Velvet Night 2022

Nad těmito otázkami jsem se jako prezidentka studentského spolku Oxford University Czech and Slovak Society (OUCSS) zamýšlela ve svém projevu při příležitosti oslav 33. výročí sametové revoluce, které jsme s naším spolkem pořádali v sobotu 12. listopadu. Akce to byla skutečně velkolepá – do Oxfordu se sjelo téměř 150 studentů a absolventů škol po celé Velké Británii a jejich hostů. K našemu velkému potěšení také neskutečně inspirativní čestní hosté, sociolog a jedna z vedoucích postav slovenské revoluce, Martin Bútora, a jeho manželka, rovněž socioložka a významná postava v oblasti výzkumu gender studies, veřejného mínění a dalších jevů, Zora Bútorová. Navíc dorazili také zástupci z obou našich velvyslanectví v Londýně, velvyslanec Róbert Ondrejcsák za slovenskou stranu a tajemník velvyslankyně Martin Hošek za stranu českou.

Věřím, že přesně takový byl duch celé naší akce: společně s dávnými přáteli i novými inspirativními známostmi slavit i diskutovat, a zamýšlet se nad tím, jak naši společnost udržet svobodnou a jak posouvat její hranice ještě dál.

Eliška Freibergerová

stipendistka projektu Univerzity

Oslavy byly zahájeny již v brzké odpoledne formou diskuse s manžely Bútorovými na téma sametové revoluce a svobody a demokracie v současné společnosti. Na diskusi poté v pozdní odpoledne navázal koncert v podání oxfordského orchestru Lumière, kde zazněly nejen skladby od Bohuslava Martinů a Antonína Dvořáka, ale také zcela nové dílo, v jehož textu jeden z členů našeho výboru, Filip Němeček, oslavoval sametovou revoluci. Po koncertu přišel zlatý hřeb večera – slavnostní večeře, takzvaná Velvet Night, na oxfordské koleji St Edmund Hall, jejíž součástí byl také silný a dojemný projev Martina Bútory.

Z pozice prezidentky pro mě bylo opravdu neskutečným zážitkem být během večeře usazená mezi oběma manžely Bútorovými, střídavě s nimi diskutovat, a u toho sledovat před sebou obrovskou kolejní jídelnu plnou rozesmátých studentů, absolventů a dalších hostů. Možná se ptáte, proč dělat z oslavy takto velkolepou událost, proč jen nezapálit svíčku a nad vším nerozjímat – ale právě v ty okamžiky, kdy jsem sledovala to obrovské shromáždění neskutečně chytrých a inspirativních lidí, kdy jsem dokonce měla možnost k nim sama promluvit, a kdy jsem poslouchala Martina Bútoru, jak s velikou hloubkou ke všem hovoří – právě v tyto okamžiky jsem si naplno uvědomila význam naší akce.

A s tím také souvisí odpovědi na otázky, které jsem si na začátku při svém projevu kladla: sametovou revoluci bychom si (zejména v době jejího výročí) měli vytrvale připomínat, a to nejen jako historickou událost, při které tolik lidí riskovalo pro demokracii své sny, svou budoucnost i své životy, ale také jako dění, které zásadně zformovalo naši současnost. Nestačí jen vděk, měli bychom nadále bojovat, abychom si svobodu a demokracii udrželi – a o to více v současné době, kdy Evropa čelí tolika kritickým hrozbám. A o to více my, kteří máme přístup k vysoce kvalitnímu vzdělání a možnosti nezávisle rozvíjet své kritické myšlení.

Věřím, že přesně takový byl duch celé naší akce: společně s dávnými přáteli i novými inspirativními známostmi jak slavit, tak diskutovat, a zamýšlet se nad tím, jak naši společnost udržet svobodnou a jak posouvat její hranice ještě dál.