Adam Janeček

Cesta k Aerospace na TU Delft

Vždycky jsem měl vášeň pro hudbu, techniku a věci, které se hýbaly, blikaly, nebo vydávaly nějaké zvuky. Zvědavost mi nedala a tak jsem na svém prvním počítači během základní školy zkoušel flight simulator, střih hudby a videa, nebo Blender, jehož základy mě naučila spousta YouTube tutoriálů. To mě přivedlo k prvnímu vlastnímu designu kláves. Od 3D modelů v Blenderu jsem se dostal k 3D tiskárnám. Po nástupu na víceleté gymnázium jsem si jednu trochu netradičně navrhl a svůj projekt odprezentoval v rámci SOČ. To mi otevřelo spoustu možností a já začal objevovat ještě víc – od CAD softwaru, strojů u nás ve FabLabu Brno, po programování Arduina a jiných mikropočítačů. Poprvé jsem na TU Delft narazil na online vzdělávací platformě EdX, kde je tato univerzita velmi aktivní. Byl začátek roku 2020, vše bylo kvůli pandemii uzavřené a já hledal, kde se můžu něco nového naučit. Kurz o základech letecko-kosmického inženýrství mě zaujal ze všech nejvíce i díky minulým (často neúspěšným) pokusům o řízení dopravního letadla v simulátoru nebo úspěchy SpaceX Elona Muska, a tak jsem se do něj hlouběji ponořil. Začal jsem experimentovat s CFD softwarem a návrhem vlastního eVTOL dronu. Došlo mi, že na takové věci by bylo super mít ve svém okolí daleko více lidí s podobným zájmem. Od té doby jsem již myšlenku studia Aerospace Engineering na TU Delft nemohl vypustit z hlavy.

Nejvíce mě přitahuje vize udržitelnějšího létání a zpřístupnění vzdušné přepravy na kratší vzdálenosti. Bude se využívat udržitelné letecké palivo, nebo vodík? Mají malá elektrická městská letadla budoucnost?

Adam Janeček

stipendista projektu Univerzity

Můj obor

Aerospace je poměrně široký obor. Kombinuje totiž letectví a kosmické inženýrství. Stejně tak je ale možné využít své znalosti z aerodynamiky a materiálů třeba při konstrukci větrných elektráren nebo elektromobilů. Z tohoto oboru vlastně není nic, co by mě nezajímalo. Nejvíce mě přitahuje vize udržitelnějšího létání a zpřístupnění vzdušné přepravy na kratší vzdálenosti. Bude se využívat udržitelné letecké palivo, nebo vodík? Mají malá elektrická městská letadla budoucnost? Může být trup i křídlo letadla integrován do jedné celistvé struktury? Tyto a spoustu dalších otázek chci v rámci studia více probádat.

(Sebe)vzdělávání

Když jsem se začal učit pomocí YouTube tutoriálů, článků nebo online kurzů od univerzit, uvědomil jsem si, že tradiční koncept vzdělávání s fixní dobou výuky, mnoha faktickými informacemi či neindividuálním přístupem je kompletně out. Já jsem měl u nás na gymnáziu štěstí – učitelé často cenili iniciativu studentů a zároveň se snažili ke každému přistupovat jednotlivě, a mně toto opravdu pomohlo. Spousta škol ale takto nefunguje, a tak lidé mohou ztratit důvěru ve vzdělání jako takové. Přál bych si, aby nás v dnešní době školy místo faktů a nerelevantních informací více učily, jak se sebevzdělávat, a poskytovaly nám k tomu odpovídající nástroje, prostředí a kolektiv. Dnes má každý přístup ke vzdělání, ale jen málokdo se jej naučí využít. Svým mladším spolužákům z gymnázia bych určitě poradil, ať zkouší dělat co nejvíce vzdělávacích i seberozvojových aktivit mimo školu, a když něco nového objeví, ať to předají dál svému okolí. Jedině tak může člověk zjistit, co ho vlastně přitahuje. Kromě technologií je tak edukace dalším z odvětví, kterému bych chtěl svými silami pomoct. Působením na vzdělávacím YouTube kanále i založením školního technického kroužku se o to snažím, a budu to dělat i nadále.

Motivace, očekávání a sny

Myslím, že studium v Delftu určitě nebude jednoduché. Narozdíl od předchozích škol tam ale přicházím s tím, že vím přesně, jakému oboru se budu v budoucnu věnovat. Chci úspěšně dokončit bakalářské studium, postupně se specializovat a rozhodně vyzkoušet jeden z mnoha skvělých studentských týmů, protože jeden z nejlepších pocitů je vidět vlastní projekt fungovat. Chci během svého života být co nejvíce užitečný pro společnost a řešit problémy technologickou cestou, a ne cestou zpět. Možná mě za pár let regionální air taxi přepraví z letiště v Amsterdamu do Delftu za půl hodiny. Třeba bude vodík jednou hlavním hnacím prvkem mého výletu po Evropě. Možná na dálnici jednou uvidím turbínu, kterou roztáčí poryvy větru z projíždějících autobusů a náklaďáků. A možná se taky některému z těchto nápadů za několik let pořádně zasměju. Tak uvidíme. Já se na to každopádně těším!