Statný, svalnatý, sečtělý senior shání k seznámení sexy slečnu. Takto se učí logopedie na střední škole

Jak vypadá práce školské logopedky? Pracujete s celou třídou nebo s jednotlivci?

Vždy jsou to jednotlivci, pouze když je to vhodné a efektivní, jsou se souhlasem všech utvořeny dvojice. Nezbytná je vzájemná důvěra a pocit bezpečí, který se snažím budovat přístupem i prostředím, kde naše hodiny probíhají. Scházíme se jednou za týden na 45 minut. Dlouhodobě se nám ve škole potvrdilo, že ideální je ráno, začínáme proto už před vyučováním. Protože má však školní týden jen pět dní, chodí někteří studenti i v době svých volných hodin nebo po vyučování.

Jak se k vám dítě dostane? Oslovují rodiče vás, nebo vy je?

Cesty jsou různé. Naše škola pořádá každý rok první týden v září takzvanou kavárnu pro rodiče, kde se setkáváme s rodiči všech nových studentů, a tam jim mimo jiné nabízíme i logopedickou péči. Kdo má zájem, může mě tam rovnou oslovit nebo mi později napíše. Lekce nikdy neprobíhají bez jejich souhlasu. Pokud v průběhu prvních měsíců zjistíme, že má některý student problém a rodiče nás neoslovili, sama je zkontaktuju s tím, že by bylo dobré vadu řeči řešit.

Jak rodiče reagují?

Někdy mi třeba řeknou, že už chodí na logopedii mimo školu. Výjimečně, asi dvakrát za sedm let praxe, se mi stalo, že problém řešit nechtěli.

Provádíte i diagnostiku?

Tento proces přenechávám klinickým logopedům. Ke kolegům v klinických ambulancích mám velký respekt, když se podaří navázat spolupráci, výsledky jsou opravdu znát. Při diagnostice jsou navíc někdy potřeba další odborná ORL či neurologická vyšetření. Vycházím z vědecky potvrzených předpokladů, že logopedické vady je nezbytné posuzovat a diagnostikovat u dětí z vývojového hlediska, u adolescentů a dospělých je nezbytné vycházet ze zdravotního stavu a jazykového prostředí. Provádím pouze screeningová vyšetření, vždy ale následuje doporučení navštívit klinického logopeda, kteří bývají bohužel často vytížení.

Bez informací od klinického logopeda tedy s dítětem nepracujete?

Po letech praxe už mám určitou zkušenost, při jednoduché zkoušce výslovnosti si také dokážu udělat obrázek o tom, které hlásky daný student špatně vyvozuje. Nicméně i přesto chci odbornou diagnostiku. Někdy však dostanou termín až třeba za tři měsíce. Tam potom můžu dělat takzvanou logopedickou prevenci, tedy nevyvozujeme konkrétní hlásky, ale pracujeme na mluvních vzorech a rozvoji slovní zásoby.

Sledujete současnou diskuzi a obavy klinických logopedů kvůli zavedení pozice školského logopeda do novely zákona o pedagogických pracovnících?

Ano, sleduji a myslím, že je zbytečně vyhrocená. Spolupráce s klinickými logopedy je pro mě zásadní a plně respektuji jejich odbornost a vzdělání. Na druhou stranu si ale myslím, že školští logopedi mohou odvést hodně práce a klinickým logopedům výrazně odlehčit. Místo té současné řevnivosti a shazování kvalifikace školských logopedů by spolu měli odborníci spolupracovat. Já se mohu každému dítěti věnovat každý týden 45 minut. Co vím od studentů, u klinického logopeda stráví 20 minut jednou za měsíc či dva. Luxus toho času je obrovská deviza, kterou si kliničtí logopedi často nemohou dovolit.

Vy pracujete s dětmi na osmiletém gymnáziu, tedy věkově od šesté třídy základní školy až do maturity. Co jim dělá v mluvě největší potíže?

