Výuka online již od února, anebo když epidemie vypukne v zemi, kde studujete

První týdny byly chaotické, jelikož ani představitelé univerzity nevěděli, co se bude dít. Na začátku února začaly přípravy na online fázi výuky, a posléze mělo dojít k otevření školy a návratu studentů. Čínští spolužáci prozatím zůstali doma. Ostatním dala škola na výběr možnost studovat na jiném z 12 kampusů od NYU, ale já se rozhodl pokračovat v Šanghaji, abych se mohl soustředit na čínštinu. Taky jsem měl navolené skvělé předměty. Jako například Chudoba a nerovnost na světě, nebo Kapitalismus, Komunismus a Socialismus – Teorie a Praxe. Po pár týdnech se ale začaly zavírat i další kampusy, koronavirus se dostal i k nám do Česka. Došlo mi, že do Šanghaje se už tento semestr nevrátím.

Má karanténa tedy začala 17. února, v den, kdy mi začal online semestr. Můj den vypadá asi takto: ráno vstanu, připojím se na hodiny, a potom až do večera práce na esejích apod. Sezení celý den před obrazovkou počítače není úplně nejlepší, a občasné výpadky internetu dělají z výuky pořádnou výzvu. Má to ale i pozitivní stránky. Jak většina zahraničních studentů, především Američanů přešla na kampus v New Yorku, zůstal jsem zapsán v předmětech skoro sám, v čínštině jsem jenom já. Tudíž jsou mé online hodiny jako konzultace. A asi nejlepší zážitek z posledních dní bylo balení mých zbylých věcí externí firmou na kolejích. No představte si to, máte videohovor s lidmi, co se vám snaží sbalit věci. Připojení stojí za nic, a vy ještě musíte sem tam mluvit čínsky, protože jejich angličtina taky nebyla nejlepší.

Svět se nám na chvilku pozastavil (alespoň pro nás co nemusíme bojovat v první linii). Mnoha zahraničním studentům koronavirus změnil život. Návratem do Česka, nejenom že nemůžeme docházet do naší oblíbené knihovny, ale byli jsme odděleni od našich přátel, které teď máme všude po světě. A k tomu sem tam padající internet s výukou. Ačkoli se teď kola historie pozastavila, ona se zase roztočí. Věřím, že brzo budeme moci jít zase ven, zase budeme s přáteli a zase budeme prožívat naše životy bez neustálého nasazovaní roušky…