Zvláštnosti ubytování v Cambridge

Existují různé programy, které umožňují středoškolákům strávit několik dnů na Cambridge, aby jej vyzkoušeli „na vlastní kůži“. Jeden takový existuje i pro české a slovenské studenty: http://www.experience-cambridge.org/cs/.

Pro toho, kdo chce studovat v zahraničí, je ubytování a jeho financování, kromě samotného studia, asi nejdůležitějším problémem, který musí řešit. Hledání ubytování v zahraničí na volném trhu je náročné. Ubytování pro studenty v Cambridge však není žádný volný trh. Řídí se vlastními pravidly a to přináší výhody i nevýhody, o kterých píšu v tomto článku.

Z hlediska ubytování je Cambridge mnohem lepší než většina ostatních univerzit Velké Británie. Skoro všechny koleje zaručují téměř všem studentům ubytování po celou dobu bakalářského studia (výjimkou jsou pouze např. studenti s dětmi). Zatímco v Londýně je obvyklé, že se ubytování na koleji zaručuje jen těm studentům, kteří zvolili univerzitu jako svou první volbu v systému přihlášek (tzv. firm choice) a jen na první rok studia. Poté musí studenti najít ubytování na otevřeném trhu, což v Londýně není vůbec snadné a levné. To potvrdí jakýkoliv student jakékoli z londýnských univerzit.

Cambridge má také (pro ubytování, ale možná ne pro studium) výhodu, že trimestry jsou krátké a není vždy nutné pronajímat si ubytování během prázdnin. Místo 52 týdnů ročně platí studenti na mé koleji Trinity jen 30 týdnů. To se ale liší mezi jednotlivými kolejemi. Např. na St John’s musí studenti platit nájemné za 38.5 týdnů ročně a na Girton za 37 týdnů. Během prázdnin se ubytování využívá pro různé letní tábory a konference.
Na Cambridge je ubytování na koleji však povinné. Kdybych chtěl bydlet mimo kolej, musel bych žádat o povolení a i s takovým povolením bych nemohl bydlet kdekoliv. Od pradávna totiž existuje pravidlo, že žádný student bydlící mimo kolej nesmí během bakalářského studia bydlet dále než tři míle od Kostela Sv. Marie Veliké, přestože se některé koleje nachází mimo toto území.

To, že studenti nemají jinou reálnou volbu než ubytování na koleji, může být i nevýhodou. Příkladem je skutečnost, že naše společná kuchyň na koleji nemá sporák, sporáky jsou přísně zakázány. Předpokládám, že kolej chce, abychom se věnovali studiu, ne vaření a proto také vybírá povinný poplatek za jídelnu. V porovnání s problémy určitých jiných kolejí Cambridge i Oxfordu je to ale maličkost. O různých skandálech kolem cambridgské koleje Murray Edwards nebo oxfordské koleje St Edmund’s Hall si můžete přečíst v studentských novinách. Naštěstí jsou takové historky výjimkami.

Psal jsem výše, že ubytování v Cambridge se neřídí pravidly volného trhu. To proto, že klíčovou roli v dostupnosti dobrých pokojů hrají nejen jejich cena, ale také náhoda a výsledky zkoušek. Pro první ročník se pokoje přidělovaly náhodně. Mohli jsme si vybrat jen cenovou kategorii. (Vybral jsem nejlevnější cenovou kategorii a doplatil jsem na to. Dostal jsem pokoj se společnou koupelnou, ale bez sprchy.) Pro druhý ročník proběhlo losování: jeden náhodně zvolený student si vybral pokoj, pak si druhý vybral jeden ze zbývajících a tak dále až do 203. studenta. Pořadí pro třetí ročník se určuje tak, že první volbu dostanou studenti, kteří v prvním ročníku dostali známku 1st Class a ostatní si vybírají až po nich (v těchto dvou skupinách se používá převrácené pořadí z druhého ročníku, tzn. student který je 203. v pořadí pro druhý ročník bude prvním, pokud dostane 1st Class v prvním ročníku). Tento systém je poněkud kontroverzní a několik kolejí jej zrušilo, protože akademický tlak na studenty je i tak dostatečně velký. Kolej Newnham dokonce velmi kontroverzně zavedla rovné nájemné pro všechny pokoje.

Je tu ještě jedna složitost - cena ubytování mezi kolejemi se silně liší. Je to dáno nejen jeho kvalitou (velikost pokojů, dostupnost kuchyně, zda jsou koupelny společné atd.), ale i samotnou kolejí, ke které pokoje patří. Koleje jsou totiž právně a finančně nezávislé od univerzity a určují nájemné samy. Nejbohatší kolej, Trinity, má 23x více finančních prostředků na každého studenta než nejchudší, Hughes Hall. Nepříjemná skutečnost, že průměrný student Trinity platí 121 liber týdně zatímco průměrný student např. koleje Robinson platí 172 liber, je jedním z mnoha vnitřních politických problémů univerzity. Ještě politicky nepříjemnější je to, že všechny ženské koleje mají velmi vysoké průměrné nájemné (Murray Edwards: 171 liber, Newnham: 169, Lucy Cavendish: 163). Při volbě koleje je tedy rozumné se informovat o nájemném i o kvalitě ubytování.

Taková je situace z hlediska studentů. Univerzita a město jsou však dva rozdílné světy a v rámci celého města je situace ještě nepoměrně horší. Úspěch univerzity a technologických firem s ní spojených způsobil růst cen nemovitostí, který je od roku 2008 druhý nejrychlejší v zemi (na prvním místě je samozřejmě Londýn). Místní i celostátní média hodnotí nedostatek ubytování jako naprosto kritický. Proto jsem za ubytování na koleji, přes všechny jeho nedostatky, velmi rád. 
Údaje o průměrném nájemném v tomto článku pochází z ankety Cambridgské studentské unie z tohoto akademického roku, https://www.cusu.co.uk/2018/11/07/rent-new-data-reveal-extent-of-disparity-and-student-discontent/. Podobná, ale odlišná čísla ukazuje průzkum studentských novin Varsity s jinou metodikou z minulého roku, https://www.varsity.co.uk/news/14904.