Zaměstnankyně ráno, studentka odpoledne a žena v domácnosti večer

V září jsem nastoupila do prvního ročníku dvojoboru psychologie a komunikace a masmédií. Když jsem si v létě vybírala předměty (nebo spíš brala to, co mi zbylo a co mi ladilo se zaměstnáním), vytvořila se mi celkem zajímavá kombinace jednoho trochu vědního předmětu o biologii a genetice, povinných studií o studiu (ano, v originálním znění „Introduction to University Studies“), psaní a kompozice v angličtině a sociální psychologie. Rozmanitý semestr – sem tam nějaká víkendovka ve škole a musím říct, že místy to bylo dost napínavé.

JAK JSEM SI MYSLELA, ŽE TO BUDE PROBÍHAT:
Škola jako každá jiná, že ano. Přece se to nebude zas tak lišit. Anglická kompozice a psaní. Za tři kredity. Ajaj, to bude peklo. Vždyť nemám určitě tak dobrou angličtinu, z psaní esejí si toho taky už moc nepamatuju. Po první hodině se mě navíc zmocnila panika, protože jsem ve třídě měla za spolužáky většinou rodilé mluvčí. No, tak to bude něco. Co je tu dále: Úvod do univerzitních studií… jednokreditový předmět. No tak, to je snad vtip, ne? Mám za sebou dva roky na jiné univerzitě a zkrátka nemusím se na vysoké škole učit o vysoké škole. To bude snadné. Všechny předměty mi vycházely na večer, což skvěle ladilo s mým zaměstnáním. Přes den v práci a do 9 večer ve škole…no, máknu si, ale dám to levou zadní.

JAK TO PROBÍHALO DOOPARAVDY:
Tak škola je to rozhodně jiná, že ano. Liší se dost. Už jenom proto, že je to ve skutečnosti pobočka zahraniční univerzity. Výuka probíhá v americkém stylu – žádné přednášky a praktika zvlášť nebo povinná a nepovinná prezence. Každý předmět je jednou týdně, a to v bloku tří hodin. Účast je povinná, student má povolené pouze 3 absence. Jinak předmět nesplní a kredity nezíská.Takže Anglická kompozice a psaní (English Composititon II.) byla oproti očekávání opravdu snadná. Open Gate mě připravilo dostatečně a troufám si říct, že až na občasné psaní esejí přes noc to byl pohodový předmět a nečelila jsem velkým překážkám. Zato u předmětu Univerzitní studia jsem měla místy pocit, že už asi skládám zkoušky z celé své univerzity vzhledem k náročnosti. Objem práce, ale také její obtížnost, kterou jsem musela odbavit a vykonat v tomto předmětu, jsem nezažila možná ani při skládání české maturity. Odložila jsem i svůj klasický salámistický mód „učení den předem“ a na předmět se připravovala s předstihem. Z učiva mě zkoušeli moji spolupracovníci v zaměstnání a z práce jsem švihala rovnou na samotnou zkoušku. Někdy to nejde jinak, než dělat školu v práci a práci ve škole.

Rozhodně to není ale tak, že bych nechávala věci náhodě. Dost mi však pomáhá moje přítomnost a aktivita na hodinách. Profesoři, doktoři, docenti a vůbec všichni vyučující jsou mnohem nápomocnější. Když jsem například dopředu věděla, že zameškám hodinu, na které budeme psát test, bylo mi umožněno si test napsat dříve. Protože ale i učitelé jsou samozřejmě vytížení a v jiné pracovní dny nemají čas sedět na univerzitě, psala jsem několikrát test přímo uprostřed náměstí I. P. Pavlova mezi tramvajemi u stánku proti týraní zvířat, o který se starala právě paní doktorka psychologie. Kdo říká, že psaní kvízů je stereotypní nebo nudné, že? Dost jsem potrénovala soustředění a odcházela vždy se skvělou známkou. A taky pocitem, že jsem se snažila.

Tady ale dobrá vůle profesorů na mé škole nekončí. Už v říjnu jsem se dozvěděla, že v prosinci odletíme s přítelem na měsíc do zahraničí. On měl za úkol sledovat výhodné letenky a úplně si neuvědomil, že závěrečné zkoušky mám až do 20. 12. Připravovala jsem tedy všechny mé učitele na skutečnost, že bych si potřebovala final exams napsat o dva týdny dříve. Když píšu tenhle článek, znovu si uvědomuji, co jsem vlastně po nich chtěla. Museli připravit testy dříve, než plánovali, vymýšlet nejspíš více variant otázek a trávit se mnou jejich volný čas. Všichni mi vyhověli a všichni mi pomohli. Poslední esej na English Composition jsem posílala s šestihodinovým posunem z Thajska, čímž všechno klaplo.

První semestr jsem zdárně ukončila. Vánoce utekly jako nic a než jsem se vzpamatovala, byla jsem už zpět v pracovním kolotoči a začínal druhý semestr. Dvojí život ubíhá tak rychle, že někdy ani nevím, jestli stíhám žít. Když se ale ohlédnu a zjistím, co všechno za mnou zůstává, říkám si, že mám príma nabitý život a nenudím se. Znalosti z univerzity používám na interních schůzkách agentury a o příklady z reálného života a zkušenosti s klienty se dělím ve škole. O půl 10 večer chodím domů, peru a taky vařím, mazlím se se svojí kočkou Šunkovou rolkou a naučím se věci na další den do školy. Někdy si zabrnkám na klavír a na víkend pozvu svoje mladší bráchy, potom zase trávím čas s lidmi v práci. Je to vlastně dobrodružství, ta kombinace full-time studenta, full-time zaměstnance, part-time ženy v domácnosti a kamarádky. 