Svatomartinská ...kachna?

Hned první problém nastane, když zjistím, že je v podstatě nemožné kdekoliv najít husu. Řezník pouze přijímá objednávky a jedna jediná husa stojí zhruba můj dvoutýdenní rozpočet. Takže tento plán asi padá. Ale při návštěvě velkého Tesca se mi podařilo najít aspoň kachní maso, tak to letos bude muset stačit. Dokonce se mi podařilo najít i pravou českou Plzeň. Tak to nakonec nebude tak hrozné.

Po rychlé konzultaci s mojí milovanou babičkou jsem připravila kachnu ala husa. Dlouhé hodiny jsme všichni v bytě chodili kontrolovat, jestli to už náhodou není hotové. Vůně se linuly celou kuchyní. K večeři si pouštím české klasiky typu Kdyby tisíc klarinetů a Starci na chmelu. Byla to velká nostalgie.

Tento rok pro mě je důležité si tyto tradice připomenout. Poprvé v životě nebudu doma na Vánoce. Všechno, co člověk bere za samozřejmost, je najednou pryč. To, že bude vánočka, a cukroví, a bramborový salát. To, že na stromečku budou ozdoby, které znám od dětství. To, že přijede babička, a budeme si, jako každý rok, muset najít, jak se plete třípatrová vánočka, protože si to nemůžeme zaboha zapamatovat. Všechno, co je české nebude, protože jsem v zahraničí. Ale nebude ani to rodinné, protože nebudu se svou rodinou, ale s rodinou mého přítele.

Přesto, že v Británii jsem už čtvrtým rokem, nikdy jsem tady nezažila Vánoce. Zároveň se těším, bojím, jsem zvědává a je mi smutno. Vím, že domů letět můžu, ale vzhledem ke komplikacím se mi to nevyplatí. Domů se však brzo podívám a Vánoce si užiju i tak.