Proč jsou mapy zrcadlem společnosti?

„Já tedy studuji na škole kdesi v Číně, kde si mohu vybrat předměty co se mi zalíbí, no jsem to strašný flákač!“ (pozn. pokus o vtip). 
A jak to tedy funguje? Před každým semestrem se musím zaregistrovat na předměty. Často se ale stává že už není místo. Takže musím hledat dál. A tak jsem se tento semestr zapsal na předmět psaní, který je povinný, ale pohledem kartografie (dle Wikipedie je Kartografie umění a věda zabývající se tvorbou a zpracováním map). 
Upřímně bych nikdy neřekl, že se po dobu 4 měsíců budu zabývat mapami. První hodina začala otázkou: Co je to mapa?. Pomyslel jsem na nějaký kus papíru, který mě má dostat z bodu A do bodu B.  Ale jak jsem brzo zjistil, mapa sama o sobě není pouze kus papíru, který nám ukazuje jak a kam se dostat. Mapa symbolizuje hlubší společenské vztahy, všudypřítomné dokonce i tak, že ovlivňují předmět, který by měl být naprosto objektivní (jak definuje český slovník: věcný, skutečný, faktický), a ukazuje nám daleko víc, než se může na první pohled zdát. Abych vám to přiblížil, zamyslete se. Proč se autor při tvorbě mapy rozhodne určité oblasti vynechat a naopak, proč některé oblasti jsou zvýrazněné? Jaká je míra zjednodušení a naopak, kde je vyžadováno detailní zobrazení? Odpovědi na tyto otázky jsou ze své podstaty ovlivněny mnoha společenskými pochody.
Mnoho územních celků od domorodých menšin v Jižní Americe nejsou na oficiálních mapách ukázány. Ať už si myslíte, zdali by tam měly být či ne, toto rozhodnutí přináší prvek subjektivity. Nehledejme daleko, státní hranice neukazují danou bariéru, ale pouze společensky utvořené území, na kterém se mnoho skupin musí shodnout. Pokud ne, kreslili byste jen červenou čáru na papíře. Třeba právě mapy historicky přispěli k mnoha neshodám. A co třeba takový jízdní řád, ten je také subjektivní. Někdo musel rozhodnout, jak dané informace budou zobrazeny, co nejjednodušeji a přehledně. Toto mě přivádí už k daleko hlubšímu úkolu jakékoliv mapy - zobrazit informace a vztah mezi nimi. A právě onen vztah podléhá subjektivitě autora, cílové skupiny anebo celé společnosti. 
Po čtyřech měsících jsem byl svým profesorem dotázán znovu na definici mapy. Najednou už to nebyl kousek papíru, který mě má dostat z bodu A do bodu B. Pro mě se mapa stala vizuálním zobrazením specifického vztahu mezi prostorovými elementy, který je ovlivněn různými kulturními, společenskými a politickými normami. Nelekněte se této definice, jde pouze o to, že to již nebyl kus papíru. 
Asi se ptáte, k čemu to vlastně je. Pro ty, které zajímají mapy je to asi úžasný zážitek, ale pro ty, kterým mapa bude vždy existovat v podobě Google Maps, o čem takové studium je, není to vlastně jenom ztráta času? Myslím, že rozhodně ne. Díky tomuto předmětu jsem se naučil hledat informace v naprosto mnou nedotčené oblasti a psát eseje po 1000 slovech. Zdokonalil jsem si syntézu informací, konstrukci argumentů, a to vše o mapách. A hlavně, znovu jsem zjistil, že mnoho věcí kolem nás nejsou takové, za jaké je považujeme. Často akceptujeme svět kolem nás za daný, objektivní, správný, a tudíž imunní vůči jakýmkoliv úpravám a zlepšení. Ale stejně tak jako u mapy je svět kolem nás relativní, a podléhá společenským dohodám, na které málo kdy pomyslíme. Jednoduše řečeno, realita je taková, jakou ji chceme mít. 
Ona krása liberálních studií nespočívá v tom, že si člověk může zapsat na plno předmětů, které ho zajímají, ale i v tom, že při cestě studiem přijdete do styku s obory, které jsou povětšinou doménou nadšenců. Člověk si zdokonalí kritické myšlení, práci s informacemi a světu v 21. století se naučí alespoň trochu rozumět. A proto takové studium otvírá obzory a to i ty, o kterých jsem před tím ani nevěděl.