Stejně jako v celé populaci je nejčastějším problémem dyslalie, tedy vadná výslovnost jedné nebo více hlásek, která se vyskytuje v každém věku. Z hlediska pohlaví se tato porucha vyskytuje častěji u chlapců než u dívek, a to v procentuálním poměru 60:40. Naši studenti nejsou výjimkou, takže největší problémy jim činí správná výslovnost takzvaných vibrantů – hlásek R a Ř a též výslovnost sykavek. Tato nesprávná výslovnost pak ovlivňuje celkovou kulturu mluveného projevu člověka. Sice ne tak silně jako dříve, ale formální stránka řeči je stále ve společnosti považována za jedno z kritérií hodnocení společenského postavení a celkového hodnocení konkrétního člověka.

Zlepšuje se u současných dětí mluva, nebo se naopak ve srovnání s minulostí zhoršuje?

Obecně se dá říci, že se kvalita mluvy zhoršuje, slovní zásoba je chudší. V mluvené řeči se objevují anglicismy a zkratky, mluví se rychle, až překotně. Je běžným standardem, že takto mluví i moderátoři, reportéři a novináři, ani logopedické vady nejsou v rádiu či na televizní obrazovce žádnou vzácností. Podobně jsou na tom také influenceři a youtubeři, kteří jsou pro studenty často vzorem. Osobně se domnívám, že negativní roli hraje i všudypřítomný akustický smog. Nadměrným vystavováním se zvukovým podnětům snižujeme citlivost a vnímavost pro nuance lidské řeči.

Už při studiu jsem narazila na to, že knihy pro středoškolské studenty či dospělé prakticky neexistují. Proto vytvářím a hledám materiály, které by odpovídaly jejich intelektu, například instagramové posty či motivační citáty.

Jak se v této oblasti projevil covid?

Co se týče zlepšení či zhoršení mluvy, to jsem u svých žáků nepozorovala. Prakticky jsme byli v kontaktu po celou dobu, i když online to není optimální, ale považovala jsem za důležité zachovat kontinuitu. Pravdou je, že zejména v první vlně uzavření škol šlo často víc než o logopedi o pomoc s organizací času, s nastavením režimu dne a podobně. Ale ona slova jako restrikce, rouška, respirátor, střídající se ministři zdravotnictví, prokrastinace, režim, řád, relaxace, se dají v logopedii nádherně využít. Postupem času jsme vypilovali naše online setkání, nahrávali si je i k pozdějšímu využití. Naučila jsem studenty, a mnohdy i oni mě, používat logopedické aplikace, sdíleli jsme nahrávky výslovnosti přes cloudová úložiště a na naše pravidelné ranní logo-chvilky se těšili. Nejeden student mi pak říkal, že to pro něj byla zásadní kotva, jistota v nejistém, podivném období.

Je těžší odstranit vady řeči u takto starších dětí?

Většina poruch artikulace může být odstraněna bez ohledu na věk jedince, pracovat na výslovnosti lze v každém věku, u středoškoláků, vysokoškoláků i u dospělých. Obecně se dá nicméně říci, že čím déle osoba čelí problémům s poruchou výslovnosti, tím složitější je nastolit změnu. V pozdějším věku je tedy největší nevýhodou to, že nesprávná výslovnost je poměrně pevně zafixována. Naopak výhodou bývá motivace. Ať už je to profesní směřování či třeba první lásky. Snažím se také pracovat s materiály, které jsou přiměřené věku i intelektu, říkačky pro školkové děti vkládám spíše pro pobavení. Ti, kteří mě znají, ví, že jsem vášnivou sběratelkou vhodných materiálů, knih, písňových textů nebo básní, které moje klienty zaujmou a pobaví. Obecně vtip a humor považuji za zásadní a nezbytnou součást své pedagogické práce.

Není dost materiálů pro starší?

