Týden začíná ve čtvrtek

Nějak tak proběhlo první setkání s mým akademickým poradcem [Director of Studies, zkr. DoS] v úterý nultého týdne mého prvního trimestru, dva dny před první přednáškou. Tehdy jsem pochopil, proč studenti na Cambridge neprojdou bez elektronického diáře ani krok.

Školní rok na britských univerzitách se skládá ze tří trimestrů. Na Oxfordu a Cambridge trvají tyto trimestry jen osm týdnů, což znamená velmi intenzivní tempo, při kterém se počítá každý den, ba i hodina. To vám potvrdí jakýkoliv student těchto univerzit. Některé obory (naštěstí ne můj obor Engineering) mají přednášky i v sobotu ráno. Konzultace mohou začínat i v osm hodin večer. Veslaři musí k tomu ještě vstávat v pět nebo šest hodin ráno. (Osobně bych nejen proto veslování nedoporučil, ale někomu se to líbí.)

Když je každý den tak drahocenný, není možné mít každý týden stejný plán jako ve škole. Na rozvrhu přednášek jsou u každé přednášky čísla v závorkách, jako [1] nebo [2-7], která označují, ve kterých týdnech probíhá. Pokud student najde v rozvrhu záhadné slovo LABS, musí se podívat na samostatný harmonogram praktické výuky, tabulku s 60 řádky a 56 sloupci, kde vpravo od čísla své skupiny a pod konkrétním datem najde zkratku jako LM, CA, T, L, S, nebo IEM. (Harmonogram je z minulého roku, takže se musí posunout o jeden den zpátky.) V seznamu zkratek pak konečně najde, o co jde a kde a kdy to probíhá. Tak se zaznamenávají i jednorázové přednášky nebo pokusy; pokud by bylo v harmonogramu napsáno, že v úterý osmého týdnu v 11:00 mám školení pro použití soustruhu a frézky, nemohl bych se vymlouvat tím, že jsem na to za osm týdnů zapomněl. Pokud bych měl každý den takto luštit, kam vlastně mám jít, určitě bych na takové věci zapomínal. Proto jsem musel obrovskou papírovou tabulku s návodem vyměnit za soubory iCalendar, které na svých webových stránkách zveřejňují všichni od fakult do studentských unií. Bez počítače to zkrátka nejde.

Čtenář se asi úplně ztratil v cambridgském žargonu špatně přeloženém do češtiny, takže musím přejít k mému hlavnímu tématu a vysvětlit, z čeho se vlastně ten hrůzostrašný rozvrh hodin skládá. Jen deset nebo jedenáct hodin týdně zabírají přednášky – v britském pojetí univerzity je samostatné studium mnohem důležitější. Od čtyř do patnácti hodin týdně zabírají různé pokusy, semináře, praktické hodiny apod. [dohromady se označují jako labs]. To mohou být projekty jako stavba robotů z Lega nebo návrh mostu – o nich už tady psali jiní stipendisté z oboru Engineering, takže to nebudu opakovat. Od osmi do osmnácti hodin týdně zabírají domácí úkoly [examples papers]. Každý týden se vydávají dva nebo tři úkoly po deseti příkladech, a to před přednáškami, které jsou s nimi spojeny. Každá přednáška pak pokrývá asi tři z deseti příkladů. Všechny odpovědi jsou vždy na poslední stránce jednotlivých úkolů, ale postupy řešení musí být sepsány pro nejdůležitější část studia na Cambridge nebo Oxfordu: konzultace s akademickým pracovníkem [supervision, na Oxfordu tutorial]. Konzultace jsou každý týden nebo jednou za dva týdny, a celkem zabírají jen dvě hodiny týdně. Na konzultaci chodí pouze dva nebo tři studenti, protože je určena pro to, aby se na ní mohli zeptat na vysvětlení konkrétních úloh, nebo nějaké jiné části předmětu, nebo dokonce požádat o složitější úkol, pokud s příklady neměli žádné problémy. Také existují některé další úkoly, které nejsou spojené s přednáškami. Jde tedy o čisté samostudium, ale existuje možnost zeptat se tzv. helpdesku nebo na konzultaci. V prvním trimestru je to CAD v programu Solidworks a programování v jazyce Python. Také jednou týdně chodím na nepovinný kurz němčiny.

K čemu to všechno je? K tomu, aby se program přizpůsobil studentům, aby nikoho zbytečně nezdržoval opakováním a aby nikdo nezaostával. Fakulta by mohla mít jedny přednášky matematiky pro všech 326 studentů a ušetřit peníze, ale místo toho je má rozdělené na „fast“ (2 hodiny týdně) a „standard“ (3 hodiny týdně), které navazují na vyšší a standardní úroveň britské maturity z matematiky. Mohla by nutit zkušené programátory, aby se učili programovat od začátku, ale nedělá to – zkušení programátoři mohou prostě dodělat všechno samostudium za jeden den a mít na celý trimestr hotovo. Pokud by náhodou na univerzitu přišel světový mistr v robotice z Lega, nikdo by ho nenutil stavit jednoduchou převodovku. A pokud nějaký student vůbec nezvládá úkoly a nerozumí přednáškám, může se na to zeptat na konzultacích. Všichni mohou studovat dle svých zkušeností a schopností; to je celý smysl Oxfordu a Cambridge.

A samozřejmě na Cambridge začíná akademický týden vždy ve čtvrtek a končí vždy ve středu. Tak to prostě je a musíme si na to zvyknout.