Za tohle platíme £9000

Ale pokaždé, když jsem o tom s někým začala mluvit, ztratila jsem se ve své vlastní hlavě a nikam jsem se nedostala. Vlastně ani nevím, na které straně tohohle argumentu stojím. Jen jsem si jistá, že v současnosti jsou univerzity (nebo alespoň Imperial) viděny velmi zkresleně. A hlavně mi přijde, že očekávání studentů a personálu školy se od sebe v mnoha ohledech liší, a obě strany jsou nakonec nešťastné.

Argument studentů vždycky začíná touto větou: „Za tohle platíme £9000.“ A pak lidé začnou počítat a řeknou, že ve třetím semestru (nebo vlastně trimestru?) jsme platili £375 za každou zkoušku. A nezáleží na tom, kolikrát zadání těchto zkoušek někdo údajně kontroloval, v jednom z nich byly tři chyby. Ano, mluvím o jedné z těch zkoušek, za kterou každý z dvou set lidí zaplatili £375. A to je nepřijatelné. Stejně jako je nepřijatelné, že nám nedávají řešení ke každému zadanému příkladu. A že nemáme zadání zkoušek z předchozích let, které bychom mohli používat na přípravu. A říkala jsem, že pro ty také chceme řešení? Jistě, prosím, dejte nám je všechny, vždyť přece platíme tolik peněz za školné.

Jako student je těžké s tímto argumentem nesouhlasit. Zadání z minulých let s řešením mi nakonec pomohla dostat velmi dobré známky ve zkouškách víc než jakýkoliv jiný přípravný materiál. Dokonce svým kamarádům říkám, že je téměř nemožné u zkoušky propadnout, pokud si zkusíte projít zadáním z posledních několika let. Otázky mají podobný formát a některé teoretické otázky (u kterých jde v podstatě jen o zopakování malé části přednášek) se opakují téměř každý rok. A kromě toho se lze naučit, jak si rozložit čas, a jít ke zkoušce s pocitem, že nás tam vlastně nemůže nic moc překvapit. Chcete porozumět materiálu? Přečtěte si poznámky, knížky, jděte na konzultační hodiny… Ale ani jedna z těchto věcí vám u zkoušek zas tak moc nepomůže. Jistě, porozumění pomáhá, ale pokud si nemůžete sednout k zadání a místo přemýšlení prostě jen psát řešení, která jste se naučili, nemáte šanci většinu otázek dokončit a dostat dobrou známku. Jistě, pokud jste opravdu dobří, pořád ještě dostane nad 70%, ale lidé, kteří si doma vypočítali pár příkladů z minulých let (a zabralo jim to maximálně týden) mají stejnou šanci dostat stejnou známku.

Myslím si, že by nám ta zadání z posledních let tedy neměli dávat? Samozřejmě že ne, protože pak by je pár lidí mohlo dostat od svých kamarádů ze čtvrťáku a to by přece nebylo fér. Navíc většina přednášejících samozřejmě chce, abychom uspěli. Alespoň ti, kteří projeví snahu se naučit aspoň něco. Nakonec, jsme zákazníci, kteří platí £9000 ročně. Nemáme přehnané nároky, měli bychom dostat titul, pokud se naučíme aspoň požadované minimum. Naši inteligenci testovali při přijímacím pohovoru, teď už testují jen to, jestli máme dost výdrže na čtyři roky.

Na druhou stranu, je určitý rozdíl mezi tím chtít férový přístup a pomoc, když ji potřebujeme a mezi požadováním úplně všeho. Už nejsme na střední škole, není to jen na našich učitelích nás připravit na maturitu, pokud chceme titul, je to hlavně naše zodpovědnost. Jen nemám pocit, že tento systém v nás podporuje to, co nás vysoká škola má naučit: kritické myšlení. Možná bychom se naučili o dost více, kdybychom byli ochotní naučit se o několik rovnic více a přestali si stěžovat, že se nás u zkoušek někdo zeptal na věc, kterou na přednášce zmínil jen během dvou minut. A pokud bychom si přestali stěžovat, když v testu musíme přemýšlet. Když musíme přemýšlet všichni, je to spravedlivé, a navíc by pak zkoušky byly o dost zajímavější.

Já vím, přemýšlení bolí a zaseknout se na otázce, kterou prostě nedokážete vyřešit, je velmi frustrující.  Ale možná bychom byli připravení potýkat se s více problémy, až nás ze školy vypustí s titulem. Možná by nám přestalo připadat, že se něco naučíme i v přednáškách, nejen ve chvíli, kdy se věnujeme nějakému projektu. A možná se na to dívám moc kriticky a takhle máme víc času účastnit se všemožných mimoškolních aktivit, které nám nakonec pomohou najít práci. Možná za to platíme těch £9000. Už opravdu nevím, co si o tom všem mám myslet.