Veslování: náboženský kult Jesus College

Přestože nejprestižnější veslařský závod je bezpochyby ten mezi Oxfordem a Cambridge, Bumps jsou určitě zlatým hřebem veslování mezi místními kolejemi, a také soutěž za pouhých pár dní. V “Lent Bumps” je 7 divizí a v každé 17 až 18 lodí, které se seřadí jednotlivě za sebou za startem, dle pořadí z předchozího roku, s rozestupem o délce 1,5 lodi. Po výstřelu z kanonu vyrazí všichni naráz a snaží se dohonit loď těsně před. Cílem je “drcnout” (za což se počítá jakýkoli fyzický kontakt) do lodi vpřed, a tak se posunout o jedno místo výše v tabulkách. Celá soutěž trvá 5 dní, během kterých každá divize vesluje čtyřikrát. Těm, kterým se podaří celkově postoupit o čtyři nebo více míst výše, se udělují vesla nabarvená dle barev koleje a nadepsaná jmény členů posádky.
 Veslařský klub Jesus College (JCBC) je historicky nejúspěšnějším ze všech zdejších kolejí, což je postavení, které tu všichni rádi opakovaně obhajují. Nemalý podíl v tom měli prominentní členové klubu, zejména tedy Steve Fairbairn, o kterém se mimo jiné říká, že vynalezl otočné havlinky, jež se dnes používají. Je vyznáván všemi členy klubu, nejen kvůli úspěchům co JCBC přivedl, ale i kvůli jeho moudrým hláškám. Jedním y takto oblíbených citátů je “ne méně než 2 a ne více než 7”, což odkazuje na správné množství alkoholu ke konzumaci za jeden večer, ale záhadně se toto vždy uvádí bez jednotek měření.
 
Samozřejmě jsem nic z toho nevěděl, když jsem je prvně přihlásil na zkušební lekce ve Freshers’ weeku. Z pohledu pasivního pozorovatele vypadá JCBC jako jakýkoli jiný klub, který je náhodou proslulý svými sociálními akcemi. Ale pravdou je, že tyto sociální akce jsou často jediné, kterých se veslaři účastní, neboť pasují dobře s režimem spánku mezi desátou hodinou a pátou hodinou ranní. Ve skutečnosti je celý model JCBC navržen tak, jakmile je někdo přijat, aby jen tak zase neodešel. Rozvoj vnitřních vtipů, bezpočet hodin strávených u každodenních tréninků a obrovský tlak se přizpůsobit, jehož pouhý zdroj je velikost klubu, skoro donutí člověka, aby ho miloval. Toto docela hezky vystihnul minulý Master koleje při jedné z tradičních “Boat Club Dinner”: “Jesus College je hostitelem slavnostních večeří pouze v případech akademických úspěchů, když kolej potřebuje dotace od sponzorů, a náboženských událostí. Tak to teď vypadá, že jsme tu založili nové náboženství!”
 
I přes ty zážitky, které veslování přináší, je pravda, že závazek veslovat je poměrně velký. Kdybych měl dát radu příchozím Freshers, kteří přemýšlí o tom se přihlásit, tak by byla toto brát na vědomí. S každodenním veslováním, volejbalem třikrát týdně a také akademickými povinnostmi, kvůli kterým to právě jsem, jsem zjistil, že je to tu docela drsná škola time managementu. Samozřejmě bych si to tu mohl usnadnit tím, že si od něčeho upustím, ale to by přece bylo až příliš snadné.