Díky dobré přípravě, kterou mi poskytla střední škola a externí jazykové kurzy, jsem přišel na místo, které pro mě nebylo nijak cizí ani nepochopitelné. Hned jsem se vžil do pracovního procesu, který má hybné, ale ne nezvládnutelné tempo. Jazyková bariéra je bezesporu to nejtěžší, protože člověk zjišťuje, že stejně jako v každém koutu České republiky se mluví trochu jinak česky, je to stejné, ne-li markantnější u němčiny. Vídeňský dialekt je oproti klasické spisovné němčině, které je všude vyučována, jistě komplikovanější, co se slovní zásoby týká, ale na druhou stranu je velmi srozumitelný. Nehledě k tomu, že všichni profesoři a německy mluvící spolužáci jsou k nám velmi shovívaví a mluví pomalu, jasně a srozumitelně.
Škola jako taková je nevelká budova hned vedle slavného zámku Schönbrunn a je rozdělená na malé divadlo a dvě části – pro zpěváky a herce, obě části spojuje malá kantýna, kde se všichni potkáváme. Díky tomu, že naše sekce není nijak velká, je přístup profesorů velmi individuální a milý. Všichni nás oslovují křestními jmény a někteří nám, po předchozím dovolení, dokonce tykají.
Nemohu také nezmínit skvěle vymyšlený rozvrh hodin. Skutečně každý předmět je veden naprostým profesionálem a v duchu toho, že jsme příští generace operních zpěváků, kteří pro profesní život potřebují všeobecný přehled a dovednosti. Proto musím zmínit, že kromě teoretických předmětů absolvujeme i praktické individuální lekce německé výslovnosti, náročné sportovní hodiny nebo i základy divadelní praxe, o jazykových nabídkách nemluvě (italština, ruština, francouzština).
Dalším velkým překvapením pro mě bylo zjištění, že každý semestr pořádá hudební třída malý koncert v zámeckém divadle v Schönbrunnu, kde může zpěvák prokázat pokrok, jaký za semestr udělal. Taková příležitost je veliká čest a společenská událost, na níž se schází celý institut. Obdobný koncert pořádá každý profesor pro svou střídu – tedy 13 koncertů během semestru. Velmi motivující je i sestava spolužáků, každý z nich je cílevědomý, pracovitý člověk se smyslem pro humor, takže i společně trávené pauzy probíhají v příjemném přátelském duchu a ruchu.
Zatím jsou mé zážitky výhradně pozitivní a velmi si užívám každý den, jenž na této škole mohu studovat. Velký krok do „dospělého života“ není prozatím nijak náročný, a i každodenní starosti člověk dobře zvládne, dokáže-li si vše zorganizovat. Je to město nekonečných možností a škola neutuchající zdrojem inspirace a motivace. Těším se na to, co pro mě přichystají další měsíce!
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION