První ročník pokořen

Mimo jiné jsem taktéž přemýšlel nad tím, jak by se takový život studenta na zahraniční univerzitě dal stručně pospat. Dospěl jsem k tomu, že se asi tak jako život každého studenta, skládá z života akademického a neakademického. V předešlých příspěvcích jsem naznačoval, jak jsem se v těchto dvou sférách orientoval, ale až dnes cítím, že je mohu obě objektivně a s odstupem popsat a zhodnotit.

Na universitě v Aberdeenu mě překvapila spousta věcí. Pár z nich jsem již už popsal, co jsem ale ještě nezmínil, je obtížnost oboru, který jsem studoval. Ve srovnání s IB programem a Českou maturitou, bylo studium na Aberdeenu méně časově náročné a úkoly, které nám byly udělovány, byly jednodušší. Může to být překvapivé, ale je tomu opravdu tak. Pokud člověk investuje do studia aspoň trochu času, tak zaručeně uspěje. V porovnání s českými školami (kde často velká část žáků školu opouští po prvním zkouškovém období), se ty skotské snaží studenty spíše udržet. To lze poznat i třeba na tom, že nejnižší známka, která studentům stačí na splnění zkoušky, je něco málo pod 50%, což na českých univerzitách nelze vidět. Relativní nenáročnost předmětů, ale pomáhá tomu, aby si studenti našli na své univerzitě a i v celé studentské společnosti své místo.

Jak jsem již zmiňoval v předešlých příspěvcích, studijní život pro mě nebyl velkou překážkou. Sociální život by se ale v mém případě dal občas srovnávat se skokem o tyči bez tyče. Jako člověk extrovertní a přátelský jsem byl touto skutečností ještě více zasažen. Svoji neschopnost najít nějaké spřízněné duše jsem si nakonec vysvětlil následujícími poznatky.

1.) Zaspal jsem freshers week
Freshers week je takový uvítací týden, kde by studenti měli poznat kamarády, se kterými stráví většinu prvního ročníku, tím že se oddávají omamným látkám a dělají nemoudrá rozhodnutí. Jak můžete vidět, na tento zvyk mám stále negativní názor, i přesto ode mě byla hloupost tento týden prosedět v mém pokoji u skajpu s kamarády z Čech. Někdy totiž právě nemoudrá rozhodnutí mohou vést k vytvoření nových přátelství.

2.) Angličtina
Anglický jazyk mi na univerzitě dělal pramalý problém. Na velkou stěnu jsem narazil až při komunikaci se svými vrstevníky. Dokázal jsem jim porozumět a odpovědět na všechno, až s časem jsem ale zjistil, že mé charisma a smysl pro humor nejde ruku v ruce s anglickým jazykem, spíš naopak. Někdy jsem si dokonce přál, abych možná uměl anglicky méně, takhle by si aspoň moji přátele mohli odůvodnit moji sociální inkompetenci tím, že jim nerozumím.

3.) Kulturní šok
Život v mezinárodní komunitě se ukázal býti taktéž komplikovaným, a to i přesto, že jsem studoval na škole, která mě na to jistým způsobem připravovala. Ve Skotsku jsou lidé více otevření k všem vyznáním a názorům, na druhou stranu jsou ale svazováni všemožnými pravidly. Nedělalo mi problém názory nebo pravidla respektovat, akorát jsem zjistil, že je obtížnější najít lidi, se kterými byste si rozuměli. Nejspíš mi chyběla nějaká ta česká kverulantská pivní kultura.

I přes všechny tyto problémy a komplikace jsem si uvědomil, že nelituji toho, že na University of Aberdeen studuji. Celý školní rok pro mě byl jednou velkou zkušeností. Okusil jsem jaké to je být odkázán jen sám na sebe, zjistil jsem, že interpretace vzájemného respektu se může často lišit, a to především s mými bývalými spolubydlícími. Uvědomil jsem si, že volný čas se dá strávit jinak než jen s přáteli z ČR u počítače a mimo jiné jsem se naučil spoustu věcí o psychologii, španělštině, teologii a vývoji webových aplikací. První rok v Aberdeenu tedy hodnotím pozitivně a vyhlížím ten následující, který bych měl z části strávit v Norsku na University of Oslo, díky programu Erasmus.

Závěrem svého posledního prvoročníkového příspěvku bych chtěl zmínit, že nic z toho, co jsem prožil, by se neudálo nebýt laskavé finanční podpory The Kellner Family Foundation a morální podpory mé rodiny a mých přátel, kvůli kterým jsem se vždy rád vracel domů.

Život ve Skotsku byl pro mě složitý, ale jak říkají skotové  “sometimes it’s a sair ficht for half a loaf.”, ale na druhou stranu “sometimes it´s a lang road that’s no goat a turnin.”