Začínám studovat na univerzitě za Covidu

Můj běžný týden se skládá ze zhruba 10 přednášek z pěti předmětů a následných pěti Problem Sheets. Přednášky máme přednahrané a je na nás, jak si rozvrhneme sledování videí. Vše je ve velmi dobré kvalitě, takže angličtina není problém. Kromě toho máme k dispozici i skripta od lektorů. Každý Problem Sheet obsahuje 6 až 8 úloh, nejčastěji důkazových, což miluju.

Někdo by si možná myslel, že studenti matematiky jsou věčně zalezlí ve svých pokojích, ale opak je pravdou – jsme jedni z nejvíc sociálních stvoření na univerzitě. Společně rozjímáme nad různými řešeními zadaných úloh a sdílíme své nápady. Teď jsem si trochu zapřeháněla – nejčastěji jde o to, vůbec na nějaké řešení přijít. V době covidové je komunikace naživo značně omezená, tak ji nahrazujeme spoluprací přes chat nebo videohovory se sdílenou whiteboard. Navíc v každé z „households“, které fungují podobně jako rodinné domácnosti, je alespoň jeden další student matematiky, se kterým se můžeme bavit (nejen) o matematice i na blízko.

Málem bych zapomněla na možná nejdůležitější součást našeho studia, a to na tutoriály. Nyní všechny probíhají pouze virtuálně, ale stále jsou přínosné. Díky tomu, že ve skupině na tutoriál jsme jen tři, máme velmi individuální přístup a můžeme s tutorem probrat vše, čemu jsme v Problem Sheets nerozuměli, nebo co jsme nedokázali vyřešit. V tutoriálech vládne přátelská atmosféra a často mám na konci pocit, že (alespoň na chvíli) učivu rozumím a dává mi smysl.

Samozřejmě čelíme mnoha výzvám spojeným s náročným studiem a restrikcemi. Práce je opravdu hodně, přijde mi, že studium je šílené a zároveň úžasné. Ale dá se to zvládnout a udržet si přitom zdravý rozum, alespoň se o to snažím. Taky je složitější vůbec se s někým poznat, protože když už se s někým můžete vidět, je to vždy s rouškou, případně ještě přes plexisklo, což obzvlášť pro mě hodně ztěžuje porozumění. Naše College se ovšem snaží nám nějaký studentský život umožnit a pořádá týdenní Online talks, sociálně distancované venkovní aktivity (např. challenge ve veslování, skládání 1000 origami jeřábů, vyřezávání dýní na Halloween, Walking Challenge), a také pravidelné středeční streamované bohoslužby z naší úžasné kaple.

Abych to shrnula, jsem ze své College i ze svého oboru nadšená. Jsem opravdu vděčná, že tu můžu studovat, i díky podpoře nadace. Protože jsem si tohle před rokem vůbec nedokázala představit, chtěla bych říct všem studentům, kteří třeba zvažují studium na Oxfordu, že je to možné a fakt to stojí za tu práci. Pokud vás něco o studiu matematiky zajímá, můžete mi napsat mail, ráda odpovím.