Už při studiu jsem narazila na to, že knihy pro středoškolské studenty či dospělé prakticky neexistují. Když ale máte cvičit se žáky v pubertě, nechtějí říkat říkačky pro malé děti. Většina z nich je už zná z předškolního věku a jsou na ně alergičtí. Proto vytvářím a hledám materiály, které by odpovídaly jejich intelektu, například instagramové posty či motivační citáty. Někdy sáhneme z legrace i po té dětské říkance, které pak vymýšlíme pokračování.

Jak vypadá takové procvičování u „puberťáků“ v praxi?

Například při procvičování sykavek student vymýšlel seznamovací inzerát. Dopadlo to takto: Statný, svalnatý, seriózní, úspěšný, sečtělý senior, občas sentimentální, sužovaný samotou, slabě slyšící, spíše silně nedoslýchavý, smutný, samolibý superman, starší společenský ospalý asistent profesora Masarykova ústavu stavebních konstrukcí, soukromý astrolog, astmatik, spořádaný, občasný básník, bezelstný snílek, bezvlasý, zcestovalý, diskrétní abstinent, srdcem aristokrat se slušným čistým příjmem, občas depresivní, shání k seznámení svobodnou svolnou, sexy slečnu, studentku, spořádanou, spořivou, sebevědomou, ale skromnou a starostlivou. Krasavici božské sportovní postavy, bystrou, poslušnou, samostatnou, čarokrásnou, čistotnou, slušnou, vysokou svůdkyni. Sličná slečna musí absolvovat testy na streptokoka, stafylokoka, salmonelu, spalničky, slintavku a svrab.

Říkanky jsou tedy jiné. Zůstává ten známý dril? Platí i pro ně, že musejí doma procvičovat?

Bez pravidelného a pečlivého trénování to bohužel nejde ani u starších. Ale vyvození hlásky je snazší v tom, že jim můžu popsat přesnou polohu jazyka a jak to udělat, aby hlásku správně vyslovili. V tom je výhoda oproti malým dětem, které se učí pouze nápodobou. Protože jsou to inteligentní gymnaziální studenti, někdy jim stačí jen vysvětlit, kde a jak se daná hláska tvoří a je vyhráno.

Chodí na hodiny rádi, nebo z donucení?

Jsou to často šestnáctiletí či sedmnáctiletí muži. Zpočátku se při procvičování mluvidel často stydí. Ale brzy zjistí, že se jim nikdo nebude posmívat a nikdo cizí nepřijde a pak už tam chodí rádi. Když mě však třeba rodiče kontaktují s tím, že by chtěli, aby jejich syn chodil i přesto, že on sám nechce, tak to pak odmítám i já. Pokud tam ale chodit nechtějí, v tomto věku je už nutit nemůžeme.

Sami asi řeší, jestli je vůbec potřeba řečové vady napravovat. Sama jste říkala, že vady mají i influenceři či moderátoři. Trochu provokativní otázka, ale… je to třeba?

Řeč má pro vývoj člověka mimořádný význam, jelikož ovlivňuje kvalitu myšlení, poznávání, učení, jeho orientaci a fungování v lidském společenství. Dítě a později dospívající, který mluví nesrozumitelně, je v nevýhodě a situace pro něj může být frustrující. Může být dokonce dospělými i vrstevníky v jeho okolí podceňováno či hodnoceno jako podprůměrné. Řečový handicap může také přinášet řadu obtíží v sociální interakci, může ovlivňovat postavení a uplatnění ve skupině, navazování vztahů, stejně jako vývoj osobnosti. Dopad to tak může mít i na sebedůvěru daného člověka. To vše se může odrazit v profesionální orientaci a uplatnění. Právě v období dospívání přináší dyslalie značná úskalí a také nespočet problémů, v nejkrajnějších případech může vést až k sociální izolaci. Tedy ano, podle mého je to třeba.

Daří se u takto starších dětí vady odstranit?

Když student předčasně neukončí péči, v drtivé většině případů ano. Úspěšnost se pohybuje kolem 95 procent.