Život v Aberdeenu? Nei bor!

Co naplat, v Čechách to prý s počasím není o nic lepší. Prý u nás dnes i sněžilo. To vás ale alespoň trochu přesvědčí o tom, že ta zima měla smysl a že se je aspoň na co koukat. Ale dost už o počasí, o tom byste se mohli dočíst z kdejakého média. Tento blog píšu hlavně kvůli tomu, abych vám trochu povyprávěl o tom, jak se mi tady zatím líbí.

No, abych byl upřímný, tak je to mnohem těžší než jsem čekal. Vychovatelé a učitelé přece jenom měli pravdu, když mi tloukli do hlavy, že „nic takového jako Open Gate už v životě nepotkáš“. A je tomu tak, v OG vás naučí spoustu věcí, které se vám do života budou hodit. Výjimkou je například vaření. Vždycky jsem si myslel, že nakupování a příprava pokrmů je zábavnou činností. Ukázalo se, že pro mě je opak pravdou. Poslední dobou se tedy řídím heslem, že „nejlepší jídlo je to, které vám uvaří někdo jiný“ a „pizza nikdy nikoho nezabila“. Na mé váze se tento způsob stravy bohudík zatím nijak neodráží, i přesto ale vím, že dříve nebo později se to budu muset nějak naučit.

Pozitivní vliv Open Gate je velice znatelný i v samotném studiu. Managebac, odkládání „dedlajnů“, schůzky s učiteli atd. jsou luxusem, který si na univerzitě nemůžete dovolit. Co se týče studia samotného, tak je takové, jaké jsem očekával. Můj hlavní předmět psychologie mě baví. Převážná většina se skládá z přednášek, které zahrnují různá odvětví psychologie. Mojí oblíbenou činností jsou ale tzv. „workshopy“, kde máte více prostoru na vyjádření svých myšlenek skrze debatu nebo týmové prezentace. Mimo psychologie také navštěvuji hodiny programování a španělštiny. Já vím, podivuhodná kombinace. Spousta lidí se mě ptá, cože to chci vlastně dělat a já jim s klidem odpovídám, že nevím, že zkouším, co by mě mohlo bavit. Na University of Aberdeen máte totiž možnost si vybrat jakýkoliv předmět, který univerzita nabízí a to i ty, které jsou pod jinými katedrami. Tato možnost se mi velice zamlouvá, jelikož mi dovoluje objevovat nové obzory.

Jediná věc, která mě tak trochu trápí, je místní komunita. Nevím, jestli je to tím, že jsem narazil na špatný ročník, nebo tím, že jsem v průměru o dva roky starší než většina mých spolužáků. Prostě a jednoduše je pro mě poměrně obtížné si najít lidi, se kterými bych si sednul. Nu což, studentská populace činní přes 15% celkové populace dvěstěpadesátitisícového města, což doufám znamená, že na nějaké ty „mejts“ ještě narazím.

Pokud ale srovnám všechna pozitiva a negativa, život v Aberdeenu je takový, jaký jsem již předeslal v titulku, docela „Nei, bor“.