Studium z domova

Nedlouho poté konečně i univerzita potvrdila, že zbytek akademického roku bude online, a tak jsem musel dodělávat svůj třetí ročník z domova. Jak jsem byl zvyklý na rychlé tempo studentského života v Cambridge, tak toto byl trochu šok. Najednou jsem musel stejnou práci odvádět v domácím prostředí, což se ukázalo být mnohem těžší, než bych čekal.

Bylo pro to více důvodů. Univerzita pro studenty třetího ročníku zavedla tzv. “safety net”, čímž nám zaručila že konečné známky nebudou horší než ty, které jsme získali v předchozím ročníku. To určitě zmírnilo stres, za což jsem velmi vděčný, ale taky to znamenalo, že bylo občas těžké studium za těchto okolností brát vážně. Zároveň mi chyběla spolehlivá denní rutina. Zdá se mi, že když máme během dne ostatní povinnosti, tak se na práci vytvoří takové “mikro-deadliny”, které velmi pomáhají s produktivitou - zpozoroval jsem, že bez nich se všechno absurdně protáhne. Ale díky tomu jsem si uvědomil hodnotu základních věcí, jako chození na přednášky, na supervize, a prostě fungování v prostředí, kde kolem sebe mám kamarády a ostatní studenty, kteří dělají totéž.

Po dlouhé a úmorné době, která zároveň uběhla záhadně rychle, jsem měl bakalářskou práci i zkoušky za sebou. Nebyl to konec třetího ročníku, jaký jsem si představoval, ale chápu, že jsem to mohl mít o dost horší. Na rozdíl od některých kamarádů mám naštěstí ještě čtvrtý ročník před sebou, takže mám jistou šanci na to, zakončit studium za nějakých “normálnějších” okolností, za což jsem velmi vděčný. Ale je pravda, že pořád nikdo neví, jak přesně bude příští akademický rok vypadat, tak jediné co mi zbývá, je vyčkat a zjistit, jaká další překvapení tato doba přinese.