdříve jsem plánoval přesun do Prahy na ČVUT, ale později na scénu vstoupila myšlenka jít studovat do zahraničí a postupně se z myšlenky stal plán,“ říká.

I když byl už přijatý na ČVUT, udělal si výlet do Británie a objížděl školy, až ho nadchla ta v Bristolu. Že je tou pravou, poznal prý hned.

Na britském školství ho baví zaměření na projekty. Jak říká, tamní studium nespočívá v tom odškrtnout si zkoušku, poměr s projekty je vyrovnaný zhruba 50 na 50, přičemž projekty jdou do značné hloubky. „Spíše než že bych se bifloval vzorečky a učil se důkazy a všechny věty v matematice a fyzice, tak se je učím aplikovat a pochopit, protože potom si člověk vytvoří spoje mezi myšlenkami a informacemi,“ říká.

Jeho diplomová práce se bude týkat systémového inženýrství, což je disciplína lehce manažerská. Má za cíl držet pod palcem a kontrolovat všechny úkony, například při řízení projektů vesmírných misí.

Ota Michálek může jednou najít své místo v Evropské kosmické agentuře (ESA). Už teď lze hovořit o jeho přínosu pro obor v České republice. V tuzemsku se snaží nadchnout pro vesmírný průmysl mladou generaci, tedy ještě mladší talenty, než je on. „Spolek Czech Rocket Society zabírá už v podstatě skoro celou mapu České republiky. Máme studenty z Ostravy, Prahy, Brna, z Plzně, z různých vysokých škol. Je nám jedno, kde člověk studuje, jde o to, aby byl ideálně vysokoškolák, děláme však výjimky pro středoškoláky,“ říká. Významnou aktivitou spolku je Czech Rocket Challenge, tedy soutěž pro ty, kdo si chtějí postavit vlastní raketu a nechat ji odstartovat.

Příležitost rozvíjet své schopnosti

Za 14 let rozdělila rodinná nadace Kellnerových dary ve výši 1,98 miliardy korun a jen za loňský rok to bylo celkem 133 milionů korun.

Z toho 35 milionů je určeno na stipendia pro více než sedm desítek žáků osmiletého gymnázia Open Gate. „Pro Kellnerovy bylo a stále je důležité, aby mladí lidé bez ohledu na své rodinné zázemí měli příležitost rozvíjet schopnosti, které jim pomohou se zorientovat v rychle se měnícím světě. Díky tomu si v něm mohou najít místo, kde se budou cítit dobře, kde se uplatní a budou moci dělat, co je zajímá. Chceme, aby se děti a mladí lidé zapojení do našich programů nebáli zkoušet nové věci a aby se naučili vzít život do vlastních rukou,“ popisuje Tereza Bůžková, výkonná ředitelka nadace The Kellner Family Foundation.

Hlas za mořem

Kristýna Kůstková je talentovanou sopranistkou, vystudovala klasický zpěv na Mannes School of Music v New Yorku. Má za sebou nespočet hudebních úspěchů a ocenění, zpívala i ve slavné Carnegie Hall.

Chceme, aby se děti a mladí lidé zapojení do našich programů nebáli zkoušet nové věci a aby se naučili vzít život do vlastních rukou.

Tereza Bůžková

výkonná ředitelka

Patří také mezi talenty, které se vrátily zpět do Česka. Přesto na New York nezapomíná, koneckonců obdržela tam ocenění Gold Crystal Heart Award za šíření české kultury. Už během studií na pražské Akademii múzických umění cítila, že potřebuje zahraniční zkušenosti. Poohlížela se po studijních programech v Londýně, v Německu. Pak se do New Yorku podívala a obrovská energie a kulturní život města ji vtáhly. Následně celý rok sháněla podporu pro své studium, až uspěla u Bakala Foundation miliardáře Zdeňka Bakaly.

Kristýna se nebojí mluvit ani o tom, jak bylo těžké v New Yorku začínat. Že město je jiné, když ho člověk navštíví jako turista, a zase úplně jiné ve chvíli, kdy v něm má žít a pracovat. Objeví se trable s dojížděním, získáním nájemní smlouvy a podobně. „Mám trochu sklony k workoholismu, takže to město tím ruchem a kvasem bylo něco pro mě. Chodili jsme na Broadway, do Metropolitní opery. Samozřejmě životní úroveň oproti Praze klesne. Kafe jsem měla jednou za měsíc za odměnu, člověk obracel každý dolar v ruce,“ vzpomíná.

Pokud je studium v USA něčím jiné, je to hloubka, do jaké jde, a míra propojení s praxí. „Například jsme měli předmět zaměřený na repertoár ve francouzštině. Museli jsme nastudovat francouzský repertoár, dikci, dělali jsme fonetické přepisy, aby výslovnost byla opravdu autentická. Pak byl třeba předmět specializovaný jenom na Mozartovu hudbu, takže jsme neustále museli zkoušet,” vzpomíná. Také si školy díky lepšímu finančnímu zázemí mohou dovolit zaplatit úzce specializované odborníky, kteří předávají studentům specifické znalosti. „Na každý předmět tam byl odborník, který se věnoval úzce danému repertoáru, ať už to byla třeba francouzská hudba, nebo francouzská píseň, německá árie, nebo oratorium,“ říká Kristýna Kůstková. Ve Státech se podle jejích zkušeností také nosí o něco méně evropský konzervativní přístup k opeře.

Díky škole se Kristýna dostala i na vystoupení do Carnegie Hall. A bylo to dobrodružství do poslední chvíle. „Byla jsem tam vybrána jako jedna ze studentek a bylo to docela napínavé, protože v době po covidu se ještě řešily testy. Museli jsme se snad třikrát otestovat, abychom tam mohli vystoupit, a nikdo do poslední chvíle nevěděl, jestli to vyjde,“ popisuje.

Teď působí v Česku. Před koncem roku měla nabitý program, nyní se chystá na druhou půlku sezony. Diváci mohou Kristýnu Kůstkovou vidět třeba v rámci smetanovského cyklu v Ostravě v opeře Čertova stěna, představení proběhne v květnu. V Jihočeském divadle zase hostuje v Mozartově kouzelné flétně, ve Státní opeře ji pak diváci od září uslyší v inscenaci Růžový kavalír.

Poslali dvě stě studentů do světa

Bakala Foundation má podobně jako ostatní nadace široký záběr. Program Scholarship, jenž podporuje české studenty a studentky na zahraničních univerzitách, má pro nové stipendisty, jež nadace vybrala v roce 2023, alokovánu podporu ve výši bezmála 6,2 milionu korun. Celková částka na stipendia v akademickém roce 2023/2024 (zahrnuje nová stipendia plus stipendisty z předchozích ročníků, kteří aktuálně studují), činí více než 17,6 milionu korun.

„Od začátku programu Scholarship v roce 2010 k dnešnímu dni jsme na stipendia vyplatili zhruba 188 milionů korun. Celkem jsme za tu dobu podpořili 205 stipendistů a stipendistek,“ shrnuje Jana Eremiášová, manažerka komunikace Bakala Foundation.